|
Luciferovy věže. Otevřít oči a podívat se na obzor nebo do své duše. Jsou tady. Věže. Trefný název nejen nahrávky. Má nádech apokalypsy. Nejen název. Nejen nahrávka...
Judita Císařová z Rádia Wave 7. listopadu loňského roku o albu mj. napsala:
Kapela, kterou v devadesátých letech dali dohromady kytarista Efrim Menuck, multiinstrumentalista Mike Moya a basák Mauro Pezzente a která sama sebe chápe spíše jako volnou experimentální komunitu, byla už od počátku politicky v opozici vůči kapitalismu a jím nabízeným vizím. V jejich poselství se za těch dvacet let změnilo jen pramálo, podoba, jakou nabyla na Luciferian Towers, je však v jejich vlastním kontextu přelomová. Každá ze čtyř skladeb je vybavena krátkým komentářem Efrima Menucka. Pro kapely z labelu Constellation jsou výpravné a bohaté booklety už samozřejmostí a dovysvětlování jednotlivých skladeb na Luciferian Towers dává skvělý klíč k pochopení jednotlivých opusů. Ať už se jedná o popis problémů s kapitalizovanou prací, meditaci nad tím, jakým způsobem současný systém drtí lidi a vytváří v nich strach a nejistoty, nebo reflexi špatného přístupu k životnímu prostředí.
Luciferian Towers jsou jedním z mála důvodů k poslechu a návratům k tomuto již delší dobu poněkud vyvanulému žánru. GY!BE totiž odkročili od post-rockového kolovrátku, konstrukce skladeb je sevřenější, jen málokdy (a jestli vůbec) sází na klasickou variantu střídání klidových pasáží, připravujících nás na výbuchy, a exploze, aby se vše pak zase uklidnilo a mohlo přejít do další skladby. Už od pomalého, v disonancích se topícího úvodu celé desky (skladby Undoing a Luciferian Towers) se ze změti smyčců pomalu ohlašují dechy – pověstný vítr ve skeletech ďábelských opuštěných mrakodrapů, monumentů a důkazů bohatství, které už vzalo za své stejně jako ti, kteří je postavili.
|