Mario Czernay Infinity
 

a někdy

prohlubněsobota, 19. prosince 2009

Někdy mívám neodbytnou touhu
mezi stromy vklínit se nadobro.
Nemít žádné nápady, potřeby,
nemuset už nikam jít. Jen růst.

Slunce nechat si tančit po kůře.
A za dlouhých zimních nocí
naslouchat zpěvu větru ze stříbrných plání
o temných silách z podzemí.
O rozpínajících se mlhovinách vesmíru,
o srázu nad řekou, o cestě bez konce.
O motýlech, které spálil mráz.
 
Někdy mám zoufalou potřebu...
Nepřekážet pohybem.
Jen stát, kořeny zapustit.

 

 zpět do sbírky Prohlubně

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz