Mario Czernay Infinity
 

abracadabra

prohlubněpátek, 23. října 2009

před branou psychiatrické léčebny
nestojí nikdy žádná stráž
"jsem vítán" a to mě vždycky znejistí

otočím se směrem k parku
všechny lavičky jsou buď prázdné
nebo na nich sedím s tebou

každý ze stromů má tady svůj příběh
každý list levituje škálou jediného pocitu
cesta je plná zmatených pachových stop

nikdo mi zde nepoví kudy jít
a na znamení s jepičí existencí
už sotva vsadím zlámaný groš

nikdo tu nepostrádá zaříkávadla
mé tváře, jen prázdnotou zalitý zrak
věští nebeský aeon odchodu

a hlína co tu pálí, ta matka zrození,
je cítit chladnou nasládlou smrtí
- jsem vítán, tak proč ten strach?

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz