Mario Czernay Infinity
 

klub pokleslé literatury: otázky jinak (strasti filozofa Malkýna)

filozof Malkýnčtvrtek, 11. srpna 2011

  "Položme si otázku jinak, přátelé." Filozof prof. Jireček otevřel knihu a začal číst: "Ulice jsou bleděmodré a lidé, kteří po nich chodí, jsou malí, jejich uspěchaná chůze je rozvláčná a slunce nemá oči. Potrubí velkoměst obsahuje jedovaté látky, které mají barvu olova a chutnají po mateřídoušce. V noci se objevují na břehu řeky našeho města smečky kudrnatých vyvrhelů, blaží je pohled na hvězdy a snědí všechno, co má nohy. Co nohy nemá, to nejedí, páč to neutíká."
  "To je ale pěkně blbá kniha," přerušil filozofa Jirečka fïlozof Malkýn. "Takové blbé knihy by vůbec neměli vydávat... A vůbec, ctěný kolego, kdo napsal takové žvásty?"
  Jireček zvedl oči od knihy, napřímil se a řekl zcela tiše: "Vy přece."
  Filozof Raskipin se rozesmál na celé kolo: "To jsou mi teda věci!"
  Malkýn nehnul brvou. Vytáhnul svůj zápisník, do něhož si poznamenal: Raskipina smotat do koberce.
  "Co jste si to poznamenal, kolego Malkýne, do svého zápisníku?" zeptal se Raskipin.
  "To je moje věc!" okřikl Malkýn Raskipina.
  "Že vy mě chcete taky smotat do koberce?" neustále vesel pravil Raskipin.
  Malkýn zase nehnul ani brvou a jen si doplnil k Raskipinovi: koupit si revolver.
  Raskipin najednou pocítil něco jako úzkost. Začal si, na přání profesora Jirečka, pokládat otázku jinak. K prozření je často kousek, někdy prostě přijde samo, někdy je zase zapotřebí udělat první krok.
  "Položme si tedy otázku jinak," řekl opět filozof Jireček.
  "A jak?" zeptal se zničehonic Kubanski sedíc v koutu pokoje na starém semišovém křesle.
  "Na plocho?" zeptal se vážně zamyšlen akademik Tulipán.
  Do koberce se všema, zapsal si vzápětí Malkýn, rozloučil se s poznámkou, že se ještě vrátí a odešel si koupit revolver.

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz