Mario Czernay Infinity
 

pokoru chlapče, pokoru

krajina světelčtvrtek, 15. dubna 2010

V noci mě probudila tlaková vlna,
"táto, ty ještě žiješ?"
Ze stropu spadl kus omítky,
secesní lustr paní domácí visel na vlásku.
"Království nebeské se blíží, synku,
a bude mít formu apokalypsy."

"To mi ovšem neříkáš nic nového,
je to neodvratné, už jsem si toho všiml."
Otec se zamračil, do okenních tabulek zapraskal déšť.
Nastala potupná minuta ticha.
"Že tys mi přišel říct, táto, že umíráš? Ano?"
"Udělej mi kafe, chlapče,
a otevři pár piv, popovídáme si o tom."
Už dlouho jsme se s tátou tak nenasmáli.

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz