Mario Czernay Infinity
 

loučení

zemětřesysobota, 10. října 2009

Pleskám očima do větru.
Už se nám připletl do cesty, má milá.
Slyšíš ten neklid?
To konec léta drmolí mantru o slunci,
když ho podzim aranžuje k obrazu svému.
K zemi se sklání
jak větve s chuchvalci jeřabin
poleptán horkým vzduchem zesnulých


A ty? Tlačíš oči do tmy.
Stesk prosakuje příliš hrubě
skrz jemná síta minulého.
Sen se prošel beze studu
(a nebylo to špatný).
Zbylo z něj vakuum v nadcházejícím,
tvůj malý ostrov naděje, náš ráj v tichém moři.
Můj tornadoland.

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz