Mario Czernay Infinity
 

Mario Czernay

Sydney 2018: Godspeed You! Black Emperor & Výběr článků Radia Wave týkajících se Gy!Be

audio / koncerty a festivalysobota, 17. února 2018

 Před blížícím se koncertem hudební formace Godspeed You! Black Emperor v Praze 19. 4. 2018 v Divadle Archa - mimochodem: už máte lístek? já ano:) -předhazuji tuto pozvánku z australského Sydney ze 16. ledna 2018 z  The Metro Theatre. Myslím, že se nespletu mnoho, když prohlásím, že se stejným nebo velmi podobnýcm programem vystoupí Kanaďané i v Praze. Soboury jsou volně ke stažení: 

OGG formát (68 MB)
/gybe2018-01-16.zip
FLAC formát (545 MB)
/gybe2018-01-16.zip
MP3 formát (149 MB)
/gybe2018-01-16.zip
torrent (FLAC, MP3, OGG) (1 kb)
/gybe2018-01-16_archive.torrent

 

 

 

 ČRo Radio Wave: Deska týdne: Můžeme žít v naději? Efrim Manuel Menuck, GY!BE a cesta ke svobodné společnosti (15. 2. 2018)

  „Nenávidím všechna průmyslová odvětví!“ píše Efrim Manuel Menuck, ústřední postava post-rockových géniů Godspeed You! Black Emperor a provozovatel nahrávacího studia Hotel2Tango. Menuck a jeho četné kapely působí na scéně přes dvacet let a patří svými poselstvími mezi ty nejpolitičtější hudebníky současnosti.

  Jako protipól jasně vymezeným tvrzením stojí jistá část fanouškovské základny, která se nebojí tvrdit, že Menuck a jeho projekty nejsou ohledně své politické orientace vyloženě otevření a v jejich hudbě o politická témata „zas až tak moc nejde“. Menuck a jeho kolegové to ale slízávají i z té druhé strany. „Jsem dost levicově orientovaný, ale GY!BE jsou na mě místy až moc za hranou a extremističtí,“ píše v diskusi na Redditu další z nadšených posluchačů kanadské kapely. Vnucuje se myšlenka, jak moc je mezi fanoušky politická tematika důležitá, či dokonce žádaná. U kapely významu, jaký mají GY!BE nebo jejich boční projekt Thee Silver Mt. Zion, jim asi jejich levicovost posluchače neodláká. Přinesli však do žánru témata, kterým by se vesměs instrumentální post-rock dost možná vyhýbal obloukem a dál se jen topil v nekonečných, atmosférických symfoniích.

  Samotní GY!BE vždycky považovali veškerou hudbu za politickou. „Buď děláte muziku pro vladaře a jejich dvořany, nebo pro poddané za zdí,“ uvádí v jednom z mála rozhovorů, který v roce 2013 poskytli pro magazín The Guardian. Vystupují a vystupovali vždy jako kolektiv. Žádní vládci, žádné rozhovory, žádné presskity a pompézní promofotky. I Menuckovy sólovky jsou opředeny do jisté míry tajemstvím a pavučinou mýtů, kde slova anarchismus, antikapitalismus nebo komuna mají svůj význam a jsou rozhodně oproštěná od pejorativnosti, kterou na sebe v průběhu let nabalila. Floskule o tom, že jsou nejopravdovější punkovou kapelou, která se objevuje v kdejakém medailonku kapely, se může zdát poněkud přehnaná. Ale sáhněme si do svědomí – o které z kapel podobného vlivu a významu tohle můžeme s jistým klidem říct? Nenapadá mne ani jediná.

  Kolektiv kolem Menucka si nikdy nezavdal s establishmentem, korporáty a major labely, naopak je od počátku ostře kritizuje. Nejsnáze to dokresluje příběh a obal desky třetí nahrávky GY!BE – Yanqui U.X.O. Španělský výraz pro amerického občana ve spojení se zkratkou pro nevybuchlou výzbroj by byl sám o sobě dost návodný, zadní strana obalu zvědavcům pomocí schematické mapy objasňuje, které velké nahrávací společnosti jsou propojeny s firmami obchodujícími se zbraněmi. Rok 2001 a nesmyslná válka v Iráku přinesly další silné téma, které mělo tvorbou GY!BE zarezonovat. Dokonce se údajně jednalo o jeden z důvodů, proč se GY!BE v roce 2003 odebrali k pauze, která trvala až do roku 2010. Jejich poslední turné po USA, probíhající v době, kdy konflikt s Irákem hořel nejsilněji, bylo pro Menucka frustrujícím zážitkem. Komunikace s publikem o tom, co se děje, byla velmi obtížná a Menuck ji označil ze strany GY!BE za jednosměrnou, jako by lidé nepotřebovali nebo nechtěli, aby rocková kapela kriticky komentovala aktuální dění.

Hudba patří všem

  Abstraktní jazyk instrumentální hudby pak dokreslovaly právě bombastické obaly plné symbolů a odkazů, kdy často název kapely figuroval pouze na tenkém hřbítku. Uvnitř nechybí plakáty či koláže, u Thee Silver Mt. Zion posléze i listy s texty k jednotlivým skladbám. Stejně, jako je Menuck přesvědčen o tom, že hudba, která tu byla od nepaměti, patří všem lidem – bez rozdílu, ví i o důležitosti dávat texty volně k dispozici všem posluchačům. „Jeden z týpků, co provozuje Constellation, Don Wilkie, má hlubokou averzi vůči textům v LP, přesvědčil jsem ho ovšem o tom, že je potřeba je k našim deskám přidávat, především kvůli těm, pro které není angličtina mateřským jazykem. Jak jinak můžou rozumět, co se snažíme sdělit?“ prohlásil v jednom ze starších rozhovorů pro server self-titled.

  Zbrojní průmysl, ekologická a antikapitalistická témata, která se v tvorbě objevují až v pozdější fázi GY!BE, jdou ruku v ruce spolu s tvrdohlavostí DIY přístupu a fungování nahrávacího studia Hotel2Tango. Neomezují se ovšem jen na protiválečné statementy. Vymezují se i vůči státním aparátům a vládám. Příkladem je rozhovor s osobou/básníkem jménem Blaise Bailey Finnegan III (interview podle některých dohadů vede právě sám Menuck) ve skladbě BBF3 na jejich EP Slow Riot for New Zero Canada, jenž obsahuje dlouhý monolog o prolhanosti, intrikářství a nespravedlnosti americké vlády.

  Menuck a spol. na svých deskách shromažďují zážitky jednotlivců i celých skupin a na základě toho ilustrují, v jak neradostných časech se nacházíme. A nejvíc samozřejmě míří na svou „mateřskou zemi“, která je pro ně spíš krkavčí matkou a činí z nich sirotky. Pro ty, kteří mají tendenci vnímat Kanadu jako hodnějšího bratra Spojených států amerických, má kolektiv jasný vzkaz: „Naše země je zk***ená!“ Takto se GY!BE podepsali pod prohlášení vydané ku příležitosti obdržení kanadské hudební ceny Polaris Prize za desku Allelujah! Don’t Bend! Ascend! v roce 2013. Cena zahrnuje i finanční ohodnocení činící třicet tisíc dolarů, kapela se jej ale s rozčarováním nad jistou zbytečností hudebních cen a kritikou pořádání galavečera v reklamami ověnčené hale rozhodla věnovat na nákup hudebních nástrojů a podporu výuky hudby pro lidi v quebeckém nápravném systému.

Psychedelické vzpomínky a naděje

  Sólová tvorba Efrima Menucka sice pochopitelně vykazuje jisté odlišnosti od toho, co tvoří se svými již zmiňovanými projekty, i témata jako deprese, frustrace a ztracenost v současném světě jsou intimnějšího rázu. Je to patrné už v samotném leitmotivu nové desky Pissing Stars, na níž Menuck oprašuje jednu ze svých vzpomínek z dětství na bulvárem propíraný románek americké hvězdičky Mary Hart se synem saúdského miliardáře a obchodníka se zbraněmi Mohammadem Khashoggim. Prapodivné spárování typického amerického zlatíčka a zazobaného syna muže, na jehož rukou ulpěla krev, se Menuckovi vrylo do paměti. Zasunutá vzpomínka vyznívá podobně psychedelicky a absurdně jako každodenní nahlédnutí na zpravodajské servery.

  Zajímavým a důležitým aspektem kritiky politické či společenské situace nesené díly, na kterých se Efrim Menuck podílel nebo podílí, je absence jakéhokoliv staromilství, ulepené a upachtěné nostalgie. Minulost zde není romantizována jako časy, kdy muselo zákonitě být lépe. Špatně už bylo, špatně je i nyní a je dost možné, že se v diskurzu nenasytného konzumerismu a nekonečného růstu dost možná ani nic k lepšímu nezmění.

  Na aktuální desce GY!BE Luciferian Towers doprovodné texty ke skladbám vykreslují i apokalyptickou vizi zpustlého světa, prázdných opuštěných budov, ze kterých společnost zmizela v důsledku požrání sebe sama. I přes veškerou bezvýchodnost a temnotu těchto obrazů se kolektiv kolem Hotel2Tango nikdy neomezoval na nihilistická konstatování a skrz své aktivity i konstruktivní kritiku stavu světa či států nabízel i jistou naději. Neduhy naší reality nejsou neléčitelné, musíme pro to ale něco udělat i my sami.

  Ač na Pissing Stars se vše točí kolem intimnějších témat, jakým je především láska ve své iracionalitě, v duchu možná už otřepaného „osobní je politické“ se Menuck opět navrací k tomu, odkud vzešel. Temnému vizionáři a kritikovi naší společnosti, který ale na druhé straně vidí i možné východisko. Nicméně válka proti represím státu, policejního aparátu, devastaci planety i útlaku nás samotných není zdaleka dobojována. A jeho komunita díky těmto tématům tak bude zřejmě nadále rozdělovat fanoušky, kteří budou unikátními kompozicemi vždy přitahováni. [JUDITA CÍSAŘOVÁ, ČRo]

 

 ČRo Radio Wave: Deska týdne: „Dobrý časy už nejsou dobrý.“ Efrim Manuel Menuck nás provede peklem, kterému říkáme svět (13. 2. 2018)

  „Jako malý jsem se naučil dýchat tak, aby každý nádech bolel,“ naříká na desce Pissing Stars osmačtyřicetiletý Efrim Manuel Menuck a stejně bezútěšná je i velká většina nahrávky. Něco takového může vyznít pateticky, ale ne od Menucka, známého z montrealských Godspeed You! Black Emperor. Na své výjimečné druhé sólovce se prokřičel od post-rocku až někam k freejazzovým plochám.

  Sólovka Efrima Manuela Menucka vznikala v těžkých letech souběžně při dokončování studiovky Luciferian Towers s Godspeed You! Black Emperor. Pissing Stars je poznamenaná depresemi, zoufalstvím, vyčerpáním a zvláštně osvobozujícím pocitem prázdnoty, jak popisuje sám mystik, jehož transcendentální hudba často zachycuje krajní lidskou zkušenost. A na novince se vyrovnává s dávným traumatem – v mládí během 80. let byl svědkem zvláštní romance mezi televizní hvězdou a královnou krásy v Jižní Dakotě Mary Hart a Mohammedem Khashoggim, synem saúdského miliardáře a obchodníka se zbraněmi. „Jak mohou všichni se zatajeným dechem sledovat telenovelu, které se účastní potomek někoho, kdo rozdmýchává válečný konflikt s účastí americké armády na jiné straně zeměkoule a hraje na obě strany?“ ptal se. Aféra, která vyskakovala ze všech médií, se mu navždy otiskla do paměti a postupem času nabrala až mytologický charakter – stala se symbolem pro souboj dobra se zlem, zároveň chaosu a uvědomění si různých podob lásky.

  Politika neodmyslitelně patří k anarchistovi Menuckovi, který si vypěstoval nenávist vůči establishmentu během prezidentování Ronalda Reagana. Menuckův ansámbl Godspeed You! Black Emperor se drží přísných DIY pravidel: žádné fotky na koncertech, žádný lídr, žádné fotky pro média. Další projekty jako Thee Silver Mt. Zion neustále mění názvy a je těžké je stopovat na internetu (ne že by to mělo být politické gesto, ale Menucka baví lidi mást) a obaly desek by vydaly na bakalářku. A na Pissing Stars se vyjevují i otevřeně politická témata: síla kultu osobnosti a mediální manipulace, policejní brutalita, chudoba, kapitalismus nebo konzumní obchoďáková kultura.

   https://efrimmanuelmenuck.bandcamp.com/album/pissing-stars

  Menuck se od post-rocku, tedy žánrové škatulky, do níž jsou Godspeed You! Black Emperor nejčastěji zařazováni, posouvá někam k experimentální elektronice, tíživým droneům a až freejazzovým postupům. Nejsou tu slyšet smyčce, bicí ani sborové zpěvy. Menuck má po ruce jenom elektrickou kytaru, hodně efektů a modulární syntezátor – z jeho stylu skládání je slyšet minimalismus skladatele La Monte Younga, cit pro napětí při budování kompozice i industriální bordel Michaela Giry ze Swans a snad mírnější polohy Prurienta, se kterým by si Menuck jistě rozuměl.

  Hned úvodní, devítiminutová skladba Black Flags Ov Thee Holy Sonne, postavená na droneových plochách, nás zve do pekla. „Dobrý časy už nejsou dobrý,“ šeptá tu Menuck – neotevírá politickou debatu, spíš medituje, nesumíruje argumenty, ale tmavými barvami vykresluje pocity beznaděje. Desku Pissing Stars, která je depresivní, v druhé polovině prosvítí až popová hitovka A Lamb in the Land of Payday Loans, která by zapadla mezi největší hity třeba takových War on Drugs (i když by Menuck za tohle přirovnání jistě rád nebyl). „Jako malý jsem se naučil dýchat tak, aby každý nádech bolel. Nikdy jsem se pak už nenadechl normálně,“ svěřuje se vzápětí odevzdaně ve skladbě Shelter in Place, která je postavená na vrstvách tónů oscilátorů.

  Když natáčel Danny Boyle film 28 dní o zombie apokalypse, poslouchal u toho debut Godspeed You! Black Emperor, který v rozhovorech citoval jako velkou inspiraci. Menuck umí v hudbě stvořit postapokalyptický svět – a důkazem je i poslední deska GY!BE Luciferian Towers. Na sólové dráze má volnější ruce a je snad díky tomu i o něco odvážnější a osobnější – výsledek je neurotický, beznadějně romantický, epický a přitom skromný. V tom světě žijeme a najde se v něm každý, kdo cítí stejné zoufalství ze současné zmatené politické situace – a nejzvláštnější na tom je, že vám v něm s Pissing Stars bude podivně dobře. 

Efrim Manuel Menuck – Pissing Stars (Constellation Records, 2018)
Hodnocení: 85 % [MILOŠ HROCH, ČRo]

 

 ČRo Radio Wave: Apokalyptické zvěsti z Hotelu 2Tango. Godspeed You! Black Emperor přichází s hymnami, které nenáleží žádnému státu (7. 11. 2017)

  Godspeed You! Black Emperor dali svým pojetím post-rocku vzniknout nesčetné řadě epigonů a nyní vydávají po dvou letech nové album. Luciferian Towers ukazují svět v jeho temné a nepřikrášlené realitě, ovšem dávají naději a sílu k tvoření a revoltě.
Skupina muzikantů kolem kapely Godspeed You! Black Emperor je zajímavě proměnná. Volně se prolíná s komunitou kolem nahrávacího studia Hotel2Tango v kanadském Montrealu a dala vzniknout ceněnému labelu Constellation nebo různým mutacím kapely Thee Silver Mt. Zion. A aktuálně opět přináší svou melancholicky pesimistickou vizi budoucnosti. I když o budoucnost se už vlastně tolik nejedná. Novinka Luciferian Towers totiž mnohem více reflektuje realitu, do které se společnost pomalu, ale jistě dostala. GY!BE ovšem nechtějí arogantně upozorňovat okolí namyšleným „Podívej, já to řikal“, nýbrž se snaží podnítit ke změně. Na albu se ptají především, co s tím vším hodláme udělat, aby po nás nezbyly jen opuštěné skleněné věžáky a nefunkční politické systémy založené na opresi.


↑ foto: Yannick Grandmont

  Kapela, kterou v devadesátých letech dali dohromady kytarista Efrim Menuck, multiinstrumentalista Mike Moya a basák Mauro Pezzente a která sama sebe chápe spíše jako volnou experimentální komunitu, byla už od počátku politicky v opozici vůči kapitalismu a jím nabízeným vizím. V jejich poselství se za těch dvacet let změnilo jen pramálo, podoba, jakou nabyla na Luciferian Towers, je však v jejich vlastním kontextu přelomová. Každá ze čtyř skladeb je vybavena krátkým komentářem Efrima Menucka. Pro kapely z labelu Constellation jsou výpravné a bohaté booklety už samozřejmostí a dovysvětlování jednotlivých skladeb na Luciferian Towers dává skvělý klíč k pochopení jednotlivých opusů. Ať už se jedná o popis problémů s kapitalizovanou prací, meditaci nad tím, jakým způsobem současný systém drtí lidi a vytváří v nich strach a nejistoty, nebo reflexi špatného přístupu k životnímu prostředí.

  Luciferian Towers jsou jedním z mála důvodů k poslechu a návratům k tomuto již delší dobu poněkud vyvanulému žánru. GY!BE totiž odkročili od post-rockového kolovrátku, konstrukce skladeb je sevřenější, jen málokdy (a jestli vůbec) sází na klasickou variantu střídání klidových pasáží, připravujících nás na výbuchy, a exploze, aby se vše pak zase uklidnilo a mohlo přejít do další skladby. Už od pomalého, v disonancích se topícího úvodu celé desky (skladby Undoing a Luciferian Towers) se ze změti smyčců pomalu ohlašují dechy – pověstný vítr ve skeletech ďábelských opuštěných mrakodrapů, monumentů a důkazů bohatství, které už vzalo za své stejně jako ti, kteří je postavili.

  Třífázová Bosses Hang je v pravém slova smyslu nejklasičtější godspeedovskou skladbou alba, pomalé připravování se na bouři, postupné gradace pomocí smyčců a motorických bicí. Nejradikálnější skladba přichází až v úplném závěru. Anthem For No State s ekologickým podtextem, prostoupená vazbami, drony a stupňovanou zlověstností – která ovšem není bezúčelně úzkostná a děsivá – je výkladní skříní toho, co Godspeed You! Black Emperor ve svém zvuku i přístupu k tvorbě od devadesátek budovali.

  Godspeed You! Black Emperor na sklonku letošního roku přišli se čtyřmi skladbami, v nichž potvrdili svou přetrvávající sílu i relevanci. V duchu jejich apelu na smazání hranic a garanci bydlení, zdravotní péče nebo čisté vody (a životního prostředí) však tyto hymny nemohou a nikdy nebudou náležet jakémukoliv známému státu. 

Godspeed You! Black Emperor – Luciferian Towers (Constellation, 2016)
Hodnocení: 95 % [JUDITA CÍSAŘOVÁ, ČRo]

zobrazit celé »

Boss Babiš

audio / fonotékasobota, 10. února 2018

Reportážní kniha o temném světe miliardáře a politika Andreje Babiše. Shrnuje, v čem je oligarcha Babiš nebezpečný, jak zbohatl, s kým se zapletl a co všechno ještě tají. Popisuje nejen jeho skutečný podnikatelský zrod a nemilosrdné praktiky v byznysu, ale přibližuje i jeho roli ve polosvětě kolem kmotrů Františka Mrázka, Tomáše Pitra či Radovana Krejčíře.
Kniha je zčásti postavená na reportážích časopisu Reportér. Přináší však celou řadu novinek a dosud nepublikovaných informací, které tvoří zatím nejucelenější obraz oligarchy Babiše. {radioteka.cz}

Jaroslav Kmenta - Boss Babiš 
Čte: Petr Kubes Natočeno: 2017 Režie a zvuk: Ivo Martiník
Provedení: audiokniha Žánr: literatura faktu, publicistika Délka nahrávky: 10 hod 4 min


 Říkám na úvod: objektivní recenzi ode mne vůbec nečekejte, natož vyváženou. Babiš je pro mne symbiózou toho všeho, co se mi v téhle zemi nelíbí. Populismus, marketingový způsob ovládání lidí, oligarství a mafie, praktiky zaseté za bolševika... Možná účelová, jak jsem četl v jednom - a přesto pozitivním - komentáři ke knize, která se dostala do zvukové stopy nebývale rychle, prakticky současně s vydáním knihy v papírové podobě - možná v mnohých případech až příliš nepřehledná, ale v každém případě šokující. Kmenta do ní vložil roky práce a zkušeností. Kniha odkrývá tvář slušného a uhlazeného, upřímného a milého politika, který dává do pořádku zemi, kde všichni ostatní jen kradou, lžou a korumpujou. Myslím, že jistou odměnou pro bývalého novináře MF Dnes je, že se během prezidentské volební kampaně potvrdila Babišova dlouholetá "spolupráce" s Milošem Zemanem. Babiš kdysi jako tajný a zcela neznámý sponzor ČSSD pomohl Zemanovi k vítězství v parlamentních volbách, ten mu zase naoplátku nasypal účast ve státních podnicích do kapsy. Tajný dar z Panamy pro ČSSD totiž Kmenta v knize několikrát zmiňuje.

  Všemi mastmi mazaný podnikatel Andrej Babiš dvacet let jako stín a mlsný pes obcházel vrcholné politiky, vlivné státní úředníky, policejní úředníky, kteří zrovna byli u moci, a různýma cestama loudil státní zakázky a dotace, vedl si a vede kriminální složky na své odpůrce, aby se nakonec - když už začal chtít všechno a začal mít na to prostředky - sám stal politikem, tou jedinou neposkvrněnou ikonou naší politiky. Já osobně považuji Babiše, a nejen na základě této knihy, za nesmírně těžké břemeno této společnosti. Sekta a svým způsobem i voliči "ANOfertu" ve spojení s další sektou Stranou pro přímou demokracii (SPD) T. Okamury, s Milošem Zemanem a komunisty přímo ohražuje demokratický parlamentní systém v naší zemi.
  Knihu v pohotovém a srozumitelném přednesu načetl Petr Kubes, olomoucký herec, v současné době člen Moravského divadla v Olomouci.

zobrazit celé »

Russian Circles / Enter

audio / albačtvrtek, 1. února 2018

sestava
Brian Cook
Colin DeKuiper
Dave Turncrantz
Mike Sullivan

žánr
post rock, math rock
released

2006
délka nahrávky

45 min
vydavatel

Hewhocorrupts Inc., Friction Records Flameshovel

 

  Ruské kruhy se poprvé "roztočily" v Dakotě v roce 2004. O dva roky později přišla na svět jejich první studiová deska Enter. Tehdy čtyřčlenná kapela (později Colin DeKuiper ze souboru odešel) vytvořila skvělé a kompaktní dílo, která bez nadsázky ctí to nejlepší ze severomerického postrocku. Deska je navíc dochucená instrumentálními pasážemi math rocku a já jsem z celého toho vytvoru mile nadšen.

 

informace o albu discogs.com
celé album k poslechu youtube.com web
website interpreta russiancirclesband.com web
     

 

 zpět k přehledu alb

zobrazit celé »

GY!BE představí v Praze své nové album

audio / koncerty a festivalyčtvrtek, 11. ledna 2018

Oficiální pozvánka Divadla Archa na koncert na mě působí poněkud komicky a přesto pravdivě: Obaly, na nichž není ani název kapely, ani alba. Mediální prezentace omezená na minimum. Oficiální fotky skupiny? Neexistují. A hudba samotná? Předlouhé a na první poslech náhodně „posbírané“ kompozice bez zpěvu a čitelné rytmické struktury. Godspeed You! Black Emperor dělali vždy všechno naopak. Místo komunikace s okolním světem kolem sebe vystavěli těžko proniknutelnou pavučinu mýtů, dogmat a bájí. Z personálního chaosu (v jedné chvíli hrálo v kapele více než dvacet muzikantů!) ale dokázali stvořit monumentální zvuk, který jaksi mimochodem zaznamenávali na geniální desky. Pro své fanoušky jsou Godspeed You! Black Emperor zosobněním toho nejčistšího přístupu k hudbě. Hodí se vůbec podobně striktní vize do tohoto světa? Ovšemže ne. GY!BE ale také nikdy nepředstírali, že mají s tímto světem společného cosi víc, než jen náhodné protnutí v čase a prostoru. Po šesti letech od jejich posledního pražského koncertu máme možnost se znovu protnout 19. dubna 2018, tentokrát v Divadle Archa!

Moje malá kavárna

café orientalpondělí, 8. ledna 2018


↑ Středověký obrázek ze Země vycházejícího slunce nemá k francouzským kavárnám předminulého století zas tak daleko.

  Založil jsem si novou rubriku, takový můj malý ostrov exotické romantiky, vůní a her. Nazval jsem ji jak jinak Café oriental, protože teméř vše, co budu ve své kavárně popisovat, z orientu pochází. Čaj i káva, tabák. A především hry vzniknuvší ve starých kulturách.
  Jsem milovníkem klasických šachů, ale ty zmíním jen okrajově a budu se soustředit spíš na zajímavosti týkající se "královské hry". Jednak jsem hráčem  podprůměrným, nebo lépe řečeno kavárenským, dělající tytéž chyby celý život a už to jen sotva změním. A na druhou stranu je tato hra na českých a cizojazyčných webech popsána velmi podrobně, existují snad tisíce šachových stránek plné rozborů starých nebo právě probíhajících partií, proto není třeba se k šachům tolik vracet.
  Zhruba před třemi lety jsem objevil japonské šachy shogi, později čínské xiangqi, z dřívějška jsem okravě znal nejproslulejší deskvou hru go. Nedávno třeba korejské janggi. Postupně vám (nejen) tyto hry představím. Možná se najde někdo, koho osloví, zaujmou nebo dokonce pohltí. V době moderních technologií je pro mě stále nejpřitažlivější zábavou hrnek kávy nebo čaje a na stole hrací deska s kameny. A soupeř, který to cítí stejně nebo aspoň podobně.


↑ Slavná pařížská kavárna Café de la Régence byla otevřena již roku 1681 poblíž Palais Royal. V dobách největší slávy (od poloviny sedmnáctého a po celé osmnácté století) se zde scházeli nejlepší francoužští a později i zahraniční šachisté. Roku 1852 byla Café de la Régence přestěhována do ulice Saint-Honoré, v roce 1916 zanikla.

zobrazit celé »

Stalingrad (třídílný francouzský dokument)

kino svět / pоссийские небоčtvrtek, 4. ledna 2018

Stalingrad (1.) Ani krok zpět
28. června 1942 zahájila německá armáda na východní frontě svou letní ofenzivu. Wehrmacht se vydal dvěma směry. Na jihovýchodě k ropným polím v předhůří Kavkazu a na východě ke Stalingradu. Rozlehlá aglomerace na Volze měla velký strategický a hospodářský význam. Stalingrad byl klíčem k dopravě na legendárním veletoku, po kterém se na sever dopravovala ropa a obilí. V Traktorovém závodě F. E. Dzeržinského se vyráběly tanky, továrna Rudé barikády produkovala děla a fungovala zde také řada potravinářských a chemických podniků. Útok na město nesoucí jméno Stalina měl pochopitelně i propagandistický význam. 23. srpna dorazily německé tanky ke břehům Volhy. Tentýž den zahájila Luftwaffe sérii náletů, která trvala celý týden. Výsledkem bylo 40 000 mrtvých a městská zástavba zničená z osmdesáti procent.

 

28. června 1942 zahájila německá armáda na východní frontě svou letní ofenzivu. Wehrmacht se vydal dvěma směry. Na jihovýchodě k ropným polím v předhůří Kavkazu a na východě ke Stalingradu. Rozlehlá aglomerace na Volze měla velký strategický a hospodářský význam. Stalingrad byl klíčem k dopravě na legendárním veletoku, po kterém se na sever dopravovala ropa a obilí. V Traktorovém závodě F. E. Dzeržinského se vyráběly tanky, továrna Rudé barikády produkovala děla a fungovala zde také řada potravinářských a chemických podniků. Útok na město nesoucí jméno Stalina měl pochopitelně i propagandistický význam. 23. srpna dorazily německé tanky ke břehům Volhy. Tentýž den zahájila Luftwaffe sérii náletů, která trvala celý týden. Výsledkem bylo 40 000 mrtvých a městská zástavba zničená z osmdesáti procent.
--------------------------------------------------
Za Volhou není země (2/3)
Na podzim roku 1942 sváděla německá 6. armáda kruté pouliční boje s bránícími se jednotkami Rudé armády.

Na přelomu srpna a září 1942 se sovětští obránci Stalingradu dostali do kleští. Němci je zahnali na okraj západního břehu Volhy. Tam se rudoarmějci zabarikádovali v troskách, o jejichž dobytí usilovali vojáci wehrmachtu v urputných a nekončících pouličních bojích. 12. září bylo velení 62. sovětské armády, která nesla tíhu bojů ve městě, svěřeno generálu Vasiliji Čujkovovi. Ten prohlásil, že město buď ubrání, nebo padne. Jak ukáže čas, nebyla to planá fráze. Čujkovovi vojáci umírali po desetitisících, ale Stalingrad uhájili. Situace v podzimních měsících byla však alarmující. Nepřítel měl převahu. Posily, výzbroj a potraviny, se komplikovaně dopravovaly přes Volhu, kterou Němci neustále ostřelovali. Už v polovině září 1942 však generál Žukov předložil Stalinovi plán na záchranu města. Ponese název Operace Uran.
---------------------------------------------------
Ve znamení Uranu (3/3)
31. ledna 1943 se polní maršál Friedrich Paulus, velitel německé 6. armády, vzdal.

19. listopadu 1942 začala sovětská protiofenzíva. Sto kilometrů západně od Stalingradu, v donské stepi, vyrazilo do útoku půl milionu mužů. Rozdrtili rumunské jednotky a významně narušili německé křídlo. 20. listopadu byla zahájena druhá fáze Operace Uran. Tentokráte Sověti udeřili z jihovýchodu. 23. listopadu se oba útočící fronty setkaly a Němce obklíčily. U jednotek generála Pauluse se velmi brzy začal projevovat nedostatek munice, paliva a jídla. Od 25. listopadu tak zásobovala vojáky ve stalingradském kotli Luftwaffe. Dodávky však nestačily jejich potřebám. K tomu všemu propukla pravá ruská zima. Utrpení útočníků, ze kterých se nechtěně stali obránci, trvalo ještě dlouhé dva měsíce. Hitler odmítal variantu kapitulace. 31. ledna 1942 vše skončilo. Nejkrvavější bitva 2. světové války stála životy 400 000 Němců a jejich spojenců. Sovětských vojáků a civilistů zahynulo 800 000.

zobrazit celé »

Godspeed You! Black Emperor / Luciferian Towers

audio / albapondělí, 1. ledna 2018

sestava
Aidan Girt
David Bryant
Efrim Menuck
Mauro Pezzente
Mike Moya
Sophie Trudeau
Thierry Amar
Tim Herzog

žánr
post rock, experimental
released

2017
délka nahrávky

44 min
vydavatel

Constellation

 

  Luciferovy věže. Otevřít oči a podívat se na obzor nebo do své duše. Jsou tady. Věže. Trefný název nejen nahrávky. nádech apokalypsy. Nejen název. Nejen nahrávka...
Judita Císařová z Rádia Wave 7. listopadu loňského roku o albu mj. napsala: 

Kapela, kterou v devadesátých letech dali dohromady kytarista Efrim Menuck, multiinstrumentalista Mike Moya a basák Mauro Pezzente a která sama sebe chápe spíše jako volnou experimentální komunitu, byla už od počátku politicky v opozici vůči kapitalismu a jím nabízeným vizím. V jejich poselství se za těch dvacet let změnilo jen pramálo, podoba, jakou nabyla na Luciferian Towers, je však v jejich vlastním kontextu přelomová. Každá ze čtyř skladeb je vybavena krátkým komentářem Efrima Menucka. Pro kapely z labelu Constellation jsou výpravné a bohaté booklety už samozřejmostí a dovysvětlování jednotlivých skladeb na Luciferian Towers dává skvělý klíč k pochopení jednotlivých opusů. Ať už se jedná o popis problémů s kapitalizovanou prací, meditaci nad tím, jakým způsobem současný systém drtí lidi a vytváří v nich strach a nejistoty, nebo reflexi špatného přístupu k životnímu prostředí.

Luciferian Towers jsou jedním z mála důvodů k poslechu a návratům k tomuto již delší dobu poněkud vyvanulému žánru. GY!BE totiž odkročili od post-rockového kolovrátku, konstrukce skladeb je sevřenější, jen málokdy (a jestli vůbec) sází na klasickou variantu střídání klidových pasáží, připravujících nás na výbuchy, a exploze, aby se vše pak zase uklidnilo a mohlo přejít do další skladby. Už od pomalého, v disonancích se topícího úvodu celé desky (skladby Undoing a Luciferian Towers) se ze změti smyčců pomalu ohlašují dechy – pověstný vítr ve skeletech ďábelských opuštěných mrakodrapů, monumentů a důkazů bohatství, které už vzalo za své stejně jako ti, kteří je postavili.

 

informace o albu discogs.com
celé album k poslechu youtube.com web
website interpreta brainwashed.com web
     

 

 zpět k přehledu alb

zobrazit celé »

Čtyřicáté výročí Charty 77

mc infinity / outneděle, 1. ledna 2017

Dokument Českého rozhlasu (Příběhy 20. století) o Chartě 77 /18.12.16/
Historie, prohlášení a dokumenty CHARTY 77 v letech 1977-1989

Prohlášení CHARTY 77 ze dne 1. 1. 1977

  Dne 13. 10. 1976 byl ve sbírce zákonů ČSSR (č. I20) zveřejněn "Mezinárodni pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech", které byly jménem naší republiky podepsány v roce 1968, stvrzeny v Helsinkách roku 1975 a vstoupily u nás v platnost dnem 23. 3. 1976. Od té doby mají naši občané právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

  Svobody a práva, jež tyto pakty zaručují, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí, a jejichž uzákonění může významně pomoci humánnímu vývoji naší společnosti. Vítáme proto, že ČSSR k těmto paktům přistoupilo. Jejich zveřejnění nám ale s novou naléhavostí připomíná kolik základních občanských práv platí v c· naší zemi zatím - bohužel - jenom na papíře.

  Zcela iluzorní je například právo na svobodu projevu, zaručované článkem 19 prvního paktu.

  Desítkám tisíc našich občanů je znemožněno pracovat v jejich oboru jenom proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objektem nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoliv možnosti bránit se, stávají se prakticky obětí apartheidu.

  Statisícům dalších občanů je odpírána "svoboda od strachu (preambule prvního paktu), protože jsou nuceni žít trvalém nebezpečí, že projeví-li své názory, ztratí pracovní a jiné možnosti.

  V rozporu s článkem třináct druhého paktu, zajišťujícím právo na vzdělání, je nesčetným mladým lidem bráněno ve studiu jen pro jejich názory nebo dokonce pro názory jejich rodičů. Bezpočet občanů musí žít ve strachu, že kdyby se projevili v souladu se svým přesvědčením, mohli by být sami nebo jejich děti zbaveni práva na vzdělání.

  Uplatnění práva "vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem či prostřednictvím umění" (bod dvě, článek 19 prvního paktu) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou kriminálního obvinění (jak o tom svědčí mimo jiné právě probíhající procesy s mladými hudebníky).

  Svoboda veřejného projevu je potlačována centrálním řízením všech sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filosofický či vědecký názor nebo umělecký projev, jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn; je znemožněna veřejná kritika kritizovaných společenských jevů, je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana proti "útokům na čest a pověst", jednoznačně zaručovaná článkem 17 prvního paktu, v praxi neexistuje), lživá obvinění nelze vyvrátit a marný je každý pokus dosáhnout nápravy nebo opravy soudní cestou; v oblasti duchovní a kulturní tvorby je vyloučena otevřená diskuse. Mnoho vědeckých  a kulturních pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že před lety legálně zveřejňovali či otevřeně vyslovovali názory, které současná politická moc odsuzuje.

  Svoboda náboženského vyznání, důrazně zajišťovaná článkem 18 prvního paktu, je systematicky omezována mocenskou svévolí; oklešťováním činnosti duchovních, nad nimiž trvale visí hrozba odepření nebo ztráty státního souhlasu s výkonem jejich funkce; existenčním i jiným postihem osob, které své náboženské vyznání slovem či skutkem projevují; potlačováním výuky náboženství apod.

  Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí ve státě politickým direktivám aparátu vládnoucí strany a rozhodnutím mocensky vlivných  jednotlivců. Ústava ČSSR a ostatní zákony a správní normy neupravují ani obsah, ani formu, ani tvorbu a aplikaci takových rozhodnutí: jsou převážně zákulisní, často jen ústní, občanům vesměs neznámá a jimi nekontrolovatelná; jejich původci nezodpovídají nikomu než sami sobě a své vlastní hierarchii, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, odborových, zájmových i všech společenských organizací, jiných politických stran, podniků, závodů, úřadů, zařízení, přičemž jejich příkazy mají přednost i před zákonem.

  Dostanou-li se organizace nebo občané při výkladu svých práv a povinností do rozporu s direktivou, nemohou se obrátit k nestranné instanci, protože žádná neexistuje. Tím vším jsou vážně omezena práva vyplývající z článků 22 a 21 prvního paktu (práva sdružovat se a zákaz jakéhokoliv omezení jeho výkonu) i článku 25 (rovnost práva podílet se na vedení věci veřejných) a článku 26 (vyloučení diskriminace před zákonem).

  Tento stav také brání dělníkům a ostatním pracujícím zakládat bez jakéhokoliv omezeni odborové a jiné organizace k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů a svobodně využívat práva na stávku (bod 1 článku 8 druhého paktu).

  Další občanská práva, včetně výslovného zákazu "svévolného zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence" (článek 17 prvního paktu), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například odposlechem telefonů a bytů, kontrolou pošty, osobním sledováním, domovními prohlídkami, budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných často nepřípustnými hrozbami nebo naopak sliby). Často přitom zasahuje do rozhodování zaměstnavatelů, inspiruje diskriminační akce úřadů a organizací. Ovlivňuje justiční orgány a řídí propagandistické kampaně sdělovacích prostředků. Tato činnost není regulována zákony, je tajná a občan se proti ní nemůže nijak bránit.

  V případě politicky motivovaného trestního stíhání porušují vyšetřovatelé a justiční orgány práva obviněných a jejich obhajoby, zaručované článkem 1 prvního paktu i čs. zákony. Ve věznicích se s takto odsouzenými lidmi zachází způsobem který porušuje lidskou důstojnost vězněných, ohrožuje jejich zdraví a snaží se je morálně zlomit.

  Obecně je porušován i bod 2 článku 12 prvního paktu, zaručující právo občanů svobodně opustit svou zemi, pod záminkou "ochrany národní bezpečnosti" (bod 3) je toto právo vázáno na různé nepřípustné podmínky. Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí nemohou navštívit ČSSR například jen proto, že se pracovně či přátelsky stýkali s osobami u nás diskriminovanými.

  Někteří občané - ať soukromě, na pracovišti či veřejně (což je prakticky možné jen v zahraničních sdělovacích prostředcích) - na soustavné porušování lidských práv a demokratických svobod upozorňují a dožadují se v konkrétních případech náprav, jejich hlasy však zůstávají většinou bez odezvy a nebo se stávají předmětem vyšetřování.

  Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vládu ale i všechny občany. Pocit této spoluodpovědnosti, víra ve smysl občanské angažovanosti a vůle k ní, i společná potřeba, hledat její nový a účinnější výraz přivedl nás k myšlence vytvořit CHARTU 77, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

  CHARTA 77 je volné, neformální otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě. Těch práv, která člověku přiznávají oba uzákoněné mezinárodní pakty, závěrečný pakt Helsinské konference, četné mezinárodní dokumenty proti válkám, násilí a sociálnímu a duchovnímu útisku, a které souhrnně vyjadřuje Všeobecná deklarace lidských práv OSN.

  CHARTA 77 vyrůstá ze zázemí solidarity a přátelství lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojují svůj život a práci.

  CHARTA 77 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, účastní se její práce a podporuje ji. CHARTA 77 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k obecnému zájmu jako mnohé podobné iniciativy v různých zemích na Západě a Východě.

  Nechceme tedy vytyčovat vlastní program politických či společenských reforem či změn, ale vést v oblasti svého působeni konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že budeme upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení, předkládat různé obecnější návrhy směřující k prohlubování těchto práv a jejich záruk, působit jako prostředník v případných i konkrétních konfliktních situacích, které může bezpráví vyvolat, apod. . . .

  Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 77, že vzniká na prahu roku, který byl vyhlášen rokem práv politických vězňů a v němž má Bělehradská konference zkoumat plnění závazků z Helsink. Jako signatáři tohoto prohlášeni pověřujeme prof. dr. Jana Patočku, dr. h. c. Václava Havla a prof. dr. Jiřího Hájka úlohou mluvčích CHARTY 77. Tito mluvčí ji plnomocně zastupují jak před státními a jinými organizacemi, tak i před naší a světovou veřejností a svými podpisy zaručují autenticitu jejích dokumentů. V nás i v dalších občanech, kteří se připojí, budou mít své spolupracovníky, kteří se s nimi zúčastní potřebných jednání, ujmou se dílčích úkolů a budou s nimi sdílet veškerou zodpovědnost.

  Věříme, že CHARTA 77 přispěje k tomu, aby v Československu všichni občané pracovali a žili jako svobodní lidé.

V Praze dne 1. 1. 1977

zobrazit celé »

Frank Zappa - Rebel s příčinou

audiostředa, 21. prosince 2016

  Dílo amerického kytaristy, zpěváka a skladatele, který v dějinách rocku proslul jako první velký experimentátor, má paralelu leda s tím, co pro jazzovou fúzi vykonal Miles Davis. Přívlastek nonkonformní patřil Franku Zappovi po celou, více než třicetiletou kariéru.

  Frank (Francis Vincent) Zappa se narodil 21. prosince 1940 v Baltimore rodičům, kteří do Států přišli ze Sicílie a Řecka. Na začátku 50. let se Zappovi přestěhovali z Marylandu do Kalifornie, kde v Lancasteru středoškolák Frank, hrající od dvanácti let na bicí, zakládá první kapelu Ramblers. V další formaci Blackouts, v níž se sešel s Donem Van Vlietem (alias Captainem Beefheartem), už hrál sólovou kytaru. Zappa vyrůstal ponejvíce na rhythm'n'blues, ale kromě progresívních jazzmanů Charlese Minguse a Cecila Taylora poslouchal i moderní vážnou hudbu, mezi jeho oblíbence patřil hlavně Edgar Varèse. Po maturitě v roce 1958 studoval jeden semestr harmonii a dalších pár týdnů kompozici, takže byl spíše autodidakt. Tehdy se také poprvé oženil, vztah s bankovní úřednicí Kay vydržel totiž jen pět let. Na začátku 60. let psal soundtracky k „béčkovým“ filmům, ze kterých jsou nejznámější western Run Home Slow a drama The World's Greatest Sinner: za první dostal i honorář, za který si kromě kytary Gibson ES-5 koupil Studio Z v kalifornské Cucamonze. Pověst provokatéra měl Zappa vždy a v sedmitisícovém městečku vadil: po provokaci, kdy si policista naoko objednal lascívní nahrávku, vyfasoval deset dní natvrdo a tříletou podmínku za „výrobu pornografie“. A studio, v němž po rozvodu také přespával, muselo ustoupit dostavbě silnice. V roce 1963 se Zappa v Los Angeles připojil k Soul Giants, kapele, v níž potkal tři důležité muzikanty - zpěváka Raye Collinse, baskytaristu Roye Estradu a bubeníka Jimmyho Carla Blacka. V květnu 1964 skupinu ke Dni matek přejmenovali na The Mothers, což odkazovalo na slangové „motherfuckers“. Když producent Tom Wilson, jenž nasměroval Boba Dylana k elektrické kapele, na podzim 1965 zajistil Zappovi & spol. kontrakt s gramofirmou Verve-MGM, vymínil si prodloužení jména na The Mothers Of Invention (dále MOI). Skupině zpočátku hodně pomohl i manažer Herb Cohen, veterán, který v 50. letech pořádal koncerty Peta Seegera a dalších písničkářů, nepohodlných za McCarthyho „honu na čarodějnice“.

Synové monstrózního magnetu
  První rockové dvojalbum Freak Out!, kde MOI posílil doprovodný kytarista Elliot Ingber, přineslo hlavně psychedelií cinknuté rhythm'n'blues, ale dvojitý dlouhohrající vinyl (z reklamních důvodů prodávaný za cenu jediného) gradoval dvanáctiminutovou The Return Of The Son Of Monster Magnet, koláží elektronických zvuků, která znalce nenechala na pochybách, proč ve výčtu umělců, kteří MOI inspirovali, nechybí vedle našeho čtvrttónového specialisty Aloise Háby ani průkopníci nové hudby Karlheinz Stockhausen a Luigi Nono. Neméně zábavný je i obal, mimo jiné s fiktivním dopisem jisté Suzy Creamcheese, který začíná větou: „Tihle Mothers jsou šílení.“ Kromě experimentů a vtípků nechybí ani vážnější poloha ve skladbě Trouble Every Day o rasových nepokojích ve čtvrti Watts na předměstí L. A. Následující „rockovou operou“ Absolutely Free předběhli v květnu 1967 už sedmihlaví MOI o dva roky The Who se slavnějším spektáklem Tommy. Deska začíná skladbou Plastic People, takže hned tušíte, který hudební prazdroj napájel tuzemský underground. Na albu We're Only In It For The Money (1968), jež proslulo i karikaturou na beatlesovský obal Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, doznali MOI další změny v obsazení (posilou byl klávesista Ian Underwood) a na frak v textech dostávali rovněž hippies, kteří se z původní subkultury rozplizli v módní vlnu. Desku na jaře předběhl Zappův sólový debut Lumpy Gravy s padesátičlenným orchestrem, ale první pokus o „artificiální“ opus minul cíl. Vrchol tvorby skupiny v 60. letech představuje soundtrack k nerealizovanému filmu Uncle Meat. Ten zůstal nedokončený a zřejmě z téhle doby se traduje Zappův výrok, že jeho fantazii limituje pouze stav bankovního účtu. Na podzim 1969 kapelník skupinu (prý kvůli nezájmu publika) rozpustil, protože měl už jiné plány. Ze starších nahrávek vzešla další dvě alba, ale ty zastínil ohlas „sólovky“ Hot Rats, důležité desky první fáze jazzrockového boomu. Každopádně šlo o první nahrávku, na níž exceloval francouzský houslista Jean-Luc Ponty, pozdější člen Mahavishnu Orchestra. Na konci 60. let stačil Frank povýšit na druhou paní Zappovou svou lásku Adelaide Gail Sloatman, s níž měl později dva syny a dvě dcery, jež dostali netradiční jména Dweezil, Ahmet, Moon a Diva.

Čas nových syntéz
  Na přelomu 60. a 70. let Zappa prošlapával nové cesty. Produkoval desky pro vlastní firmu Straight, kde pomohl na svět třeba desce Trout Mask Replica, důležité nejenom v diskografii Captaina Beefhearta. Na jaře 1970 dal dohromady nové obsazení skupiny pod původní hlavičkou The Mothers, se kterou vystoupil na koncertě s filharmoniky z L. A. Vedle Varèseho skladeb zde zazněly i úryvky soundtracku k celovečerní fantasy 200 Motels (1971), „surrealistického dokumentu ze života rockové skupiny na turné“, jež hudebně čerpala hlavně z hudby dalšího oblíbence Igora Stravinského. Bizarní podívaná dostala i hvězdnou rockovou ambaláž, když Ringo Starr hraje trpaslíka Larryho a Keith Moon z The Who - jeptišku! V roce 1971 došlo i na jamování s Johnem Lennonem a Yoko Ono. Zajímavá jsou i velkokapelová jazzrocková alba Waka/Jawaka (1972) a The Grand Wazoo (1973), mimo jiné se skvělými klávesovými sóly, o která se dělili George Duke a Ian Underwood. K nejpovedenějším ze 70. let patří následující čtyři alba, především Over-Nite Sensation (1973) a Apostrophe /'/ (1974), když naposledy zmíněná deska, na níž vedle virtuózní hráčky na marimbu Ruth Underwood a dalších stabilních spoluhráčů participoval i baskytarista Jack Bruce (ex-Cream), představuje komerčně nejúspěšnější Zappovo album: v oficiálním albovém žebříčku se doma ve Státech vyšplhalo na desátou pozici. Dokonalá souhra a nevázané texty zafungovaly (snad každý pamětník si vybaví hned úvodní Don’t Eat The Yellow Snow, doporučující nekonzumovat žlutý sníh, „podepsaný“ eskymáckými psy). Druhou polovinu dekády provázely soudní spory s vydavatelskou firmou Warner Bros. o nedotažených albech, která měla především naplnit podmínky smlouvy. Zářivým světlem na konci tunelu bylo dvojalbum Sheik Yerbouti (1979), které poprvé spojilo dokonalost studiových snímků s atmosférou koncertních nahrávek kombinací obojího, tedy především „živé“ rytmiky (jeho název byl fonetickou slovní hříčkou, vypůjčenou z hitu Shake Your Booty diskotékové formace K. C. And The Sunshine Band). Zappa měl jako obvykle šťastnou ruku při výběru muzikantů, a tak se zde blýskli třeba bubeník Terry Bozzio a pozdější člen King Crimson, kytarista Adrian Belew, oba i jako příležitostní zpěváci: Bozzio třeba v divoké I’m So Cute, Belew dokonce ve Flakes, parodující Boba Dylana. Legendární písničkář však na Zappu nezanevřel a známá je historka, jak známého nonkonformistu o málo později oslovil kvůli hudební produkci alba Infidels, ale nakonec se domluvil s Markem Knopflerem. Ve stejném roce jako Sheik Yerbouti vyšla (na vinylech ještě nadvakrát) orwellovská trilogie Joe’s Garage, v níž „Velkého bratra“ zastoupil Central Scrutinizer, zatímco Joe s kapelou a skorotitulní garáží-zkušebnou byli za utlačované rockery. Jedna z alegorií, kterými Zappa, permanentně vzdorující snahám o cenzuru ze strany amerických konzervativců, v kariéře nikdy nešetřil. Sedmdesátá léta završil další film Baby Snakes (1979), s plastelínovými animacemi, jež by potěšily možná i Jana Švankmajera.

Kytarové tance kolem štěkající dýně
  Vydavatelské aktivity Franka Zappy v 80. letech zastřešila vlastní společnost Barking Pumpkin Records, díky níž se objevily kompilace archivních snímků i bezpočet koncertních alb. Ta byla vzhledem k míře pozdějších dotáček někdy skoro studiová, typickým příkladem budiž „živák“ Tinseltown Rebellion (1981). Z regulérních studiovek téhle dekády stojí za zmínku hlavně You Are What You Is (1981), k jehož titulní písni vzniklo video s dvojníkem Ronalda Regana na elektrickém křesle, a především Jazz From Hell (1986), instrumentální album, které mělo k jazzu stejně daleko, jako jazz do pekla. Za desku, na které pokročil s krocením synclavieru, který je dodnes asi nejdokonalejším klávesovým nástrojem, si Frank Zappa odnesl za svého života jedinou Grammy. Vedle symfonické tvorby věnoval hodně času koncertování, zvláště na konci 80. let, což dobře dokumentují alba Broadway The Hard Way (1988), The Best Band You Never Heard In Your Life a Make A Jazz Noise Here (obě 1991). Obsahují hodně instrumentálek, brilantní kytarová sóla a prostřední ze jmenovaných i pár skvělých coververzí, mj. Stairway To Heaven z repertoáru Led Zeppelin. Na začátku 90. let začala umělcovo vysoké tempo brzdit těžká nemoc. V lednu 1990 navštívil Zappa na Pražském hradě právě  zvoleného Václava Havla, ale když ho náš prezident vybídl, aby vystoupil na koncertě, který se v únoru chystal u příležitosti Havlovy návštěvy ve Státech, Zappa zdvořile odmítl s slovy „vláda USA mě nemá příliš v lásce“. A i když se stále více stahoval do ústraní, stačil ještě v červnu 1991 jako host Pražského výběru na koncertě Adieu C. A. zamávat posledním sovětským okupantům a později dokončit opus magnum Yellow Shark, kde se nejvíce přiblížil světu soudobé hudby. Deska, která vylétla až na druhou příčku žebříčku Top Classical Crossover, vyšla pár týdnů předtím, než její protagonista 4. prosince 1993 zemřel na rakovinu prostaty.

Young Zappa Forever
  V posledních letech Zappova hudba žije nejenom reedicemi a novými výběry. Na koncertní turné vyrazil se speciálním projektem v roce 2006 Frankův syn Dweezil, po otci samozřejmě kytarista. 23. května tehdy na „šňůře“ nechyběla ani pražská Sazka Arena. Pro ty, kteří nemohli, dokáže zážitek přiblížit loňské 2DVD Zappa Plays Zappa. Kapelník se sedmičlennou kapelou a třemi hosty, kterými byli někdejší spoluhráči Zappy staršího – bubeník Terry Bozzio, saxofonista Napoleon Murphy Brock a kytarista Steve Vai -, zde hrají tři desítky skladeb od debutu Freak Out! přes Apostrophe a One Size Fits All až po dvojalbum Sheik Yerbouti. Jeden z vrcholů tvoří zmíněná I’m So Cute s „atomovými“ bicími a punkovým zpěvem Terryho Bozzia. Pod stejnou hlavičkou se Dweezil Zappa s jinými hosty vrací do pražského Divadla Archa, kde můžete na Den dětí řádit jako malí.

Diskografie
Freak Out! (červenec 1966, MOI)
Absolutely Free (květen 1967, MOI)
Lumpy Gravy (květen 1968, FZ)
We’re Only In It For The Money (září 1968, MOI)
Cruising With Ruben & The Jets (říjen 1968, MOI)
Uncle Meat (červen 1969, FZ & MOI)
Hot Rats (říjen 1969, FZ)
Burnt Weeny Sandwich (únor 1970, MOI)
Weasels Ripped My Flesh (srpen 1970, MOI)
Chunga’s Revenge (říjen 1970, FZ)
200 Motels (O.S.T., říjen 1971, FZ)
Waka/Jawaka (červenec 1972, FZ)
The Grand Wazoo (květen 1973, FZ)
Over-Nite Sensation (září 1973, FZ & M)
Apostrophe (‘, březen 1974, FZ)
One Size Fits All (červen 1975, FZ & MOI)
Bongo Fury (říjen 1975, FZ & CB)/
Zoot Allures (říjen 1976, FZ)
Zappa In New York (březen 1978, FZ)
Studio Tan (září 1978, FZ)
Sleep Dirt (leden 1979, FZ)
Sheik Yerbouti (březen 1979, FZ)
Orchestral Favorites /květen 1979, FZ/
Joe’s Garage: Act I (září 1979, FZ)
Joe’s Garage: Acts II & III (listopad 1979, FZ)
Return Of The Son Of Shut Up’n Play Yer Guitar (květen 1981, FZ)
Shut Up’n Play Yer Guitar Some More (květen 1981, FZ)  
Shut Up’n Play Yer Guitar /květen 1981, FZ/
You Are What You Is (září 1981, FZ)
Ship Arriving Too Late To Save A Drowning Witch (květen 1982, FZ)
The Man From Utopia (březen 1983, FZ)
London Symphony Orchestra, Vol. 1 (červen 1983, FZ)
Them Or Us (říjen 1984, FZ)
Thing-Fish (listopad 1984, FZ)
The Perfect Stranger (1984, FZ)
Frank Zappa Meets The Mothers Of Prevention (1985, FZ)
Jazz From Hell (listopad 1986, FZ)
London Symphony Orchestra, Vol. 2 (1987, FZ)
Guitar (duben 1988, FZ)
The Yellow Shark (listopad 1993, FZ)

Koncertní alba
Filmore East: June 1971 (červen 1971, FZ & MOI)
Just Another Band From L.A. (duben 1972, FZ & MOI)
Roxy & Elsewhere (září 1974, FZ & M)
Tinseltown Rebellion (květen 1981, FZ)
Baby Snakes (O.S.T., březen 1983, FZ)
Does Humor Belong In Music? (O.S.T., 1986, FZ)
Broadway The Hard Way (říjen 1988)
The Best Band You Never Heard In Your Life (duben 1991, FZ)
Make A Jazz Noise Here (červen 1991, FZ)
Playground Psychotics (říjen 1992, FZ)
You Can’t Do That On Stage Anymore, Vol. 1-6 (1988-1992, FZ)
Ahead Of Their Time (březen 1993, FZ)

autor článku: Pavel Víšek, Rock&Pop, 2016
(fotografie použité v tomto příspěvku nejsou součástí původního článku)

zobrazit celé »

šachy FIDE

café oriental / šachysobota, 10. února 2018


Jedna z nejslavnějších šachových sad světa. Byla nalezena roku 1831 u skotského ostrova Lewis a pochází zřejmě z dílny trodheimského mistra ze 12. století. 

Úvodem
  Na internetových portálech zabívajících se deskovými hrami se občas dozvím, že ty "naše" šachy jsou těmi "tradičními" (tradicional), v jiném případě "západními" (western) či "klasickými". Autoři těchto článků a informací jsou si totiž většinou vědomi, že rodina šachových her je veliká, pestrobarevná a různorodá. Ti kteří tuto informaci neznají, nebo ti které to třeba ani nezajímá, nás mohou vyzvat ke hře: "Pojď si zahrát šachy!" Dotyčný by se asi podivoval, kdybychom mu na stůl namísto "tradiční západní" šachové sady vyložili vikingskou nepřímou odnož šachů hnefatafl nebo například odnož zcela přímou, čínské xiangqi.
  Přesto a nebo právě proto označení "tradiční" se mi také nezamlouvá, protože třebas Japonec bude ve spojení s "tradičními šachy" myslet na podstatně jiné šachy než obyvatel dejmetomu Mongolska nebo Barmy. Podobně pokulhávající označení se mi jeví i to odkazující se na světové navigační strany. Rozhodl jsem se tudíž naše šachy, které známe pod pojmem šachy označovat pojmem ještě jednoznačnějším: "šachy FIDE". Historikům a tradicionalistům se možná nad tímto nepěkným názvem svraští čelo, ale když nic jiného, dojde alespoň k oddělení názvu jedné z rubrik v Café Oriental na tomto webu s touto "královskou" hrou. Proč FIDE? Odpověď je jednoduchá a milovníkům šachů a křížovek většinou známá. FIDE je zkratkou Mezinárodní šachové federace (z francouzského Fédération Internationale des Échecs). Musím se pousmát nad evropskou šachovou nadřazeností - zakladatelům FIDE 20. července 1924 v Paříži nestálo za to upřesnit, jaké šachy mají na mysli. A navíc mottem FIDE je Gens una sumus, neboli "jsme jedna rodina". Ale to je vlastně nepodstatné. Mnohem podstatnější je, co FIDE pro hráče šachu znamená: FIDE definuje pravidla, stanoví úroveň a žebříček hráčů (na základě koeficientu ELO), pořádá mistrovství světa jednotlivců i reprezentačních týmů národních federací, uděluje tituly mezinárodních velmistrů i mistrů atd. apod. Kéž by ostatní odnože šachu měli takovou organizaci, byť vedení federace není příliš "průhledné"!
  "Evropské" šachy jsou (hraje je  až 600 miliónů lidi na naší planetě) nejrozšířenější šachovou variantou na světě. I čínští hráči už vtrhli do světové stovky nejlepších v nebývalém počtu, přesto v Číně jsou stále mnohem populárnější xiangqi. V Thajsku hraje šachy FIDE údajně (podle publikace D. Pritcharda "Popular Chess Variants" vydané v roce 2000) zhruba 5000 lidí, zatímco místní variantu makruk na dva miliony(!) Thajců. Někde jsem se kdysi dočetl, že za sovětské poválečné éry byl v Mongolsku úmyslně vytlačován Sověty místní šach shatar, a to kvůli šachům FIDE, tedy šachmatům.
Krásu "našich" šachů FIDE ovšem také nelze popřít. Osobně jsem zatím moc cizích šachových variant neokusil (pouze shogi, xiangqi a kouskem i makruk), ale co je na té naší hře oproti jmenovaným výjmečné, že "krvavá" zápletka může přijít a často přichází velmi brzy. Neříkám ovšem, že je to dobře ani, že je to špatně.

  Šachy FIDE, jejichž moderní podoba je známa od pozdního středověku a ustálení pravidel do současné podoby proběhlo nejvýrazněji v 15. století v jižní Evropě, jsou přímým "potomkem" deskové hry šatrandž. Šatrandž je zase potomkem zřejmě pramáti všech her šachového typu - bájné čaturangy. Šatrandž i čatarungu samozřejmě popíšu v jiných samostatných článcích, ale sluší se dodat jen na okraj, že šatrandž, který do Evropy přivezli arabští obchodníci, je znám z rozlehlé Sásánovské Persie již ze 6. a 7. století. Čaturanga pravděpodbně vznikla či vznikala ve starověké severní Indii v 6. století, tedy v Guptovské říši. (Guptovská říše kromě severu Indie zahrovala i současné území Pakistánu a Bangladéše.) Nikdy už nezjistíme, který arabský obchodník přivezl královskou hru na náš kontinent, jak byla vyložena její první pravidla. Při troše fantazie si dokážu představit, že už při prvním předání došlo ke zkomolení pravidel. K vývoji pravidel však rozhodně došlo, a kdo ví, jestli se bude hrát podle dnešních pravidel i za 500 let. 

  O šachách FIDE je napsáno neuvěřitelné množství knih, brožur, bulletinů, článků i studií více než o kterékoli jiné deskové hře. A lze směle tvrdit, že knížek o šachu je mnohem více než ostatních knih o deskových hrách dohromady. Proto jsem tuto hru zvolil jako první ve svém výčtu, jako středobod všech strategických logických deskových her, a to nejen pro její krásu, ale i popularitu. Kdo se chce o šachu něco dozvědět, může tuto hru i její historii a kouzlo studovat celý život, materiálu je k tomu nepřeberné množství. Pro úplnost bych měl ještě dodat, že pravidla FIDE v roce 2008 oficiálně "přizvala" pod svá křídla i variantu bývalého mistra světa FIDE Roberta Fischera, nazvanou chess960 nebo česky označovanou za Fischerovo šachy. Jejich prncip spočívá v náhodném rozestavení figur na první a osmé řadě před zahájením partie. To proto, aby soupeři více prokázali své šachové a kombinační schopnosti. Fisher spočítal, že existuje (s různými přihlédnutími, např. aby střelci neobsazovali stejnobarevná pole) 960 různých pozic. Tady si vezmu na pomoc Wikipedii: Proč 960? (...) Každý ze dvou střelců se může postavit na jedno ze čtyř polí. Dáma se potom může postavit na jedno ze šesti polí. Jezdec se poté může postavit na jedno z pěti (druhý na jedno ze čtyř) polí. Zbývají tři pole, na které se postaví král a věže tak, aby byl král mezi věžemi. To znamená, že je zde 4×4×6×5×4=1920 různých počátečních pozic, kdyby se jezdci od sebe nějak lišili. Jezdci se ale nijak neliší, tudíž existuje 1920÷2=960 různých počátečních pozic. Polovina z 960 pozicích je sice zrcadlově symetrická s druhou polovinou, ale Fischerovy šachy mají vzhledově stejné rošády jako v klasických šachách a ty jsou asymetrické (tudíž se v těchto symetrických pozicích rozdíl nachází).

O pravidlech
  Původně jsem uvažoval, zda mám na svém webu vůbec pravidla šachu FIDE zmiňovat a rozepisovat se o nich. Jsou v našich končinách všeobecně známa. (Snad krom tahu "braní mimomochodem" - to je pro mnoho mých soupeřů naprostá novinka, debilní novinka, otloukají mi toto pravidlo o hlavu, že jsem si ho jistě vymyslel, a teď, když jsem ho použil, tak díky němu můj soupeř prohrál. Jednou jsem se dokonce zařekl ve chvíli, kdy se mi pravidlo "braní mimochodem" velmi hodilo a zmíněné pravidlo, které je staré pět století, nepoužil.) Šachová pravidla jsou k mání "na každém druhém" webu. Přišlo mi jako nesmyslné je zde opět přepisovat s ohledem na pověstné nošení dříví do lesa. Ale přece jen o ně nechci ochudit svojí rubriku, zvláště když se na ně budu často odkazovat a porovnávat s dalšími šachovými variantami. Vybral jsem pro vás výňatek z oficiálních pravidel. Ani vlastně nevím, proč lidé vymýšlejí "svoje" pravidla, pravidla FIDE jsou sice nejrozsáhlejší, ale zároveň jednoznačná a přehledná. A navíc je není třeba číst celá, pokud jde o samotná pravidla hry, vystačíme si s článkem 1 až 5,. ostatní už jsou spíše pro soutěžní šach. Úplné znění pravidel platných světové šachové federace od 1. ledna 2018 si můžete prostudovat zde: http://czernay.cz/pdf/fide2018.pdf.
(V anglické verzi https://www.fide.com/FIDE/handbook/LawsOfChess.pdf)
 


 

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY

Článek 1: Povaha a cíle šachové hry
1.1   Šachová hra se hraje mezi dvěma soupeři, kteří střídavě přemísťují kameny na čtvercové desce, jež se nazývá „šachovnice“.
1.2   Hráč s kameny světlé barvy (bílý) provede první tah, hráč s kameny tmavé barvy (černý) provede následující tah a pak hráči provádějí tahy střídavě.
1.3   Hráč je „na tahu“ poté, když jeho soupeř provedl tah.
1.4   Cílem obou hráčů je „ohrožení“ soupeřova krále tak, aby soupeř neměl k dispozici žádný přípustný tah.
1.4.1   Hráč, který tohoto cíle dosáhne, „dal mat“ soupeřovu králi a hru vyhrál. Není dovoleno ponechat krále v ohrožení, vystavit krále do ohrožení nebo sebrat soupeřova krále.
1.4.2   Hráč, jehož král mat dostal, hru prohrál.
1.5   Jestliže dojde k postavení, v němž nemůže ani jeden z hráčů dát mat soupeřovu králi, hra končí remízou (viz článek 5.2.2).

Článek 2: Počáteční postavení kamenů na šachovnici
2.1   Šachovnice se skládá z 8 x 8, tj. 64 shodných čtvercových polí střídavě světlých („bílá“ pole) a tmavých („černá“ pole). Šachovnice se položí mezi hráče tak, že nejbližší rohové pole po pravé ruce hráče je bílé.
2.2   Na začátku hry má bílý 16 kamenů světlé barvy („bílé“ kameny) a černý 16 kamenů tmavé barvy („černé“ kameny). Tyto kameny jsou [poznámka Mario Czernay: v obrázku (symbolu) uvádím pro názornost jen bílou barvu kamenů]:
 král (po jednom kusu na každé straně), české označení K
 dáma (1) D
 věž
(2) V
 střelec
(2) S
 jezdec
(2) J
 pěšec
(8)

2.3   Počáteční postavení kamenů na šachovnici je následující:

 

2.4   Pole umístěná svisle pod sebou tvoří osm „sloupců“. Pole umístěná vodorovně vedle sebe tvoří osm „řad“. Přímá linie stejnobarevných polí, která probíhá z jednoho okraje šachovnice k sousednímu okraji, tvoří „diagonálu“.

Článek 3: Tahy kamenů
3.1   Žádný kámen nelze přemístit na pole obsazené kamenem stejné barvy.
3.1.1   Pokud se kámen přemísťuje na pole obsazené soupeřovým kamenem, pak se tento soupeřův kámen bere a odstraní ze šachovnice jako součást tohoto tahu.
3.1.2   Kámen „napadá“ soupeřův kámen, jestliže na tomto poli může provést braní podle článků 3.2 – 3.8.
3.1.3   Kámen napadá pole i tehdy, když na toto pole nemůže táhnout, protože by vystavil svého krále do ohrožení nebo svého krále v ohrožení ponechal.
3.2   Střelec může táhnout na kterékoli pole po diagonálách, na kterých stojí

3.3   Věž může táhnout na kterékoli pole na sloupci nebo v řadě, na kterých stojí

3.4   Dáma může táhnout na kterékoli pole na sloupci, v řadě nebo diagonálách, na kterých stojí.

3.5   Při tazích dámy, věže nebo střelce nelze přeskočit žádný kámen, který stojí v cestě
3.6   Jezdec může táhnout na jedno z polí nejbližších k poli, na kterém stojí, nikoliv však po sloupci, řadě nebo diagonále.

3.7.1   Pěšec může táhnout dopředu na nejbližší neobsazené pole na sloupci, nebo
3.7.2   svým prvním tahem může pěšec táhnout jako v 3.7.1 nebo může postoupit i o dvě pole na stejném sloupci za předpokladu, že obě pole jsou neobsazena, nebo
3.7.3   pěšec může brát soupeřův kámen tak, že provede tah diagonálně vpřed na sousední sloupec na pole, které je obsazeno soupeřovým kamenem.


3.7.4.1   Pěšec ohrožující pole, které přešel soupeřův pěšec, jenž ze základního pole postoupil jedním tahem o dvě pole, může tohoto soupeřova pěšce brát, jako by tento pěšec postoupil pouze o jedno pole.
3.7.4.2   Toto braní lze provést pouze jako bezprostřední odpověď a nazývá se „braní mimochodem“ („en passant“).

3.7.5.1   Pokud hráč, který je na tahu, zahraje pěšcem na nejvzdálenější řadu od výchozího pole, musí tohoto pěšce jako součást téhož tahu zaměnit za nový kámen – dámu, věž, střelce nebo jezdce barvy pěšce na dosaženém poli proměny.
3.7.5.2   Volba hráče není omezena kameny, které byly dříve vzaty.
3.7.5.3   Tato záměna pěšce za jiný kámen se nazývá „proměna“ a působnost proměněného kamene je okamžitá.
3.8   Král může provést tah dvojím rozdílným způsobem:
3.8.1   může táhnout na kterékoli sousední pole;

3.8.2   může provést „rošádu“; rošáda je tah krále a jedné z věží téže barvy na první řadě hráče; rošáda je pokládána za tah krále a provádí se takto: král se přemístí ze svého základního pole o dvě pole směrem k věži stojící na svém základním poli a věž se pak přemístí přes krále na pole, které král právě přešel.

3.8.2.1   Právo provést rošádu zaniklo:
3.8.2.1.1   jestliže král již táhl, nebo
3.8.2.1.1   s věží, která již táhla.
3.8.2.2   Rošádu nelze dočasně provést:
3.8.2.2.1   jestliže je alespoň jedním soupeřovým kamenem napadeno pole, na kterém král stojí nebo které musí král překročit, případně které má král obsadit;
3.8.2.2.2   jestliže mezi králem a věží, s níž má být rošáda provedena, stojí jakýkoli kámen.
3.9.1   Král je v „šachu“, jestliže je napaden alespoň jedním soupeřovým kamenem, a to i tehdy, když tento kámen nemůže táhnout na pole obsazené králem, protože by vystavil šachu vlastního krále nebo krále v šachu ponechal.
3.9.2   Hráč nesmí provést tah, kterým vystavuje svého krále do šachu anebo ho v šachu ponechává.
3.10.1   Tah je nazýván přípustný, pokud jsou splněny všechny příslušné požadavky článků 3.1 – 3.9.
3.10.2   Tah je nazýván nepřípustným, pokud nejsou splněny všechny příslušné požadavky článků 3.1 – 3.9.
3.10.3   Pozice je nepřípustná, pokud nemohla vzniknout na základě žádné posloupnosti přípustných tahů.


Článek 4: Provedení tahu
4.1   Každý tah musí být proveden pouze jednou rukou.
4.2.1   Pouze hráč, který je na tahu, smí opravit postavení jednoho nebo více kamenů na jejich polích za předpokladu, že předtím upozornil na svůj záměr (např. slovem „opravuji“ nebo „j´adoube“).
4.2.2   Jakýkoli jiný fyzický kontakt s kamenem, kromě zjevně náhodného kontaktu, se považuje za záměrný.
4.3   Dotkne-li se hráč, který je na tahu (s výjimkou uvedenou v článku 4.2.1), se záměrem provést na šachovnici tah nebo braní:
4.3.1   jednoho nebo více vlastních kamenů, musí provést tah prvním z dotknutých kamenů, který může být přemístěn;
4.3.2   jednoho nebo více soupeřových kamenů, musí vzít první z dotknutých kamenů, který může být brán;
4.3.3   jednoho či více svých nebo soupeřových kamenů, musí vzít prvně dotknutý soupeřův kámen svým prvně dotknutým vlastním kamenem; pokud to je nepřípustné, musí provést přemístění nebo braní prvního dotknutého kamene, který může být přemístěn nebo brán. Je-li sporné, který z kamenů byl dotknut nejdříve, má se za to, že to byl hráčův kámen.
4.4   Jestliže hráč, který je na tahu
4.4.1   se dotkne svého krále a své věže, musí provést rošádu na tuto stranu, je-li to přípustné;
4.4.2   se úmyslně dotkne své věže a pak svého krále, nesmí v tomto tahu provést rošádu na tuto stranu a situace se řeší podle článku 4.3.1;
4.4.3   má v úmyslu provést rošádu, dotkne se současně krále a věže, avšak rošáda s touto věží je nepřípustná, musí hráč povést jiný přípustný tah králem (včetně rošády s druhou věží); nemá-li král žádný přípustný tah k dispozici, může hráč provést libovolný přípustný tah;
4.4.4   provádí proměnu pěšce, volba nového kamene je dokončena, když se tento nový kámen dotkne pole proměny.
4.5   Není-li možné v souladu s články 4.3 nebo 4.4 žádným z dotknutých kamenů táhnout nebo žádný z dotknutých kamenů brát, může hráč provést libovolný přípustný tah.
4.6   Proměnu pěšce je možné provést různým způsobem:
4.6.1   pěšec nemusí být umístěn na pole proměny;
4.6.2   odstranění pěšce a umístění nového kamene na pole proměny lze provést v jakémkoli pořadí.
4.6.3   Pokud na poli proměny stojí soupeřův kámen, musí být brán.
4.7   Jestliže hráč při provádění přípustného tahu nebo části přípustného tahu kámen pustí na pole, nemůže být tento kámen v tomto tahu již přemístěn na jiné pole. Tah je považován za provedený v případě:
4.7.1   braní, jestliže braný kámen byl odstraněn ze šachovnice a hráč, který umístil vlastní kámen na jeho nové pole, pustí tento kámen z ruky;
4.7.2   rošády, jestliže hráč pustil z ruky věž na pole, které přešel král; když hráč pustí z ruky krále, tah není ještě proveden, avšak hráč již nemá právo provést jiný tah než rošádu na tuto stranu, pokud je to přípustné; pokud rošáda na tuto stranu není přípustná, musí hráč provést jiný přípustný tah králem (včetně rošády s druhou věží); pokud král nemá přípustný tah, může hráč provést jakýkoli jiný přípustný tah;
4.7.3   proměny pěšce, jestliže hráč nový kámen pustil z ruky na poli proměny a pěšec byl odstraněn ze šachovnice.
4.8   Pokud se hráč dotkl kamene se záměrem provést tah nebo braní, nemůže již reklamovat soupeřovo porušení článku 4.1 – 4.7.
4.9   Není-li hráč schopen přemisťovat kameny, může touto činností pověřit pomocníka, který musí být přijatelný pro
rozhodčího.


Článek 5: Ukončení hry
5.1.1   Hru vyhrává hráč, který dal soupeřovu králi mat. Tím hra okamžitě končí za předpokladu, že matící tah byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.1.2   Hru vyhrává hráč, jehož soupeř prohlásil, že se vzdává. Tím hra okamžitě končí.
5.2.1   Hra končí remízou, pokud král hráče, který je na tahu, není v šachu a hráč nemůže provést žádný přípustný tah. Říkáme, že hra skončila „patem“. Tím hra okamžitě končí, pokud tah vedoucí k patu byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.2.2   Hra končí remízou, vznikne-li pozice, v níž ani jednomu králi nelze dát mat žádnou posloupností přípustných tahů. Říkáme, že hra skončila „mrtvou pozicí“. Tím hra okamžitě končí, pokud tah vedoucí k mrtvé pozici byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.2.3   Hra končí remízou na základě dohody mezi oběma hráči v průběhu hry za podmínky, že oba hráči provedli nejméně jeden tah. Tím hra okamžitě končí.

◊ Další pokračování šachy FIDE: připravuji (nejpozději duben 2018)
◊ Zdroje použité v článku:
   wikipedia.com
   fide.com

 

zobrazit celé »

Rozcestník šachových a deskových her

café oriental / pel~melčtvrtek, 8. února 2018



 Master Traditional Games 
  https://www.mastersofgames.com/cat/board/board-games.htm
 deskové hry a další
 Obchod s hrami, nás zajímají především ty deskové. Krásné šachové soupravy "našich" šachů, chaturangi, xianggqi, shogi nebo třeba šachových stolků. Ale klidně se podívejte i na hry třeba hospodské, rozhodně nabídka stojí za to. https://www.mastersofgames.com

 

 play OK 
 https://www.playok.com/en
 šachy FIDE, xiangqi, shogi, makruk, backgammon, go, dáma, mahjong, reversi, mlýn, piškvorky a další
 Mimořádný herní on-line server, kde si zdarma deskovou hru vybere snad každý. Podivné však je, že se v hlavním menu české verze neobjeví odkazy na všechny hry, podobně je to např. ve verzi slovenské, kde je her ještě méně. Proto uvádím odkaz na anglickou verzi. Rozhodl jsem tento web ocenit mimořádně čtyřmi hvězdami, zahrát si on-line čínské nebo japonské šachy s původním i západním značením je, uznejte sami, věc chválihodná.

 

 lichess.org 
 https://lichess.org
 šachy FIDE a jejich moderní varianty
 Myslím, že tohle je nejlepší šachový on-line herní server. Sleduji ho už spoustu let a vím, že se stále zlepšuje, upravuje a rozrůstá. Založte si vlastní účet a pusťte se do hry a pokud máte dlouhé odpoledne, zkuste rovnou odehrát turnaj. Sledujte svůj progres, řešte hodnocené úlohy, nebo si odskočte k dalším šachovým variantám. Nebaví vás hrát? Nevadí, sledujte zápasy ostatních nebo studujte. Vše zdarma! Mimořádně čtyři hvězdy. 

 

 Club Xiang Qi 
  https://www.clubxiangqi.com
  xiangqi
  Čínské šachy v angličtině a vietnamštině. Stránky jsou významné zejména pro podrobná pravidla xiangqi i s příklady.
-základní pravidla https://www.clubxiangqi.com/rules.php
-pravidla i s příklady: /rules/asiarule.htm#c1 (lze stáhnout i do PC asiarule.zip)

 

 Chess Variants 
  http://www.chessvariants.com
  šachy FIDE, xiangqi, shogi, šatrandž, čaturanga, janggi atd.
  Další z povedených webů, který mapuje šachovou hru.

 

 novoborský šachový server 
  http://www.nss.cz
  šachy FIDE
  Hlavním městem českého šachu 21. století je Nový Bor na Českolipsku. Nejlepší český internetový zpravodaj o šachu nadchne jak profesionály, tak i hráče nižších úrovní.

 

 Česká asociace shogi 
  http://cas.shogi.cz
  shogi
  Oficiální stránky národní asociace shogi. Skvělé stránky obsahující informace v češtině.

 

  Hra Šógi 
  http://www.shogi.cz
  shogi
 Zřejmě první české stránky o shogi. Nyní především fungují jako prodejní místo českého setu shogi, vyznačujícím se univerzálním značením japonských kamenů. 

 

 Eurasia-chess.com 
  http://eurasia-chess.com/index_en.php
 šachy FIDE, xiangqi, shogi
 Stránky s mnoha odkazy, návody i nápady na výrobu vlastní sady třeba japonských shogi. Web také nabízí k prodeji univerzální šachovou sadu díky které si zahrajete šachy, xiangqi a shogi (vše v jednom balení).


 brainking.com 
  http://brainking.com
 desítky deskových her, nepřeberné množství šachových variant, variant japonských šachů, Go, dáma, piškovrky nebo třeba i poker atd.
 Pravidla mnoha deskových her v češtině, s možností si jednotlivé hry zahrát korespondenčně on-line.


 Ancient Chess 
  http://ancientchess.com
  šachy FIDE, další varianty šachů, varianty asijských strategických deskových her
  Stránky pod hlavičkou velkého propagátora šachových her Ricka Knowltona nabízí rozmanitý pohled na šachové hry především z Asie.


 WinBoard 
 http://hgm.nubati.net
 šachy FIDE a jejich varianty, xiangqi, shogi aj.
 Aplikace WinBoard pro Windows ke stažení do svého počítače. Než se pustíte do ostrých šachových bitev s přáteli nebo on-line na internetu, vyzkoušejte si jednotlivé varianty v tréninkovém režimu díky skvělému prográmku Winboard.

 

 Česká federace mankalových her 
 http://www.mankala.cz
 mankala
 Mankalové hry z Afriky mají i v našich končinách svojí národní federaci. Web nabízí spoustu informací nejen z českého, ale i  zahraničního dění, a také pravidla pěti mankalových her. 

 

 mlwi.magix.net/bg/index.htm 
 http://mlwi.magix.net/bg/index.htm
 deskové hry
 Stránky Matse L. Winthera zabívající se hloubkovou psychologií a duchovními tradicemi http://mlwi.magix.net. Články ve švédštině a angličtině o psychologických, filozofických a náboženských tématech s důrazem na mýtus a symbol.  Autor podle svých slov zohledňuje  klady a zápory Jungovské psychologie.

 

 Hnefatfl - the Game of the Vikings 
 http://tafl.cyningstan.com
 taflové hry (hnefatafl, fetlar hnefatafl, tablut, brandub, tawlbwrdd, alea evangelii, york hnefatafl, ealdfaeder taefl, sea battle tafl, copenhagen hnefatafl)
 Vznik taflových her se datuje již ke čtvrtému století po Kristu. Pěkný web, jen mi přijde trochu nepřehledný v tom smyslu, že některé články jsem objevil až přes google, např. tu o variantách taflových her: http://tafl.cyningstan.com/pages/1298/hnefatafl-variants a třeba shop nabízí víc produktů, než je patrno na první pohled. Za to jednu hvězdu dolů.


  Klub přátel deskových her 
  http://www.deskovehry.info/pravidla/seznam.php
  deskové hry
  České stránky jakéhosi českého Klubu přátel deskových her. Pravidla, návody i velký seznam kamenných i internetových prodejen.

 

  Древность шахматных игр 
  http://thaichess.narod.ru
  deskové hry (makruk, sittuyin, ashtapada, toguz-kumalak, thajská dáma ad.)
  Ruský web o historii šachových her.

 

  Hra go 
  http://hra-go.cz
  go (též také jako igo, wej-čchi, paduk)
  Nejkoplexnější a zároveň velmi střídmý český portál o hře go. Kdo se chce hře go věnovat více, má v českém prostředí díky tomuto webu vymetenou  cestičku. Web také provozuje e-shop orientovaný na go - a nabídka mě mile překvapila, na adrese http://www.go-shop.cz si rozhodně vybere každý potenciální fanoušek této prastaré čínské hry. (V nábídce jsou i dvě knihy v češtině; další knihy o go lze koupit i na megaknihy.cz, První kniha o go od Tomáše Grossera a také český překlad knihy První kjú (autor Sung-hwa Hong)). Zároveň go-shop.cz je jediný český e-shop, kde lze koupit originálni sadu japonského šachu shogi (bez pomocných mezinárodních znaků).

 

  Škola hry go Tomáše Grossera 
  http://skolago.wz.cz
  go (též také jako igo, wej-čchi, paduk)
  Tomáš Grosser, český hráč, milovník, propagátor, znalec a učitel prastaré čínské hry go. Vytvořil placenou školu, ale na jeho webu najdeme i spoustu zajímavých informací o taktice a strategii, které jsou zcela zdarma.

  Mancala World 
  http://mancala.wikia.com
  mankalové hry
  Objevte svět mankalových her. Mimořádný průvodce v angličtině s popisy a pravidly jednotlivých variant. Sběratelé "semenových" her si přijdou jistě na své. Krom moderních her je tu seznam s mnoha návody i s hrami tradičními a historickými: http://mancala.wikia.com/wiki/Traditional_mancala_games


  Chess Games 
  http://www.chessgames.com/index.html
  šachy FIDE
  Datábaze šachových zápasů. Na internetu je podobných stránek velké množství,  ale historie je jen jedna. Přehrajte si slavné zápasy o titul mistra světa (http://www.chessgames.com/wcc.html#official) nebo se podívejte na profil vašeho oblíbeného hráče šachové historie.

zobrazit celé »

Rafael Santi

galerie / museumart.cz M. Glennovépondělí, 15. ledna 2018

* 1483 - † 1520, Itálie

Italský sochař, malíř a architekt Rafael se narodil 6. dubna 1483 v Urbinu. Byl znám rovněž jako Raffaello Sanzio, Raffaello Santi, Raffaello da Urbino nebo Rafael Sanzio da Urbino. Jeho otec Giovanni Santi byl rovněž malířem, působil na dvoře vévody Federica da Montefeltra v Urbinu a svého syna Rafaela učil principům humanismu. V roce 1491 zemřela jeho matka Magia di Battista Ciarla a 1. srpna 1494 zemřel také jeho otec. Malý Rafael byl pak poslán na výchovu ke svému strýci z matčiny strany Bartolomeovi, který byl knězem. Na jeho výchově se pravděpodobně podílela také jeho nevlastní matka, která udržovala malířskou dílnu po jeho otci.
  Rafael se naučil malovat v malířské dílně Pietra Perugina v Perugii, kam patrně přišel v roce 1495 a kde zůstal čtyři roky. Malířským mistrem se Rafael stal pravděpodobně v roce 1501. Pak nastoupil do dílny po svém otci, kde začal přijímat vlastní zakázky. Prvním zdokumentovaným Rafaelovým dílem byl oltář pro kostel San Nicola of Tolentino v městečku Città di Castello, na kterém Rafael pracoval v letech 1500 až 1501. Tento oltář byl bohužel vážně poničen při zemětřesení v roce 1789 a do dnešní doby se z něj zachovaly pouze zlomky.
  Na podzim roku 1504 se Rafael přestěhoval do Florencie, kde se seznámil s dílem Leonarda, kterého velmi obdivoval, a s Michelangelem, se kterým později často soupeřil při různých zakázkách. I když byl Rafael mladší než Leonardo i Michelangelo, byl k nim často přirovnáván pro svou vrcholně renesanční techniku a nevšední provedení. Leonardem byl Rafael ovlivněn hlavně ve svých malbách jemných a delikátních Madon, které vznikaly právě za jeho pobytu ve Florencii a které zcela využívaly Leonardových principů šerosvitu a sfumata. Ve Florencii Rafael poznal také práce Fra Bartolommea a Masaccia, kteří se podíleli na přechodu gotického umění do renesance.
  V říjnu roku 1508 Rafael na doporučení Donata Bramanteho vstoupil do služeb papeže Julia II. v Římě, aby vyzdobil jeho soukromé komnaty ve Vatikánu – jednalo se o komnaty Stanza della Segnatura (1508 až 1511), Stanza d'Eliodoro (1512 až 1514) a Stanza dell'Incendio (1514 až 1517, tyto sice Rafael navrhl, ale byly vyhotoveny hlavně jeho žáky). Tato rozsáhlá zakázka byla pro mladého malíře velmi významná a znamenala pro něj začátek dlouhodobé exkluzivní spolupráce s papežem Juliem II. a poté i jeho nástupcem Lvem X.
  Na papežových soukromých komnatách pracoval Rafael s nadšením, ve svých postavách dokonce zachytil celou řadu svých malířských kolegů a známých osobností – ve své Aténské škole Rafael jako Platona zachytil Leonarda, jeho Archimédes je Bramante, postava za ním je Federico Gonzaga. Sám sebe Rafael namaloval vedle Sodomy, za sloupem na pravé straně obrazu. Své kolegy ve svých obrazech zachytil také Michelangelo, který v té době pro papeže pracoval na výzdobě Sixtinské kaple. Michelangelo následně Rafaela nařknul z plagiarismu a ještě dlouho po Rafaelově smrti si v roce 1541 stěžoval, že vše, co Rafael uměl, se naučil právě kopírováním jeho. Je možné, že Michelangelo na mladého, zručného, pohledného a přátelského Rafaela žárlil, Rafael byl všeobecně oblíben a dokonce si získal přezdívku ‚princ malířů‘.
  Po smrti papeže Julia II. 21. února 1513 a nástupu nového papeže Lva X. se rozšířily i Rafaelovy povinnosti. Po Bramanteho smrti v roce 1514 byl Rafael jmenován novým architektem chrámu Sv. Petra, nicméně mnohé z jeho projektů byly po jeho smrti přestavěny nebo zbořeny. I tak však navrhl celou řadu staveb, které ho brzy vynesly do pozice předního italského architekta. V roce 1515 mu pak byla svěřena správa vatikánských sbírek antických soch a dohled nad vykopávkami poblíž Říma.
  Mezi Rafaelovy nejvýznamnější práce patřily návrhy na deset rozměrných gobelínů s biblickými náměty, které Rafael vytvořil na zakázku papeže Lva X. a které měly zdobit stěny Sixtinské kaple. Rafael návrhy dokončil v roce 1516 a poté byly zaslány do Bruselu, kde měly být Pieterem van Aelstem vyhotoveny. Gobelíny byly zavěšeny v roce 1519, pak byly v roce 1527 odcizeny při obléhání Říma, do Vatikánu se vrátily poničené až v roce 1808. Jejich původní návrhy byly objeveny v roce 1630 v Bruselu Rubensem. V těchto gobelínech Rafael vytvořil renesanční vzor, který ovlivnil celou evropskou narativní malbu historických témat. Právě na jeho tradicích pak stavěly celé generace nastupujících malířů. Rafael dokonale zachytil emoce, drama, dynamiku, gesta i výrazy postav, které dokázal citlivě vsadit do svého vytříbeného prostředí.

  Jakožto plodný a ambiciózní umělec bývá Rafael považován za jednoho z největších umělců středověku. Pojem renesance na dílu Rafaela přímo závisí, jeho práce vypovídají o zdánlivě nenucené bezprostřednosti, která by se dala srovnávat snad jen s tragickým heroismem díla Michelangelova. Bylo to hlavně oněch dvanáct let, které Rafael strávil v Římě, ve kterých rozvinul svůj talent a zanechal za sebou nejryzejší poklady renesančního umění. Jeho nesmírný talent se projevil v mnoha oblastech a v bezpočtu děl, byl však také architektem, sochařem a renesančním archeologem. Jeho talent a rozsah díla je mezi renesančními umělci bezprecedentní. Jeho génia potvrzuje také krátká doba, ve které tvořil – dožil se pouhých sedmatřiceti let, naskýtá se tedy otázka, jak by tvořil dál, kdyby nezemřel tak mlád.
  Rafaelův génius byl v jeho unikátním provedení, které v sobě mísilo kvality Leonarda, Michelangela a Bramanteho – Rafael byl schopen vytvořit umění lyrické i dramatické, předmětově bohaté i jednotné. Tato unikátní jednotnost byla patrná již v jeho raných pracích, které vytvořil v letech 1504 až 1508 ve Florencii, po tom, co ukončil svoje vzdělání v Peruginově dílně. Rafael se inspiroval Michelangelovou expresivní energií, fyzickou sílou a dramatickým seskupením jeho figur. Nedá se však říci, že by si Rafael jednoduše vypůjčoval z repertoáru Michelangelových gest a póz – umně tyto prvky zapojil do svého vlastního stylu, který tak výrazově obohatil.
  Tělo a duch, pohyb a emoce byly v Rafaelových dílech ve vyvážené rovnováze, každý prvek jeho seskupení hrál svou roli s účelovou jistotou. Tato rovnováha a jistota pak ukazovala pravý princip renesance v přednesu ‚projevu duše‘ a vyznačovala vztahy ve skupinách ve formálním geometrickém rytmu a preciznosti. Svým stylem a technikou Rafael navázal na tradici započatou Masacciem, následovaným Domenicem Venezianem a Pierem della Francescou, jemu předanou jeho mistrem Peruginem.

  Rafael se nikdy neoženil, nicméně v roce 1514 byl zasnouben s Marií Bibbienovou, neteří kardinála Medici Bibbiena, která však v roce 1520 zemřela. Další ženou, ke které Rafael choval city, byla Margherita (La Fornarina), krásná dcera pekaře (fornara) Francesca Lutiho ze Sieny, který žil v Římě na via del Governo Vecchio.
  Rafael zemřel na Velký pátek 6. dubna 1520 v Římě, v den svých sedmatřicátých narozenin. Podle Vasariho Rafael zemřel po divoké noci s La Fornarinou, po které upadl do horeček. Svým lékařům pak prý nesdělil pravý důvod své nevolnosti a nebyla mu tudíž podána správná léčba. Ať už je příčina Rafaelovy smrti jakákoliv, Rafael dostal poslední pomazání a svému věrnému sluhovi Baverovi nadiktoval svou poslední vůli, ve které svůj majetek odkázal La Fornarině.
  Rafael byl na svou žádost pohřben v Pantheonu. Na jeho náhrobku byl Pietrem Bembem napsán verš ‚ Ille hic est Raffael, timuit quo sospite vinci, rerum magna parens et moriente mori‘, který v překladu znamená ‚Zde leží Rafael, kterého se za jeho života příroda obávala, a po jeho smrti chtěla sama zemřít.‘

 


↑ Aténská škola (1508-1511) freska, široké 770 cm, Palazzo del Vaticano, Řím]


↑ Autoportrét I. (1506) [olej na dřevě, 45x33 cm
Galleria degli Uffizi, Florencie]


↑ Bindo Altoviti (1515) [olej na dřevě, 60x44 cm, National Gallery of Art, Washington]


↑ Bridgewaterská Madona (1507) [olej na plátně, 81x56 cm, National Gallery of Scotland, Edinborough]


↑ Dáma s jednorožcem (1505) [olej na dřevě, 65x51 cm, Galleria Borghese, Řím]


↑ La Belle Jardinère (1507) [olej na desce, 122x80cm, Musée du Louvre, Paříž]


↑ Studie hlavy apoštola (1520) [černá křída]


↑ Sv. Michal s ďáblem (1518) [olej na plátně, 268x160cm, Musée du Louvre, Paříž]


↑ Portrét umělce s jeho přítelem (1518) [olej na dřevě, 99x83cm, Musée du Louvre, Paříž]

 

zobrazit celé »

Jean-Louis Cazaux, Rick Knowlton: A World of Chess

café oriental / pel~melúterý, 9. ledna 2018

  Naprosto neuvěřitelným knižním počinem ve světě šachových her je horká novinka "Svět šachu: jeho vývoj a varianty ve všech dobách a civilizacích". Jejími autory je dvojice z nejpovolanějších. Jednak francouzský historik, přední odborník na historii deskových her Jean-Louis Cazaux, (*1960) a Američan Rick Knowlton, velký propagátor a milovník šachových her, který deskové hry strategického typu mnoho let propaguje na internetu, především na stránce AncientChess.com. Kniha vyšla v listopadu loňského roku v nakladatelství McFarland & Company, Inc., Publishers v americkém Jeffersonu (stát Severní Karolína).
  Jedinečnost knihy možná ocení i ti, kteří se o šachové hry nezajímají. Stovky ilustrací, které jsou nezbytnou podmínkou podobného průvodce, na více jak čtyř stech stranách lemují jeho krásu a pestrost. Publikace podrobně rozebírá vznik, historii i pravidla šachových her nejen v Evropě, ale ve světě arabském, v Číně nebo  Japonsku. Do podrobna rozpracovaná pravidla jednotlivých šachových her (šatrandž, shogi, xiangqi, janggi a mnoha dalších) dovolí čtenáři zahloubat se do každé zde nabídnutých her, ujastnit si a srovnat rozdíly mezi nimi.
  Malá poznámka: Ač v anglickém jazyce téměř analfabet a nebo právě proto, rozhodl jsem se bez zaváhání knížku zakoupit nikoli v papírové, nýbrž v elektronické podobě s tím, že si tu a tam něco - především díky Google translatoru - přeložím. Bohužel odzvonilo klasickému pdf, kniha je ve formátu pro chytré mobilní telefony. Kopírovat text se z ní dá jen velmi pracně a  po náročném převodu do klasického pdf to už není možné vůbec. Netoužím nijak narušovat autorská práva vydavatelů, což jsem rozhodně podpořil více jak pěti sty korunami českými, ale nikdo nebere v potaz, že stále existují exempláři jako já, pitomci co neumí anglicky. Věřím, že tak krásná a bohulibá kniha se dočká překladu do češtiny, já sám jsem se rozhodl oslovit několik nakladatelství a osudu této věci budu samozřejmě informovat.
  Z knihy jsem samozřejmě nadšen, je to opravdu krásný dárek všem nadšencům šachu, všem hráčům strategických soubojů a milovníkům historie deskových her.  Bezpochyby budu z této univerzální učebnice čerpat informace pro mou Kavárnu Oriental. Trochu mi sice zmizí ta romantika bloumání po internetu a hledání všech možných záchytných bodů, o které bych se mohl opřít při výkladu o exotických hrách dálného východu. Ale romantiku z objevování pravidel těchto krásných her si ovšem vzít nenechám.


Odkazy na stránky autorů knihy 
Jean-Louis Cazaux: http://history.chess.free.fr/index.htm
Rick Knowlton: http://ancientchess.com/ a také https://www.youtube.com/user/AncientChess  


 Jean-Louis Cazaux & Rick Knowlton:  A World of Chess: Its Development and Variations through Centuries and Civilizations

--Overview--
With more than 400 illustrations, and detailed maps, this immense and deeply researched account of the history of chess covers not only the modern international game, derived from Persian and Arab roots, but a broad spectrum of variants going back 1500 years, some of which are still played in various parts of the world. The evolution of strategic board games, especially in India, China and Japan, is discussed in detail. Many more recent chess variants (board sizes, new pieces, 3-D, etc.) are fully covered. Instructions for play are provided, with historical context, for every game presented.

--Details--

ISBN-13: 9780786494279
ISBN-10: 0786494271
Publisher: McFarland & Company
Publish Date: November 2017
Page Count: 408
Dimensions: 9.9 x 6.9 x 1 inches
Shipping Weight: 1.5 pounds

        
↑ (pro zvětšení obrázku na něj klikněte)

 

zobrazit celé »

O prospěšnosti alkoholismu

audio / fonotékapátek, 5. ledna 2018



Michail Bulgakov - O prospěšnosti alkoholismu 
Čte: Miroslav Donutil Překlad: Anna Fričová Připravila: Eva Willigová Režie: Ivan Chrz Natočeno: 2011
Provedení: audiokniha Žánr: satira Délka nahrávky: 54 min

  Soubor O prospěšnosti alkoholismu je přehlídkou kratších próz Michaila Bulgakova, které do nedávna nebyly přeloženy do češtiny. První český překlad vytvořili účastníci překladatelského kurzu pořádaného Ústavem translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Krátké povídky, fejetony a črty z 20. let byly psány pro rozličné sovětské noviny a humoristické časopisy a s trochou nadsázky by mohly sloužit i jako průvodce různými podobami opilství pěstovaného na území sovětského Ruska.
  Próza, podle níž je knižní výbor i rozhlasový cyklus pojmenován, přináší řadu lidových frází, které vystihují důvěrný a generacemi utvářený vztah ruské společnosti k alkoholu. V nových, sovětských podmínkách, však musí tento tradiční kulturní fenomén doznat podstatných kvalitativních změn. Opilství zasazené do kontextu budování sovětského státu je opilstvím jiného řádu, než jakým je opilství soukromé a apolitické. Pokud vám v těchto větách zaznívá sarkastický tón, jste zcela připraveni poslouchat argumenty o prospěšnosti alkoholismu v podání Miroslava Donutila.  [ČRo Vltava, 2014]

 



zobrazit celé »

Rok 20!8 je tu

mc infinity / blogúterý, 2. ledna 2018



  Milí čtenáři, rok loňský odešel, rychle a téměř jakoby nebyl. A není. Moje stránky strádaly a strádají, neboť povinností se mi nakupilo nebývale a loňské léto bylo vlastně tím nejbouřlivějším obdobím, které jsem kdy zažil. Když mi zdravotní sestra zlínské porodnice 3. července 2017 odpoledne vložila do náruče mého syna, v mém nitru došlo k emocionálnímu jadernému výbuchu. Byl to otřes jiný než všechny předchozí, nepodobal se žádnému předchozímu výbuchu: opojení láskou, bičování chtíčem, dávení žalem,  sžírání se žárlivostí, naslouchání vůní dálek, hrou, nebo snad kráter po nějakém objevu nebo rozchodu. Byl to výbuch úplně jiný a přece obsahoval všechny ty nálože známé z života předešlého. Držím synka v ruce, zrovna usnul, stojím na nemocniční chodbě, tmavé a tiché. Maminka dítěte je ještě v péči lékařů, ale z otevřených dveří do předpokoje operačního sálu slyším mluvit uklízečky. První: "Achjo, se už na to vykašlu:" Druhá: "Se asi zbláznili! Dneska už pátý císařák." První: "To je pořád dokola!" Druhá (voda cáká v kbelíku): "Chmmm. Jakoby to jinak nešlo?!" První (vykukuje ze dveří): "To víš... A co vy, na co tu čekáte?" Druhá (v kbelíku cákne voda a šplouchne hadr): "Tu paní tam ještě mají." První: "Ajo, tak to jo." Druhá: "Pořád samá mimina."
  Jsem si s uklizečkama nadohled a nadosleh. Miminko mezi náma. A přesto jsme každý úplně jinde a jinak, já ve svém slzavém štěstí a oni zas v pracovní nevoli. Přeji Vám do roku 2018 stejně velkou jinakost, protože ta nás činí univerzálními, a hodně dalších mimin na světě, protože dobrých lidí není nikdy dost!
  A co můj web? Mám s ním další plány, doutnají ve mě řadu měsíců, jen toho času se opravdu zatím nedostává (onem zmiňovaný Prokůpek, práce, rekonstrukce domku, a další aktivity...) Ale jsem doma se synkem na rodičovské dovolené a tak se to trochu zlepší, alespoň teď v zimním období, doufám. Především chci rozdělat rubriku Café oriental, a mým tajným snem je co nejlépe a do podrobna popsat především exotické a orientální šachové hry. Je to úkol poměrně nesnadný. Zkuste si třebas zajít do českého obchodu s hračkami a koupit si sadu korejských šachů. Nemáte šanci. Ač tuto hru hrají na korejském poloostrově milióny lidí, tady ji samozřejmě nehraje nikdo. Navíc jsem k ní na internetu nenašel ani česká pravidla. A takových her je více, známých i docela - alespoň pro mne - nových.
  Ani další rubriky nehodlám zanedbávat a dávám si to jako novoroční předsevzetí. Navíc jsem si také vysnil další rubriku, o mém milém koníčku: mluveném slovu... I ten bych chtěl zachytit do sítí svého webu. Snad jen mé internetové rádio - to je vlastně nevětší žrout času - zřejmě na nějaký čas utichne. Vy ale nemlčte, jsme v osudovém roce osudové osmičky. Hodně štěstí všem. Mario.

zobrazit celé »

Swans (USA), Fléda, Brno

audio / zápisníkúterý, 14. března 2017


  Swans po přesně třech letech zpátky v Brně. A kdesi jsem zaslechl, že snad naposled.  To by ovšem bylo mizerné rozloučení. Nikoli Girových hudebsnílků, ale zvukařů, kteří to celé měli na starost. Asi už stárnu, ale zvuk byl neskutečně neposlouchatelný, a čeho tudíž lituji, že jsem se nevydal na jejich předchozí koncert do Prahy. Ale co už, koupil jsem si aspoň triko s logem alba The Glowing Man a půlnoční cestou do jara probouzející se jihomoravské metropole ke známému na přespání, jsem si ho i z empétrojky celé pěkně a ve flac kvalitě poslechl.

 zpět k hudebnímu zápisníku

Vedená meditace

mc infinity / universumstředa, 28. prosince 2016

 

Rusko-Turecko: hudba nerozděluje

audiosobota, 3. prosince 2016

  Dvě sympatická rádia, které mám uloženy mezi top třicítkou oblíbených ve svém nově zakoupeném internetovém rádiu Hama DIR3120, jistě znají mnozí příznivci alternativního rocku a především milovníci post rocku. Stanice postrockrockmusic.com vysílá z tureckého Istanbulu a alespoň trochu nahrazuje dnes již bohužel zaniklé skvělé post-rock-radio, které naštěstí nesmazalo své webové stránky.
  Druhým rádiem je stanice vysílající z Ruské federace a patřící k velké rodině Radio Caprice Network. Caprice vysílá desítky žánrů, postrokový nevyjímaje.

POSTROCKMUSIC.COM
stream:
http://5.2.81.130:9996
web:
http://www.postrockmusic.com/

RADIO CAPRICE POST ROCK
stream:
http://radcap.ru/play/rc3/radio+caprice-post+rock.asx
http://radcap.ru/play/rc3/radio+caprice-post+rock.m3u
http://radcap.ru/play/rc3/radio+caprice-post+rock.pls
http://radcap.ru/play/rc3/radio+caprice-post+rock.ram
http://radcap.ru/play/rc3/radio+caprice-post+rock.wpl
http://radcap.ru/play/rc3/radio+caprice-post+rock.xspf
web:
http://radcap.ru/postrock.html

 

zobrazit celé »

The Claypool Lennon Delirium / Monolith Of Phobos

audio / albaúterý, 1. listopadu 2016

sestava
Leslie E. Claypool
Sean Ono Lennon

žánr
psychedelic / indie rock
released

2016
délka nahrávky

51 min
vydavatel
ATO Records

 

 

 Příjemný debutní výtvor vznikl spojenectvím L. Claypoola, zkušeného hudebníka, který si už vyzkoušel lecos a Seana Leonna, syna legendárního Johna Lennona.

informace o albu discogs.com

 

 zpět k přehledu alb

zobrazit celé »
 

café oriental

šachy FIDE


Jedna z nejslavnějších šachových sad světa. Byla nalezena roku 1831 u skotského ostrova Lewis a pochází zřejmě z dílny trodheimského mistra ze 12. století. 

Úvodem
  Na internetových portálech zabívajících se deskovými hrami se občas dozvím, že ty "naše" šachy jsou těmi "tradičními" (tradicional), v jiném případě "západními" (western) či "klasickými". Autoři těchto článků a informací jsou si totiž většinou vědomi, že rodina šachových her je veliká, pestrobarevná a různorodá. Ti kteří tuto informaci neznají, nebo ti které to třeba ani nezajímá, nás mohou vyzvat ke hře: "Pojď si zahrát šachy!" Dotyčný by se asi podivoval, kdybychom mu na stůl namísto "tradiční západní" šachové sady vyložili vikingskou nepřímou odnož šachů hnefatafl nebo například odnož zcela přímou, čínské xiangqi.
  Přesto a nebo právě proto označení "tradiční" se mi také nezamlouvá, protože třebas Japonec bude ve spojení s "tradičními šachy" myslet na podstatně jiné šachy než obyvatel dejmetomu Mongolska nebo Barmy. Podobně pokulhávající označení se mi jeví i to odkazující se na světové navigační strany. Rozhodl jsem se tudíž naše šachy, které známe pod pojmem šachy označovat pojmem ještě jednoznačnějším: "šachy FIDE". Historikům a tradicionalistům se možná nad tímto nepěkným názvem svraští čelo, ale když nic jiného, dojde alespoň k oddělení názvu jedné z rubrik v Café Oriental na tomto webu s touto "královskou" hrou. Proč FIDE? Odpověď je jednoduchá a milovníkům šachů a křížovek většinou známá. FIDE je zkratkou Mezinárodní šachové federace (z francouzského Fédération Internationale des Échecs). Musím se pousmát nad evropskou šachovou nadřazeností - zakladatelům FIDE 20. července 1924 v Paříži nestálo za to upřesnit, jaké šachy mají na mysli. A navíc mottem FIDE je Gens una sumus, neboli "jsme jedna rodina". Ale to je vlastně nepodstatné. Mnohem podstatnější je, co FIDE pro hráče šachu znamená: FIDE definuje pravidla, stanoví úroveň a žebříček hráčů (na základě koeficientu ELO), pořádá mistrovství světa jednotlivců i reprezentačních týmů národních federací, uděluje tituly mezinárodních velmistrů i mistrů atd. apod. Kéž by ostatní odnože šachu měli takovou organizaci, byť vedení federace není příliš "průhledné"!
  "Evropské" šachy jsou (hraje je  až 600 miliónů lidi na naší planetě) nejrozšířenější šachovou variantou na světě. I čínští hráči už vtrhli do světové stovky nejlepších v nebývalém počtu, přesto v Číně jsou stále mnohem populárnější xiangqi. V Thajsku hraje šachy FIDE údajně (podle publikace D. Pritcharda "Popular Chess Variants" vydané v roce 2000) zhruba 5000 lidí, zatímco místní variantu makruk na dva miliony(!) Thajců. Někde jsem se kdysi dočetl, že za sovětské poválečné éry byl v Mongolsku úmyslně vytlačován Sověty místní šach shatar, a to kvůli šachům FIDE, tedy šachmatům.
Krásu "našich" šachů FIDE ovšem také nelze popřít. Osobně jsem zatím moc cizích šachových variant neokusil (pouze shogi, xiangqi a kouskem i makruk), ale co je na té naší hře oproti jmenovaným výjmečné, že "krvavá" zápletka může přijít a často přichází velmi brzy. Neříkám ovšem, že je to dobře ani, že je to špatně.

  Šachy FIDE, jejichž moderní podoba je známa od pozdního středověku a ustálení pravidel do současné podoby proběhlo nejvýrazněji v 15. století v jižní Evropě, jsou přímým "potomkem" deskové hry šatrandž. Šatrandž je zase potomkem zřejmě pramáti všech her šachového typu - bájné čaturangy. Šatrandž i čatarungu samozřejmě popíšu v jiných samostatných článcích, ale sluší se dodat jen na okraj, že šatrandž, který do Evropy přivezli arabští obchodníci, je znám z rozlehlé Sásánovské Persie již ze 6. a 7. století. Čaturanga pravděpodbně vznikla či vznikala ve starověké severní Indii v 6. století, tedy v Guptovské říši. (Guptovská říše kromě severu Indie zahrovala i současné území Pakistánu a Bangladéše.) Nikdy už nezjistíme, který arabský obchodník přivezl královskou hru na náš kontinent, jak byla vyložena její první pravidla. Při troše fantazie si dokážu představit, že už při prvním předání došlo ke zkomolení pravidel. K vývoji pravidel však rozhodně došlo, a kdo ví, jestli se bude hrát podle dnešních pravidel i za 500 let. 

  O šachách FIDE je napsáno neuvěřitelné množství knih, brožur, bulletinů, článků i studií více než o kterékoli jiné deskové hře. A lze směle tvrdit, že knížek o šachu je mnohem více než ostatních knih o deskových hrách dohromady. Proto jsem tuto hru zvolil jako první ve svém výčtu, jako středobod všech strategických logických deskových her, a to nejen pro její krásu, ale i popularitu. Kdo se chce o šachu něco dozvědět, může tuto hru i její historii a kouzlo studovat celý život, materiálu je k tomu nepřeberné množství. Pro úplnost bych měl ještě dodat, že pravidla FIDE v roce 2008 oficiálně "přizvala" pod svá křídla i variantu bývalého mistra světa FIDE Roberta Fischera, nazvanou chess960 nebo česky označovanou za Fischerovo šachy. Jejich prncip spočívá v náhodném rozestavení figur na první a osmé řadě před zahájením partie. To proto, aby soupeři více prokázali své šachové a kombinační schopnosti. Fisher spočítal, že existuje (s různými přihlédnutími, např. aby střelci neobsazovali stejnobarevná pole) 960 různých pozic. Tady si vezmu na pomoc Wikipedii: Proč 960? (...) Každý ze dvou střelců se může postavit na jedno ze čtyř polí. Dáma se potom může postavit na jedno ze šesti polí. Jezdec se poté může postavit na jedno z pěti (druhý na jedno ze čtyř) polí. Zbývají tři pole, na které se postaví král a věže tak, aby byl král mezi věžemi. To znamená, že je zde 4×4×6×5×4=1920 různých počátečních pozic, kdyby se jezdci od sebe nějak lišili. Jezdci se ale nijak neliší, tudíž existuje 1920÷2=960 různých počátečních pozic. Polovina z 960 pozicích je sice zrcadlově symetrická s druhou polovinou, ale Fischerovy šachy mají vzhledově stejné rošády jako v klasických šachách a ty jsou asymetrické (tudíž se v těchto symetrických pozicích rozdíl nachází).

O pravidlech
  Původně jsem uvažoval, zda mám na svém webu vůbec pravidla šachu FIDE zmiňovat a rozepisovat se o nich. Jsou v našich končinách všeobecně známa. (Snad krom tahu "braní mimomochodem" - to je pro mnoho mých soupeřů naprostá novinka, debilní novinka, otloukají mi toto pravidlo o hlavu, že jsem si ho jistě vymyslel, a teď, když jsem ho použil, tak díky němu můj soupeř prohrál. Jednou jsem se dokonce zařekl ve chvíli, kdy se mi pravidlo "braní mimochodem" velmi hodilo a zmíněné pravidlo, které je staré pět století, nepoužil.) Šachová pravidla jsou k mání "na každém druhém" webu. Přišlo mi jako nesmyslné je zde opět přepisovat s ohledem na pověstné nošení dříví do lesa. Ale přece jen o ně nechci ochudit svojí rubriku, zvláště když se na ně budu často odkazovat a porovnávat s dalšími šachovými variantami. Vybral jsem pro vás výňatek z oficiálních pravidel. Ani vlastně nevím, proč lidé vymýšlejí "svoje" pravidla, pravidla FIDE jsou sice nejrozsáhlejší, ale zároveň jednoznačná a přehledná. A navíc je není třeba číst celá, pokud jde o samotná pravidla hry, vystačíme si s článkem 1 až 5,. ostatní už jsou spíše pro soutěžní šach. Úplné znění pravidel platných světové šachové federace od 1. ledna 2018 si můžete prostudovat zde: http://czernay.cz/pdf/fide2018.pdf.
(V anglické verzi https://www.fide.com/FIDE/handbook/LawsOfChess.pdf)
 


 

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY

Článek 1: Povaha a cíle šachové hry
1.1   Šachová hra se hraje mezi dvěma soupeři, kteří střídavě přemísťují kameny na čtvercové desce, jež se nazývá „šachovnice“.
1.2   Hráč s kameny světlé barvy (bílý) provede první tah, hráč s kameny tmavé barvy (černý) provede následující tah a pak hráči provádějí tahy střídavě.
1.3   Hráč je „na tahu“ poté, když jeho soupeř provedl tah.
1.4   Cílem obou hráčů je „ohrožení“ soupeřova krále tak, aby soupeř neměl k dispozici žádný přípustný tah.
1.4.1   Hráč, který tohoto cíle dosáhne, „dal mat“ soupeřovu králi a hru vyhrál. Není dovoleno ponechat krále v ohrožení, vystavit krále do ohrožení nebo sebrat soupeřova krále.
1.4.2   Hráč, jehož král mat dostal, hru prohrál.
1.5   Jestliže dojde k postavení, v němž nemůže ani jeden z hráčů dát mat soupeřovu králi, hra končí remízou (viz článek 5.2.2).

Článek 2: Počáteční postavení kamenů na šachovnici
2.1   Šachovnice se skládá z 8 x 8, tj. 64 shodných čtvercových polí střídavě světlých („bílá“ pole) a tmavých („černá“ pole). Šachovnice se položí mezi hráče tak, že nejbližší rohové pole po pravé ruce hráče je bílé.
2.2   Na začátku hry má bílý 16 kamenů světlé barvy („bílé“ kameny) a černý 16 kamenů tmavé barvy („černé“ kameny). Tyto kameny jsou [poznámka Mario Czernay: v obrázku (symbolu) uvádím pro názornost jen bílou barvu kamenů]:
 král (po jednom kusu na každé straně), české označení K
 dáma (1) D
 věž
(2) V
 střelec
(2) S
 jezdec
(2) J
 pěšec
(8)

2.3   Počáteční postavení kamenů na šachovnici je následující:

 

2.4   Pole umístěná svisle pod sebou tvoří osm „sloupců“. Pole umístěná vodorovně vedle sebe tvoří osm „řad“. Přímá linie stejnobarevných polí, která probíhá z jednoho okraje šachovnice k sousednímu okraji, tvoří „diagonálu“.

Článek 3: Tahy kamenů
3.1   Žádný kámen nelze přemístit na pole obsazené kamenem stejné barvy.
3.1.1   Pokud se kámen přemísťuje na pole obsazené soupeřovým kamenem, pak se tento soupeřův kámen bere a odstraní ze šachovnice jako součást tohoto tahu.
3.1.2   Kámen „napadá“ soupeřův kámen, jestliže na tomto poli může provést braní podle článků 3.2 – 3.8.
3.1.3   Kámen napadá pole i tehdy, když na toto pole nemůže táhnout, protože by vystavil svého krále do ohrožení nebo svého krále v ohrožení ponechal.
3.2   Střelec může táhnout na kterékoli pole po diagonálách, na kterých stojí

3.3   Věž může táhnout na kterékoli pole na sloupci nebo v řadě, na kterých stojí

3.4   Dáma může táhnout na kterékoli pole na sloupci, v řadě nebo diagonálách, na kterých stojí.

3.5   Při tazích dámy, věže nebo střelce nelze přeskočit žádný kámen, který stojí v cestě
3.6   Jezdec může táhnout na jedno z polí nejbližších k poli, na kterém stojí, nikoliv však po sloupci, řadě nebo diagonále.

3.7.1   Pěšec může táhnout dopředu na nejbližší neobsazené pole na sloupci, nebo
3.7.2   svým prvním tahem může pěšec táhnout jako v 3.7.1 nebo může postoupit i o dvě pole na stejném sloupci za předpokladu, že obě pole jsou neobsazena, nebo
3.7.3   pěšec může brát soupeřův kámen tak, že provede tah diagonálně vpřed na sousední sloupec na pole, které je obsazeno soupeřovým kamenem.


3.7.4.1   Pěšec ohrožující pole, které přešel soupeřův pěšec, jenž ze základního pole postoupil jedním tahem o dvě pole, může tohoto soupeřova pěšce brát, jako by tento pěšec postoupil pouze o jedno pole.
3.7.4.2   Toto braní lze provést pouze jako bezprostřední odpověď a nazývá se „braní mimochodem“ („en passant“).

3.7.5.1   Pokud hráč, který je na tahu, zahraje pěšcem na nejvzdálenější řadu od výchozího pole, musí tohoto pěšce jako součást téhož tahu zaměnit za nový kámen – dámu, věž, střelce nebo jezdce barvy pěšce na dosaženém poli proměny.
3.7.5.2   Volba hráče není omezena kameny, které byly dříve vzaty.
3.7.5.3   Tato záměna pěšce za jiný kámen se nazývá „proměna“ a působnost proměněného kamene je okamžitá.
3.8   Král může provést tah dvojím rozdílným způsobem:
3.8.1   může táhnout na kterékoli sousední pole;

3.8.2   může provést „rošádu“; rošáda je tah krále a jedné z věží téže barvy na první řadě hráče; rošáda je pokládána za tah krále a provádí se takto: král se přemístí ze svého základního pole o dvě pole směrem k věži stojící na svém základním poli a věž se pak přemístí přes krále na pole, které král právě přešel.

3.8.2.1   Právo provést rošádu zaniklo:
3.8.2.1.1   jestliže král již táhl, nebo
3.8.2.1.1   s věží, která již táhla.
3.8.2.2   Rošádu nelze dočasně provést:
3.8.2.2.1   jestliže je alespoň jedním soupeřovým kamenem napadeno pole, na kterém král stojí nebo které musí král překročit, případně které má král obsadit;
3.8.2.2.2   jestliže mezi králem a věží, s níž má být rošáda provedena, stojí jakýkoli kámen.
3.9.1   Král je v „šachu“, jestliže je napaden alespoň jedním soupeřovým kamenem, a to i tehdy, když tento kámen nemůže táhnout na pole obsazené králem, protože by vystavil šachu vlastního krále nebo krále v šachu ponechal.
3.9.2   Hráč nesmí provést tah, kterým vystavuje svého krále do šachu anebo ho v šachu ponechává.
3.10.1   Tah je nazýván přípustný, pokud jsou splněny všechny příslušné požadavky článků 3.1 – 3.9.
3.10.2   Tah je nazýván nepřípustným, pokud nejsou splněny všechny příslušné požadavky článků 3.1 – 3.9.
3.10.3   Pozice je nepřípustná, pokud nemohla vzniknout na základě žádné posloupnosti přípustných tahů.


Článek 4: Provedení tahu
4.1   Každý tah musí být proveden pouze jednou rukou.
4.2.1   Pouze hráč, který je na tahu, smí opravit postavení jednoho nebo více kamenů na jejich polích za předpokladu, že předtím upozornil na svůj záměr (např. slovem „opravuji“ nebo „j´adoube“).
4.2.2   Jakýkoli jiný fyzický kontakt s kamenem, kromě zjevně náhodného kontaktu, se považuje za záměrný.
4.3   Dotkne-li se hráč, který je na tahu (s výjimkou uvedenou v článku 4.2.1), se záměrem provést na šachovnici tah nebo braní:
4.3.1   jednoho nebo více vlastních kamenů, musí provést tah prvním z dotknutých kamenů, který může být přemístěn;
4.3.2   jednoho nebo více soupeřových kamenů, musí vzít první z dotknutých kamenů, který může být brán;
4.3.3   jednoho či více svých nebo soupeřových kamenů, musí vzít prvně dotknutý soupeřův kámen svým prvně dotknutým vlastním kamenem; pokud to je nepřípustné, musí provést přemístění nebo braní prvního dotknutého kamene, který může být přemístěn nebo brán. Je-li sporné, který z kamenů byl dotknut nejdříve, má se za to, že to byl hráčův kámen.
4.4   Jestliže hráč, který je na tahu
4.4.1   se dotkne svého krále a své věže, musí provést rošádu na tuto stranu, je-li to přípustné;
4.4.2   se úmyslně dotkne své věže a pak svého krále, nesmí v tomto tahu provést rošádu na tuto stranu a situace se řeší podle článku 4.3.1;
4.4.3   má v úmyslu provést rošádu, dotkne se současně krále a věže, avšak rošáda s touto věží je nepřípustná, musí hráč povést jiný přípustný tah králem (včetně rošády s druhou věží); nemá-li král žádný přípustný tah k dispozici, může hráč provést libovolný přípustný tah;
4.4.4   provádí proměnu pěšce, volba nového kamene je dokončena, když se tento nový kámen dotkne pole proměny.
4.5   Není-li možné v souladu s články 4.3 nebo 4.4 žádným z dotknutých kamenů táhnout nebo žádný z dotknutých kamenů brát, může hráč provést libovolný přípustný tah.
4.6   Proměnu pěšce je možné provést různým způsobem:
4.6.1   pěšec nemusí být umístěn na pole proměny;
4.6.2   odstranění pěšce a umístění nového kamene na pole proměny lze provést v jakémkoli pořadí.
4.6.3   Pokud na poli proměny stojí soupeřův kámen, musí být brán.
4.7   Jestliže hráč při provádění přípustného tahu nebo části přípustného tahu kámen pustí na pole, nemůže být tento kámen v tomto tahu již přemístěn na jiné pole. Tah je považován za provedený v případě:
4.7.1   braní, jestliže braný kámen byl odstraněn ze šachovnice a hráč, který umístil vlastní kámen na jeho nové pole, pustí tento kámen z ruky;
4.7.2   rošády, jestliže hráč pustil z ruky věž na pole, které přešel král; když hráč pustí z ruky krále, tah není ještě proveden, avšak hráč již nemá právo provést jiný tah než rošádu na tuto stranu, pokud je to přípustné; pokud rošáda na tuto stranu není přípustná, musí hráč provést jiný přípustný tah králem (včetně rošády s druhou věží); pokud král nemá přípustný tah, může hráč provést jakýkoli jiný přípustný tah;
4.7.3   proměny pěšce, jestliže hráč nový kámen pustil z ruky na poli proměny a pěšec byl odstraněn ze šachovnice.
4.8   Pokud se hráč dotkl kamene se záměrem provést tah nebo braní, nemůže již reklamovat soupeřovo porušení článku 4.1 – 4.7.
4.9   Není-li hráč schopen přemisťovat kameny, může touto činností pověřit pomocníka, který musí být přijatelný pro
rozhodčího.


Článek 5: Ukončení hry
5.1.1   Hru vyhrává hráč, který dal soupeřovu králi mat. Tím hra okamžitě končí za předpokladu, že matící tah byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.1.2   Hru vyhrává hráč, jehož soupeř prohlásil, že se vzdává. Tím hra okamžitě končí.
5.2.1   Hra končí remízou, pokud král hráče, který je na tahu, není v šachu a hráč nemůže provést žádný přípustný tah. Říkáme, že hra skončila „patem“. Tím hra okamžitě končí, pokud tah vedoucí k patu byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.2.2   Hra končí remízou, vznikne-li pozice, v níž ani jednomu králi nelze dát mat žádnou posloupností přípustných tahů. Říkáme, že hra skončila „mrtvou pozicí“. Tím hra okamžitě končí, pokud tah vedoucí k mrtvé pozici byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.2.3   Hra končí remízou na základě dohody mezi oběma hráči v průběhu hry za podmínky, že oba hráči provedli nejméně jeden tah. Tím hra okamžitě končí.

◊ Další pokračování šachy FIDE: připravuji (nejpozději duben 2018)
◊ Zdroje použité v článku:
   wikipedia.com
   fide.com

 

zobrazit celé »

Rozcestník šachových a deskových her

zobrazit »

Jean-Louis Cazaux, Rick Knowlton: A World of Chess

zobrazit »

Moje malá kavárna

zobrazit »

audio

Sydney 2018: Godspeed You! Black Emperor & Výběr článků Radia Wave týkajících se Gy!Be

 Před blížícím se koncertem hudební formace Godspeed You! Black Emperor v Praze 19. 4. 2018 v Divadle Archa - mimochodem: už máte lístek? já ano:) -předhazuji tuto pozvánku z australského Sydney ze 16. ledna 2018 z  The Metro Theatre. Myslím, že se nespletu mnoho, když prohlásím, že se stejným nebo velmi podobnýcm programem vystoupí Kanaďané i v Praze. Soboury jsou volně ke stažení: 

OGG formát (68 MB)
/gybe2018-01-16.zip
FLAC formát (545 MB)
/gybe2018-01-16.zip
MP3 formát (149 MB)
/gybe2018-01-16.zip
torrent (FLAC, MP3, OGG) (1 kb)
/gybe2018-01-16_archive.torrent

 

 

 

 ČRo Radio Wave: Deska týdne: Můžeme žít v naději? Efrim Manuel Menuck, GY!BE a cesta ke svobodné společnosti (15. 2. 2018)

  „Nenávidím všechna průmyslová odvětví!“ píše Efrim Manuel Menuck, ústřední postava post-rockových géniů Godspeed You! Black Emperor a provozovatel nahrávacího studia Hotel2Tango. Menuck a jeho četné kapely působí na scéně přes dvacet let a patří svými poselstvími mezi ty nejpolitičtější hudebníky současnosti.

  Jako protipól jasně vymezeným tvrzením stojí jistá část fanouškovské základny, která se nebojí tvrdit, že Menuck a jeho projekty nejsou ohledně své politické orientace vyloženě otevření a v jejich hudbě o politická témata „zas až tak moc nejde“. Menuck a jeho kolegové to ale slízávají i z té druhé strany. „Jsem dost levicově orientovaný, ale GY!BE jsou na mě místy až moc za hranou a extremističtí,“ píše v diskusi na Redditu další z nadšených posluchačů kanadské kapely. Vnucuje se myšlenka, jak moc je mezi fanoušky politická tematika důležitá, či dokonce žádaná. U kapely významu, jaký mají GY!BE nebo jejich boční projekt Thee Silver Mt. Zion, jim asi jejich levicovost posluchače neodláká. Přinesli však do žánru témata, kterým by se vesměs instrumentální post-rock dost možná vyhýbal obloukem a dál se jen topil v nekonečných, atmosférických symfoniích.

  Samotní GY!BE vždycky považovali veškerou hudbu za politickou. „Buď děláte muziku pro vladaře a jejich dvořany, nebo pro poddané za zdí,“ uvádí v jednom z mála rozhovorů, který v roce 2013 poskytli pro magazín The Guardian. Vystupují a vystupovali vždy jako kolektiv. Žádní vládci, žádné rozhovory, žádné presskity a pompézní promofotky. I Menuckovy sólovky jsou opředeny do jisté míry tajemstvím a pavučinou mýtů, kde slova anarchismus, antikapitalismus nebo komuna mají svůj význam a jsou rozhodně oproštěná od pejorativnosti, kterou na sebe v průběhu let nabalila. Floskule o tom, že jsou nejopravdovější punkovou kapelou, která se objevuje v kdejakém medailonku kapely, se může zdát poněkud přehnaná. Ale sáhněme si do svědomí – o které z kapel podobného vlivu a významu tohle můžeme s jistým klidem říct? Nenapadá mne ani jediná.

  Kolektiv kolem Menucka si nikdy nezavdal s establishmentem, korporáty a major labely, naopak je od počátku ostře kritizuje. Nejsnáze to dokresluje příběh a obal desky třetí nahrávky GY!BE – Yanqui U.X.O. Španělský výraz pro amerického občana ve spojení se zkratkou pro nevybuchlou výzbroj by byl sám o sobě dost návodný, zadní strana obalu zvědavcům pomocí schematické mapy objasňuje, které velké nahrávací společnosti jsou propojeny s firmami obchodujícími se zbraněmi. Rok 2001 a nesmyslná válka v Iráku přinesly další silné téma, které mělo tvorbou GY!BE zarezonovat. Dokonce se údajně jednalo o jeden z důvodů, proč se GY!BE v roce 2003 odebrali k pauze, která trvala až do roku 2010. Jejich poslední turné po USA, probíhající v době, kdy konflikt s Irákem hořel nejsilněji, bylo pro Menucka frustrujícím zážitkem. Komunikace s publikem o tom, co se děje, byla velmi obtížná a Menuck ji označil ze strany GY!BE za jednosměrnou, jako by lidé nepotřebovali nebo nechtěli, aby rocková kapela kriticky komentovala aktuální dění.

Hudba patří všem

  Abstraktní jazyk instrumentální hudby pak dokreslovaly právě bombastické obaly plné symbolů a odkazů, kdy často název kapely figuroval pouze na tenkém hřbítku. Uvnitř nechybí plakáty či koláže, u Thee Silver Mt. Zion posléze i listy s texty k jednotlivým skladbám. Stejně, jako je Menuck přesvědčen o tom, že hudba, která tu byla od nepaměti, patří všem lidem – bez rozdílu, ví i o důležitosti dávat texty volně k dispozici všem posluchačům. „Jeden z týpků, co provozuje Constellation, Don Wilkie, má hlubokou averzi vůči textům v LP, přesvědčil jsem ho ovšem o tom, že je potřeba je k našim deskám přidávat, především kvůli těm, pro které není angličtina mateřským jazykem. Jak jinak můžou rozumět, co se snažíme sdělit?“ prohlásil v jednom ze starších rozhovorů pro server self-titled.

  Zbrojní průmysl, ekologická a antikapitalistická témata, která se v tvorbě objevují až v pozdější fázi GY!BE, jdou ruku v ruce spolu s tvrdohlavostí DIY přístupu a fungování nahrávacího studia Hotel2Tango. Neomezují se ovšem jen na protiválečné statementy. Vymezují se i vůči státním aparátům a vládám. Příkladem je rozhovor s osobou/básníkem jménem Blaise Bailey Finnegan III (interview podle některých dohadů vede právě sám Menuck) ve skladbě BBF3 na jejich EP Slow Riot for New Zero Canada, jenž obsahuje dlouhý monolog o prolhanosti, intrikářství a nespravedlnosti americké vlády.

  Menuck a spol. na svých deskách shromažďují zážitky jednotlivců i celých skupin a na základě toho ilustrují, v jak neradostných časech se nacházíme. A nejvíc samozřejmě míří na svou „mateřskou zemi“, která je pro ně spíš krkavčí matkou a činí z nich sirotky. Pro ty, kteří mají tendenci vnímat Kanadu jako hodnějšího bratra Spojených států amerických, má kolektiv jasný vzkaz: „Naše země je zk***ená!“ Takto se GY!BE podepsali pod prohlášení vydané ku příležitosti obdržení kanadské hudební ceny Polaris Prize za desku Allelujah! Don’t Bend! Ascend! v roce 2013. Cena zahrnuje i finanční ohodnocení činící třicet tisíc dolarů, kapela se jej ale s rozčarováním nad jistou zbytečností hudebních cen a kritikou pořádání galavečera v reklamami ověnčené hale rozhodla věnovat na nákup hudebních nástrojů a podporu výuky hudby pro lidi v quebeckém nápravném systému.

Psychedelické vzpomínky a naděje

  Sólová tvorba Efrima Menucka sice pochopitelně vykazuje jisté odlišnosti od toho, co tvoří se svými již zmiňovanými projekty, i témata jako deprese, frustrace a ztracenost v současném světě jsou intimnějšího rázu. Je to patrné už v samotném leitmotivu nové desky Pissing Stars, na níž Menuck oprašuje jednu ze svých vzpomínek z dětství na bulvárem propíraný románek americké hvězdičky Mary Hart se synem saúdského miliardáře a obchodníka se zbraněmi Mohammadem Khashoggim. Prapodivné spárování typického amerického zlatíčka a zazobaného syna muže, na jehož rukou ulpěla krev, se Menuckovi vrylo do paměti. Zasunutá vzpomínka vyznívá podobně psychedelicky a absurdně jako každodenní nahlédnutí na zpravodajské servery.

  Zajímavým a důležitým aspektem kritiky politické či společenské situace nesené díly, na kterých se Efrim Menuck podílel nebo podílí, je absence jakéhokoliv staromilství, ulepené a upachtěné nostalgie. Minulost zde není romantizována jako časy, kdy muselo zákonitě být lépe. Špatně už bylo, špatně je i nyní a je dost možné, že se v diskurzu nenasytného konzumerismu a nekonečného růstu dost možná ani nic k lepšímu nezmění.

  Na aktuální desce GY!BE Luciferian Towers doprovodné texty ke skladbám vykreslují i apokalyptickou vizi zpustlého světa, prázdných opuštěných budov, ze kterých společnost zmizela v důsledku požrání sebe sama. I přes veškerou bezvýchodnost a temnotu těchto obrazů se kolektiv kolem Hotel2Tango nikdy neomezoval na nihilistická konstatování a skrz své aktivity i konstruktivní kritiku stavu světa či států nabízel i jistou naději. Neduhy naší reality nejsou neléčitelné, musíme pro to ale něco udělat i my sami.

  Ač na Pissing Stars se vše točí kolem intimnějších témat, jakým je především láska ve své iracionalitě, v duchu možná už otřepaného „osobní je politické“ se Menuck opět navrací k tomu, odkud vzešel. Temnému vizionáři a kritikovi naší společnosti, který ale na druhé straně vidí i možné východisko. Nicméně válka proti represím státu, policejního aparátu, devastaci planety i útlaku nás samotných není zdaleka dobojována. A jeho komunita díky těmto tématům tak bude zřejmě nadále rozdělovat fanoušky, kteří budou unikátními kompozicemi vždy přitahováni. [JUDITA CÍSAŘOVÁ, ČRo]

 

 ČRo Radio Wave: Deska týdne: „Dobrý časy už nejsou dobrý.“ Efrim Manuel Menuck nás provede peklem, kterému říkáme svět (13. 2. 2018)

  „Jako malý jsem se naučil dýchat tak, aby každý nádech bolel,“ naříká na desce Pissing Stars osmačtyřicetiletý Efrim Manuel Menuck a stejně bezútěšná je i velká většina nahrávky. Něco takového může vyznít pateticky, ale ne od Menucka, známého z montrealských Godspeed You! Black Emperor. Na své výjimečné druhé sólovce se prokřičel od post-rocku až někam k freejazzovým plochám.

  Sólovka Efrima Manuela Menucka vznikala v těžkých letech souběžně při dokončování studiovky Luciferian Towers s Godspeed You! Black Emperor. Pissing Stars je poznamenaná depresemi, zoufalstvím, vyčerpáním a zvláštně osvobozujícím pocitem prázdnoty, jak popisuje sám mystik, jehož transcendentální hudba často zachycuje krajní lidskou zkušenost. A na novince se vyrovnává s dávným traumatem – v mládí během 80. let byl svědkem zvláštní romance mezi televizní hvězdou a královnou krásy v Jižní Dakotě Mary Hart a Mohammedem Khashoggim, synem saúdského miliardáře a obchodníka se zbraněmi. „Jak mohou všichni se zatajeným dechem sledovat telenovelu, které se účastní potomek někoho, kdo rozdmýchává válečný konflikt s účastí americké armády na jiné straně zeměkoule a hraje na obě strany?“ ptal se. Aféra, která vyskakovala ze všech médií, se mu navždy otiskla do paměti a postupem času nabrala až mytologický charakter – stala se symbolem pro souboj dobra se zlem, zároveň chaosu a uvědomění si různých podob lásky.

  Politika neodmyslitelně patří k anarchistovi Menuckovi, který si vypěstoval nenávist vůči establishmentu během prezidentování Ronalda Reagana. Menuckův ansámbl Godspeed You! Black Emperor se drží přísných DIY pravidel: žádné fotky na koncertech, žádný lídr, žádné fotky pro média. Další projekty jako Thee Silver Mt. Zion neustále mění názvy a je těžké je stopovat na internetu (ne že by to mělo být politické gesto, ale Menucka baví lidi mást) a obaly desek by vydaly na bakalářku. A na Pissing Stars se vyjevují i otevřeně politická témata: síla kultu osobnosti a mediální manipulace, policejní brutalita, chudoba, kapitalismus nebo konzumní obchoďáková kultura.

   https://efrimmanuelmenuck.bandcamp.com/album/pissing-stars

  Menuck se od post-rocku, tedy žánrové škatulky, do níž jsou Godspeed You! Black Emperor nejčastěji zařazováni, posouvá někam k experimentální elektronice, tíživým droneům a až freejazzovým postupům. Nejsou tu slyšet smyčce, bicí ani sborové zpěvy. Menuck má po ruce jenom elektrickou kytaru, hodně efektů a modulární syntezátor – z jeho stylu skládání je slyšet minimalismus skladatele La Monte Younga, cit pro napětí při budování kompozice i industriální bordel Michaela Giry ze Swans a snad mírnější polohy Prurienta, se kterým by si Menuck jistě rozuměl.

  Hned úvodní, devítiminutová skladba Black Flags Ov Thee Holy Sonne, postavená na droneových plochách, nás zve do pekla. „Dobrý časy už nejsou dobrý,“ šeptá tu Menuck – neotevírá politickou debatu, spíš medituje, nesumíruje argumenty, ale tmavými barvami vykresluje pocity beznaděje. Desku Pissing Stars, která je depresivní, v druhé polovině prosvítí až popová hitovka A Lamb in the Land of Payday Loans, která by zapadla mezi největší hity třeba takových War on Drugs (i když by Menuck za tohle přirovnání jistě rád nebyl). „Jako malý jsem se naučil dýchat tak, aby každý nádech bolel. Nikdy jsem se pak už nenadechl normálně,“ svěřuje se vzápětí odevzdaně ve skladbě Shelter in Place, která je postavená na vrstvách tónů oscilátorů.

  Když natáčel Danny Boyle film 28 dní o zombie apokalypse, poslouchal u toho debut Godspeed You! Black Emperor, který v rozhovorech citoval jako velkou inspiraci. Menuck umí v hudbě stvořit postapokalyptický svět – a důkazem je i poslední deska GY!BE Luciferian Towers. Na sólové dráze má volnější ruce a je snad díky tomu i o něco odvážnější a osobnější – výsledek je neurotický, beznadějně romantický, epický a přitom skromný. V tom světě žijeme a najde se v něm každý, kdo cítí stejné zoufalství ze současné zmatené politické situace – a nejzvláštnější na tom je, že vám v něm s Pissing Stars bude podivně dobře. 

Efrim Manuel Menuck – Pissing Stars (Constellation Records, 2018)
Hodnocení: 85 % [MILOŠ HROCH, ČRo]

 

 ČRo Radio Wave: Apokalyptické zvěsti z Hotelu 2Tango. Godspeed You! Black Emperor přichází s hymnami, které nenáleží žádnému státu (7. 11. 2017)

  Godspeed You! Black Emperor dali svým pojetím post-rocku vzniknout nesčetné řadě epigonů a nyní vydávají po dvou letech nové album. Luciferian Towers ukazují svět v jeho temné a nepřikrášlené realitě, ovšem dávají naději a sílu k tvoření a revoltě.
Skupina muzikantů kolem kapely Godspeed You! Black Emperor je zajímavě proměnná. Volně se prolíná s komunitou kolem nahrávacího studia Hotel2Tango v kanadském Montrealu a dala vzniknout ceněnému labelu Constellation nebo různým mutacím kapely Thee Silver Mt. Zion. A aktuálně opět přináší svou melancholicky pesimistickou vizi budoucnosti. I když o budoucnost se už vlastně tolik nejedná. Novinka Luciferian Towers totiž mnohem více reflektuje realitu, do které se společnost pomalu, ale jistě dostala. GY!BE ovšem nechtějí arogantně upozorňovat okolí namyšleným „Podívej, já to řikal“, nýbrž se snaží podnítit ke změně. Na albu se ptají především, co s tím vším hodláme udělat, aby po nás nezbyly jen opuštěné skleněné věžáky a nefunkční politické systémy založené na opresi.


↑ foto: Yannick Grandmont

  Kapela, kterou v devadesátých letech dali dohromady kytarista Efrim Menuck, multiinstrumentalista Mike Moya a basák Mauro Pezzente a která sama sebe chápe spíše jako volnou experimentální komunitu, byla už od počátku politicky v opozici vůči kapitalismu a jím nabízeným vizím. V jejich poselství se za těch dvacet let změnilo jen pramálo, podoba, jakou nabyla na Luciferian Towers, je však v jejich vlastním kontextu přelomová. Každá ze čtyř skladeb je vybavena krátkým komentářem Efrima Menucka. Pro kapely z labelu Constellation jsou výpravné a bohaté booklety už samozřejmostí a dovysvětlování jednotlivých skladeb na Luciferian Towers dává skvělý klíč k pochopení jednotlivých opusů. Ať už se jedná o popis problémů s kapitalizovanou prací, meditaci nad tím, jakým způsobem současný systém drtí lidi a vytváří v nich strach a nejistoty, nebo reflexi špatného přístupu k životnímu prostředí.

  Luciferian Towers jsou jedním z mála důvodů k poslechu a návratům k tomuto již delší dobu poněkud vyvanulému žánru. GY!BE totiž odkročili od post-rockového kolovrátku, konstrukce skladeb je sevřenější, jen málokdy (a jestli vůbec) sází na klasickou variantu střídání klidových pasáží, připravujících nás na výbuchy, a exploze, aby se vše pak zase uklidnilo a mohlo přejít do další skladby. Už od pomalého, v disonancích se topícího úvodu celé desky (skladby Undoing a Luciferian Towers) se ze změti smyčců pomalu ohlašují dechy – pověstný vítr ve skeletech ďábelských opuštěných mrakodrapů, monumentů a důkazů bohatství, které už vzalo za své stejně jako ti, kteří je postavili.

  Třífázová Bosses Hang je v pravém slova smyslu nejklasičtější godspeedovskou skladbou alba, pomalé připravování se na bouři, postupné gradace pomocí smyčců a motorických bicí. Nejradikálnější skladba přichází až v úplném závěru. Anthem For No State s ekologickým podtextem, prostoupená vazbami, drony a stupňovanou zlověstností – která ovšem není bezúčelně úzkostná a děsivá – je výkladní skříní toho, co Godspeed You! Black Emperor ve svém zvuku i přístupu k tvorbě od devadesátek budovali.

  Godspeed You! Black Emperor na sklonku letošního roku přišli se čtyřmi skladbami, v nichž potvrdili svou přetrvávající sílu i relevanci. V duchu jejich apelu na smazání hranic a garanci bydlení, zdravotní péče nebo čisté vody (a životního prostředí) však tyto hymny nemohou a nikdy nebudou náležet jakémukoliv známému státu. 

Godspeed You! Black Emperor – Luciferian Towers (Constellation, 2016)
Hodnocení: 95 % [JUDITA CÍSAŘOVÁ, ČRo]

zobrazit celé »

Boss Babiš

zobrazit »

Russian Circles / Enter

zobrazit »

GY!BE představí v Praze své nové album

zobrazit »

galerie

Rafael Santi

* 1483 - † 1520, Itálie

Italský sochař, malíř a architekt Rafael se narodil 6. dubna 1483 v Urbinu. Byl znám rovněž jako Raffaello Sanzio, Raffaello Santi, Raffaello da Urbino nebo Rafael Sanzio da Urbino. Jeho otec Giovanni Santi byl rovněž malířem, působil na dvoře vévody Federica da Montefeltra v Urbinu a svého syna Rafaela učil principům humanismu. V roce 1491 zemřela jeho matka Magia di Battista Ciarla a 1. srpna 1494 zemřel také jeho otec. Malý Rafael byl pak poslán na výchovu ke svému strýci z matčiny strany Bartolomeovi, který byl knězem. Na jeho výchově se pravděpodobně podílela také jeho nevlastní matka, která udržovala malířskou dílnu po jeho otci.
  Rafael se naučil malovat v malířské dílně Pietra Perugina v Perugii, kam patrně přišel v roce 1495 a kde zůstal čtyři roky. Malířským mistrem se Rafael stal pravděpodobně v roce 1501. Pak nastoupil do dílny po svém otci, kde začal přijímat vlastní zakázky. Prvním zdokumentovaným Rafaelovým dílem byl oltář pro kostel San Nicola of Tolentino v městečku Città di Castello, na kterém Rafael pracoval v letech 1500 až 1501. Tento oltář byl bohužel vážně poničen při zemětřesení v roce 1789 a do dnešní doby se z něj zachovaly pouze zlomky.
  Na podzim roku 1504 se Rafael přestěhoval do Florencie, kde se seznámil s dílem Leonarda, kterého velmi obdivoval, a s Michelangelem, se kterým později často soupeřil při různých zakázkách. I když byl Rafael mladší než Leonardo i Michelangelo, byl k nim často přirovnáván pro svou vrcholně renesanční techniku a nevšední provedení. Leonardem byl Rafael ovlivněn hlavně ve svých malbách jemných a delikátních Madon, které vznikaly právě za jeho pobytu ve Florencii a které zcela využívaly Leonardových principů šerosvitu a sfumata. Ve Florencii Rafael poznal také práce Fra Bartolommea a Masaccia, kteří se podíleli na přechodu gotického umění do renesance.
  V říjnu roku 1508 Rafael na doporučení Donata Bramanteho vstoupil do služeb papeže Julia II. v Římě, aby vyzdobil jeho soukromé komnaty ve Vatikánu – jednalo se o komnaty Stanza della Segnatura (1508 až 1511), Stanza d'Eliodoro (1512 až 1514) a Stanza dell'Incendio (1514 až 1517, tyto sice Rafael navrhl, ale byly vyhotoveny hlavně jeho žáky). Tato rozsáhlá zakázka byla pro mladého malíře velmi významná a znamenala pro něj začátek dlouhodobé exkluzivní spolupráce s papežem Juliem II. a poté i jeho nástupcem Lvem X.
  Na papežových soukromých komnatách pracoval Rafael s nadšením, ve svých postavách dokonce zachytil celou řadu svých malířských kolegů a známých osobností – ve své Aténské škole Rafael jako Platona zachytil Leonarda, jeho Archimédes je Bramante, postava za ním je Federico Gonzaga. Sám sebe Rafael namaloval vedle Sodomy, za sloupem na pravé straně obrazu. Své kolegy ve svých obrazech zachytil také Michelangelo, který v té době pro papeže pracoval na výzdobě Sixtinské kaple. Michelangelo následně Rafaela nařknul z plagiarismu a ještě dlouho po Rafaelově smrti si v roce 1541 stěžoval, že vše, co Rafael uměl, se naučil právě kopírováním jeho. Je možné, že Michelangelo na mladého, zručného, pohledného a přátelského Rafaela žárlil, Rafael byl všeobecně oblíben a dokonce si získal přezdívku ‚princ malířů‘.
  Po smrti papeže Julia II. 21. února 1513 a nástupu nového papeže Lva X. se rozšířily i Rafaelovy povinnosti. Po Bramanteho smrti v roce 1514 byl Rafael jmenován novým architektem chrámu Sv. Petra, nicméně mnohé z jeho projektů byly po jeho smrti přestavěny nebo zbořeny. I tak však navrhl celou řadu staveb, které ho brzy vynesly do pozice předního italského architekta. V roce 1515 mu pak byla svěřena správa vatikánských sbírek antických soch a dohled nad vykopávkami poblíž Říma.
  Mezi Rafaelovy nejvýznamnější práce patřily návrhy na deset rozměrných gobelínů s biblickými náměty, které Rafael vytvořil na zakázku papeže Lva X. a které měly zdobit stěny Sixtinské kaple. Rafael návrhy dokončil v roce 1516 a poté byly zaslány do Bruselu, kde měly být Pieterem van Aelstem vyhotoveny. Gobelíny byly zavěšeny v roce 1519, pak byly v roce 1527 odcizeny při obléhání Říma, do Vatikánu se vrátily poničené až v roce 1808. Jejich původní návrhy byly objeveny v roce 1630 v Bruselu Rubensem. V těchto gobelínech Rafael vytvořil renesanční vzor, který ovlivnil celou evropskou narativní malbu historických témat. Právě na jeho tradicích pak stavěly celé generace nastupujících malířů. Rafael dokonale zachytil emoce, drama, dynamiku, gesta i výrazy postav, které dokázal citlivě vsadit do svého vytříbeného prostředí.

  Jakožto plodný a ambiciózní umělec bývá Rafael považován za jednoho z největších umělců středověku. Pojem renesance na dílu Rafaela přímo závisí, jeho práce vypovídají o zdánlivě nenucené bezprostřednosti, která by se dala srovnávat snad jen s tragickým heroismem díla Michelangelova. Bylo to hlavně oněch dvanáct let, které Rafael strávil v Římě, ve kterých rozvinul svůj talent a zanechal za sebou nejryzejší poklady renesančního umění. Jeho nesmírný talent se projevil v mnoha oblastech a v bezpočtu děl, byl však také architektem, sochařem a renesančním archeologem. Jeho talent a rozsah díla je mezi renesančními umělci bezprecedentní. Jeho génia potvrzuje také krátká doba, ve které tvořil – dožil se pouhých sedmatřiceti let, naskýtá se tedy otázka, jak by tvořil dál, kdyby nezemřel tak mlád.
  Rafaelův génius byl v jeho unikátním provedení, které v sobě mísilo kvality Leonarda, Michelangela a Bramanteho – Rafael byl schopen vytvořit umění lyrické i dramatické, předmětově bohaté i jednotné. Tato unikátní jednotnost byla patrná již v jeho raných pracích, které vytvořil v letech 1504 až 1508 ve Florencii, po tom, co ukončil svoje vzdělání v Peruginově dílně. Rafael se inspiroval Michelangelovou expresivní energií, fyzickou sílou a dramatickým seskupením jeho figur. Nedá se však říci, že by si Rafael jednoduše vypůjčoval z repertoáru Michelangelových gest a póz – umně tyto prvky zapojil do svého vlastního stylu, který tak výrazově obohatil.
  Tělo a duch, pohyb a emoce byly v Rafaelových dílech ve vyvážené rovnováze, každý prvek jeho seskupení hrál svou roli s účelovou jistotou. Tato rovnováha a jistota pak ukazovala pravý princip renesance v přednesu ‚projevu duše‘ a vyznačovala vztahy ve skupinách ve formálním geometrickém rytmu a preciznosti. Svým stylem a technikou Rafael navázal na tradici započatou Masacciem, následovaným Domenicem Venezianem a Pierem della Francescou, jemu předanou jeho mistrem Peruginem.

  Rafael se nikdy neoženil, nicméně v roce 1514 byl zasnouben s Marií Bibbienovou, neteří kardinála Medici Bibbiena, která však v roce 1520 zemřela. Další ženou, ke které Rafael choval city, byla Margherita (La Fornarina), krásná dcera pekaře (fornara) Francesca Lutiho ze Sieny, který žil v Římě na via del Governo Vecchio.
  Rafael zemřel na Velký pátek 6. dubna 1520 v Římě, v den svých sedmatřicátých narozenin. Podle Vasariho Rafael zemřel po divoké noci s La Fornarinou, po které upadl do horeček. Svým lékařům pak prý nesdělil pravý důvod své nevolnosti a nebyla mu tudíž podána správná léčba. Ať už je příčina Rafaelovy smrti jakákoliv, Rafael dostal poslední pomazání a svému věrnému sluhovi Baverovi nadiktoval svou poslední vůli, ve které svůj majetek odkázal La Fornarině.
  Rafael byl na svou žádost pohřben v Pantheonu. Na jeho náhrobku byl Pietrem Bembem napsán verš ‚ Ille hic est Raffael, timuit quo sospite vinci, rerum magna parens et moriente mori‘, který v překladu znamená ‚Zde leží Rafael, kterého se za jeho života příroda obávala, a po jeho smrti chtěla sama zemřít.‘

 


↑ Aténská škola (1508-1511) freska, široké 770 cm, Palazzo del Vaticano, Řím]


↑ Autoportrét I. (1506) [olej na dřevě, 45x33 cm
Galleria degli Uffizi, Florencie]


↑ Bindo Altoviti (1515) [olej na dřevě, 60x44 cm, National Gallery of Art, Washington]


↑ Bridgewaterská Madona (1507) [olej na plátně, 81x56 cm, National Gallery of Scotland, Edinborough]


↑ Dáma s jednorožcem (1505) [olej na dřevě, 65x51 cm, Galleria Borghese, Řím]


↑ La Belle Jardinère (1507) [olej na desce, 122x80cm, Musée du Louvre, Paříž]


↑ Studie hlavy apoštola (1520) [černá křída]


↑ Sv. Michal s ďáblem (1518) [olej na plátně, 268x160cm, Musée du Louvre, Paříž]


↑ Portrét umělce s jeho přítelem (1518) [olej na dřevě, 99x83cm, Musée du Louvre, Paříž]

 

zobrazit celé »

Egon Schiele

zobrazit »

Paul Klee

zobrazit »

Caravaggio

zobrazit »

mc infinity

Rok 20!8 je tu



  Milí čtenáři, rok loňský odešel, rychle a téměř jakoby nebyl. A není. Moje stránky strádaly a strádají, neboť povinností se mi nakupilo nebývale a loňské léto bylo vlastně tím nejbouřlivějším obdobím, které jsem kdy zažil. Když mi zdravotní sestra zlínské porodnice 3. července 2017 odpoledne vložila do náruče mého syna, v mém nitru došlo k emocionálnímu jadernému výbuchu. Byl to otřes jiný než všechny předchozí, nepodobal se žádnému předchozímu výbuchu: opojení láskou, bičování chtíčem, dávení žalem,  sžírání se žárlivostí, naslouchání vůní dálek, hrou, nebo snad kráter po nějakém objevu nebo rozchodu. Byl to výbuch úplně jiný a přece obsahoval všechny ty nálože známé z života předešlého. Držím synka v ruce, zrovna usnul, stojím na nemocniční chodbě, tmavé a tiché. Maminka dítěte je ještě v péči lékařů, ale z otevřených dveří do předpokoje operačního sálu slyším mluvit uklízečky. První: "Achjo, se už na to vykašlu:" Druhá: "Se asi zbláznili! Dneska už pátý císařák." První: "To je pořád dokola!" Druhá (voda cáká v kbelíku): "Chmmm. Jakoby to jinak nešlo?!" První (vykukuje ze dveří): "To víš... A co vy, na co tu čekáte?" Druhá (v kbelíku cákne voda a šplouchne hadr): "Tu paní tam ještě mají." První: "Ajo, tak to jo." Druhá: "Pořád samá mimina."
  Jsem si s uklizečkama nadohled a nadosleh. Miminko mezi náma. A přesto jsme každý úplně jinde a jinak, já ve svém slzavém štěstí a oni zas v pracovní nevoli. Přeji Vám do roku 2018 stejně velkou jinakost, protože ta nás činí univerzálními, a hodně dalších mimin na světě, protože dobrých lidí není nikdy dost!
  A co můj web? Mám s ním další plány, doutnají ve mě řadu měsíců, jen toho času se opravdu zatím nedostává (onem zmiňovaný Prokůpek, práce, rekonstrukce domku, a další aktivity...) Ale jsem doma se synkem na rodičovské dovolené a tak se to trochu zlepší, alespoň teď v zimním období, doufám. Především chci rozdělat rubriku Café oriental, a mým tajným snem je co nejlépe a do podrobna popsat především exotické a orientální šachové hry. Je to úkol poměrně nesnadný. Zkuste si třebas zajít do českého obchodu s hračkami a koupit si sadu korejských šachů. Nemáte šanci. Ač tuto hru hrají na korejském poloostrově milióny lidí, tady ji samozřejmě nehraje nikdo. Navíc jsem k ní na internetu nenašel ani česká pravidla. A takových her je více, známých i docela - alespoň pro mne - nových.
  Ani další rubriky nehodlám zanedbávat a dávám si to jako novoroční předsevzetí. Navíc jsem si také vysnil další rubriku, o mém milém koníčku: mluveném slovu... I ten bych chtěl zachytit do sítí svého webu. Snad jen mé internetové rádio - to je vlastně nevětší žrout času - zřejmě na nějaký čas utichne. Vy ale nemlčte, jsme v osudovém roce osudové osmičky. Hodně štěstí všem. Mario.

zobrazit celé »

Čtyřicáté výročí Charty 77

zobrazit »

Vedená meditace

zobrazit »

Český rozhlas: Existují Sudety? Hranice jsou zřetelné i sedmdesát let po vysídlení Němců

zobrazit »

kino svět

Stalingrad (třídílný francouzský dokument)

Stalingrad (1.) Ani krok zpět
28. června 1942 zahájila německá armáda na východní frontě svou letní ofenzivu. Wehrmacht se vydal dvěma směry. Na jihovýchodě k ropným polím v předhůří Kavkazu a na východě ke Stalingradu. Rozlehlá aglomerace na Volze měla velký strategický a hospodářský význam. Stalingrad byl klíčem k dopravě na legendárním veletoku, po kterém se na sever dopravovala ropa a obilí. V Traktorovém závodě F. E. Dzeržinského se vyráběly tanky, továrna Rudé barikády produkovala děla a fungovala zde také řada potravinářských a chemických podniků. Útok na město nesoucí jméno Stalina měl pochopitelně i propagandistický význam. 23. srpna dorazily německé tanky ke břehům Volhy. Tentýž den zahájila Luftwaffe sérii náletů, která trvala celý týden. Výsledkem bylo 40 000 mrtvých a městská zástavba zničená z osmdesáti procent.

 

28. června 1942 zahájila německá armáda na východní frontě svou letní ofenzivu. Wehrmacht se vydal dvěma směry. Na jihovýchodě k ropným polím v předhůří Kavkazu a na východě ke Stalingradu. Rozlehlá aglomerace na Volze měla velký strategický a hospodářský význam. Stalingrad byl klíčem k dopravě na legendárním veletoku, po kterém se na sever dopravovala ropa a obilí. V Traktorovém závodě F. E. Dzeržinského se vyráběly tanky, továrna Rudé barikády produkovala děla a fungovala zde také řada potravinářských a chemických podniků. Útok na město nesoucí jméno Stalina měl pochopitelně i propagandistický význam. 23. srpna dorazily německé tanky ke břehům Volhy. Tentýž den zahájila Luftwaffe sérii náletů, která trvala celý týden. Výsledkem bylo 40 000 mrtvých a městská zástavba zničená z osmdesáti procent.
--------------------------------------------------
Za Volhou není země (2/3)
Na podzim roku 1942 sváděla německá 6. armáda kruté pouliční boje s bránícími se jednotkami Rudé armády.

Na přelomu srpna a září 1942 se sovětští obránci Stalingradu dostali do kleští. Němci je zahnali na okraj západního břehu Volhy. Tam se rudoarmějci zabarikádovali v troskách, o jejichž dobytí usilovali vojáci wehrmachtu v urputných a nekončících pouličních bojích. 12. září bylo velení 62. sovětské armády, která nesla tíhu bojů ve městě, svěřeno generálu Vasiliji Čujkovovi. Ten prohlásil, že město buď ubrání, nebo padne. Jak ukáže čas, nebyla to planá fráze. Čujkovovi vojáci umírali po desetitisících, ale Stalingrad uhájili. Situace v podzimních měsících byla však alarmující. Nepřítel měl převahu. Posily, výzbroj a potraviny, se komplikovaně dopravovaly přes Volhu, kterou Němci neustále ostřelovali. Už v polovině září 1942 však generál Žukov předložil Stalinovi plán na záchranu města. Ponese název Operace Uran.
---------------------------------------------------
Ve znamení Uranu (3/3)
31. ledna 1943 se polní maršál Friedrich Paulus, velitel německé 6. armády, vzdal.

19. listopadu 1942 začala sovětská protiofenzíva. Sto kilometrů západně od Stalingradu, v donské stepi, vyrazilo do útoku půl milionu mužů. Rozdrtili rumunské jednotky a významně narušili německé křídlo. 20. listopadu byla zahájena druhá fáze Operace Uran. Tentokráte Sověti udeřili z jihovýchodu. 23. listopadu se oba útočící fronty setkaly a Němce obklíčily. U jednotek generála Pauluse se velmi brzy začal projevovat nedostatek munice, paliva a jídla. Od 25. listopadu tak zásobovala vojáky ve stalingradském kotli Luftwaffe. Dodávky však nestačily jejich potřebám. K tomu všemu propukla pravá ruská zima. Utrpení útočníků, ze kterých se nechtěně stali obránci, trvalo ještě dlouhé dva měsíce. Hitler odmítal variantu kapitulace. 31. ledna 1942 vše skončilo. Nejkrvavější bitva 2. světové války stála životy 400 000 Němců a jejich spojenců. Sovětských vojáků a civilistů zahynulo 800 000.

zobrazit celé »

Golden Dump

zobrazit »

Putin, Putout

zobrazit »

Nacisté ve službách CIA

zobrazit »

poezie mc

teflonové krásky

Byly to teflonové krásky. Teflonové krásky
tančily na rozpáleném oleji. Nebály se ničeho.
Když jsme se jim dívali do očí,
nějak je to nevyvádělo z rovnováhy.
Tančily a nebraly ohled vůbec na nic a nikoho.

Měly nás zcela pod kontrolou, každé naše slovo,
každý náš krok, každou vteřinu. Museli jsme se jim
zodpovídat z každého svého činu a někdy -
dokonce - i přinášet milodary nebo oběti.

Zuřily šílenstvím, když jsme příliš okatě
předstírali nezájem nebo když jsme mlčeli
a odmítali poslušnost. Ticho které potom následovalo,
vždycky přerušilo až chrčící staré rádio.
Jediné co bylo možné rozeznat v tom nepřeberném
shluku šumu a třeskotu, jakoby odněkud z dálky,
bylo volání sirén.

To jsme zase sklopili poslušně hlavy a smířeni už se vším,
nabídli jsme teflonovým kráskám příměří.
Přehlédly si nás opovržlivě, znechuceně,
s krutostí tyranů nás chytaly za ruce a házely
ke svému rozveselení do klecí
k dosud nic netušícím hladovým tygrům.

zobrazit celé »

poločas rozpadu

zobrazit »

ústřední hřbitov v Brně

zobrazit »

na osmnácté šachovnici

zobrazit »

próza mc

zrcadlo

  Nikolaj Kupin se rozhodl, že si koupí zrcadlo.
  Chodil po obchodech, bazarech a krámech a vybíral si. Chtěl nějaké neobyčejné zrcadlo. S nějakým pěkným rámem, nějakou ruční práci.
  Když už si nějaké vybral, byl zklamaný. Do každého takového vybraného zrcadla se totiž vždy zadíval a pokýval hlavou. I obraz v zrcadle pokýval hlavou. Zkusil hlavou zavrtět, i hlava v zrcadle se zavrtěla. Pozvedl ruku, ale i ruka v zrcadle se zvedla, uklonil se, ale obraz v zrcadle ho stále jen tupě kopíroval.

  "Prosím vás," zeptal se jednoho starého obchodníka, "nemáte nějaké pořádné zrcadlo, takové zrcadlo, ve kterém se uvidím i jinak, než jak se znám?"
  Kupec se na něj nedůvěřivě zadíval a pověděl:
  "Ne, pane. Zrcadla o kterých hovoříte, už se dávno nedělají. Lidé si je nekupovali a tak se přestaly vyrábět."

zobrazit celé »

jak jsem se stal mistrem světa

zobrazit »

o statečném kárlíkovi

zobrazit »

arabské žertíky

zobrazit »
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

počítadlo.abz.cz