Mario Czernay Infinity
 

šachy FIDE

šachysobota, 10. února 2018


Jedna z nejslavnějších šachových sad světa. Byla nalezena roku 1831 u skotského ostrova Lewis a pochází zřejmě z dílny trodheimského mistra ze 12. století. 

Úvodem
  Na internetových portálech zabívajících se deskovými hrami se občas dozvím, že ty "naše" šachy jsou těmi "tradičními" (tradicional), v jiném případě "západními" (western) či "klasickými". Autoři těchto článků a informací jsou si totiž většinou vědomi, že rodina šachových her je veliká, pestrobarevná a různorodá. Ti kteří tuto informaci neznají, nebo ti které to třeba ani nezajímá, nás mohou vyzvat ke hře: "Pojď si zahrát šachy!" Dotyčný by se asi podivoval, kdybychom mu na stůl namísto "tradiční západní" šachové sady vyložili vikingskou nepřímou odnož šachů hnefatafl nebo například odnož zcela přímou, čínské xiangqi.
  Přesto a nebo právě proto označení "tradiční" se mi také nezamlouvá, protože třebas Japonec bude ve spojení s "tradičními šachy" myslet na podstatně jiné šachy než obyvatel dejmetomu Mongolska nebo Barmy. Podobně pokulhávající označení se mi jeví i to odkazující se na světové navigační strany. Rozhodl jsem se tudíž naše šachy, které známe pod pojmem šachy označovat pojmem ještě jednoznačnějším: "šachy FIDE". Historikům a tradicionalistům se možná nad tímto nepěkným názvem svraští čelo, ale když nic jiného, dojde alespoň k oddělení názvu jedné z rubrik v Café Oriental na tomto webu s touto "královskou" hrou. Proč FIDE? Odpověď je jednoduchá a milovníkům šachů a křížovek většinou známá. FIDE je zkratkou Mezinárodní šachové federace (z francouzského Fédération Internationale des Échecs). Musím se pousmát nad evropskou šachovou nadřazeností - zakladatelům FIDE 20. července 1924 v Paříži nestálo za to upřesnit, jaké šachy mají na mysli. A navíc mottem FIDE je Gens una sumus, neboli "jsme jedna rodina". Ale to je vlastně nepodstatné. Mnohem podstatnější je, co FIDE pro hráče šachu znamená: FIDE definuje pravidla, stanoví úroveň a žebříček hráčů (na základě koeficientu ELO), pořádá mistrovství světa jednotlivců i reprezentačních týmů národních federací, uděluje tituly mezinárodních velmistrů i mistrů atd. apod. Kéž by ostatní odnože šachu měli takovou organizaci, byť vedení federace není příliš "průhledné"!
  "Evropské" šachy jsou (hraje je  až 600 miliónů lidi na naší planetě) nejrozšířenější šachovou variantou na světě. I čínští hráči už vtrhli do světové stovky nejlepších v nebývalém počtu, přesto v Číně jsou stále mnohem populárnější xiangqi. V Thajsku hraje šachy FIDE údajně (podle publikace D. Pritcharda "Popular Chess Variants" vydané v roce 2000) zhruba 5000 lidí, zatímco místní variantu makruk na dva miliony(!) Thajců. Někde jsem se kdysi dočetl, že za sovětské poválečné éry byl v Mongolsku úmyslně vytlačován Sověty místní šach shatar, a to kvůli šachům FIDE, tedy šachmatům.
Krásu "našich" šachů FIDE ovšem také nelze popřít. Osobně jsem zatím moc cizích šachových variant neokusil (pouze shogi, xiangqi a kouskem i makruk), ale co je na té naší hře oproti jmenovaným výjmečné, že "krvavá" zápletka může přijít a často přichází velmi brzy. Neříkám ovšem, že je to dobře ani, že je to špatně.

  Šachy FIDE, jejichž moderní podoba je známa od pozdního středověku a ustálení pravidel do současné podoby proběhlo nejvýrazněji v 15. století v jižní Evropě, jsou přímým "potomkem" deskové hry šatrandž. Šatrandž je zase potomkem zřejmě pramáti všech her šachového typu - bájné čaturangy. Šatrandž i čatarungu samozřejmě popíšu v jiných samostatných článcích, ale sluší se dodat jen na okraj, že šatrandž, který do Evropy přivezli arabští obchodníci, je znám z rozlehlé Sásánovské Persie již ze 6. a 7. století. Čaturanga pravděpodbně vznikla či vznikala ve starověké severní Indii v 6. století, tedy v Guptovské říši. (Guptovská říše kromě severu Indie zahrovala i současné území Pakistánu a Bangladéše.) Nikdy už nezjistíme, který arabský obchodník přivezl královskou hru na náš kontinent, jak byla vyložena její první pravidla. Při troše fantazie si dokážu představit, že už při prvním předání došlo ke zkomolení pravidel. K vývoji pravidel však rozhodně došlo, a kdo ví, jestli se bude hrát podle dnešních pravidel i za 500 let. 

  O šachách FIDE je napsáno neuvěřitelné množství knih, brožur, bulletinů, článků i studií více než o kterékoli jiné deskové hře. A lze směle tvrdit, že knížek o šachu je mnohem více než ostatních knih o deskových hrách dohromady. Proto jsem tuto hru zvolil jako první ve svém výčtu, jako středobod všech strategických logických deskových her, a to nejen pro její krásu, ale i popularitu. Kdo se chce o šachu něco dozvědět, může tuto hru i její historii a kouzlo studovat celý život, materiálu je k tomu nepřeberné množství. Pro úplnost bych měl ještě dodat, že pravidla FIDE v roce 2008 oficiálně "přizvala" pod svá křídla i variantu bývalého mistra světa FIDE Roberta Fischera, nazvanou chess960 nebo česky označovanou za Fischerovo šachy. Jejich prncip spočívá v náhodném rozestavení figur na první a osmé řadě před zahájením partie. To proto, aby soupeři více prokázali své šachové a kombinační schopnosti. Fisher spočítal, že existuje (s různými přihlédnutími, např. aby střelci neobsazovali stejnobarevná pole) 960 různých pozic. Tady si vezmu na pomoc Wikipedii: Proč 960? (...) Každý ze dvou střelců se může postavit na jedno ze čtyř polí. Dáma se potom může postavit na jedno ze šesti polí. Jezdec se poté může postavit na jedno z pěti (druhý na jedno ze čtyř) polí. Zbývají tři pole, na které se postaví král a věže tak, aby byl král mezi věžemi. To znamená, že je zde 4×4×6×5×4=1920 různých počátečních pozic, kdyby se jezdci od sebe nějak lišili. Jezdci se ale nijak neliší, tudíž existuje 1920÷2=960 různých počátečních pozic. Polovina z 960 pozicích je sice zrcadlově symetrická s druhou polovinou, ale Fischerovy šachy mají vzhledově stejné rošády jako v klasických šachách a ty jsou asymetrické (tudíž se v těchto symetrických pozicích rozdíl nachází).

O pravidlech
  Původně jsem uvažoval, zda mám na svém webu vůbec pravidla šachu FIDE zmiňovat a rozepisovat se o nich. Jsou v našich končinách všeobecně známa. (Snad krom tahu "braní mimomochodem" - to je pro mnoho mých soupeřů naprostá novinka, debilní novinka, otloukají mi toto pravidlo o hlavu, že jsem si ho jistě vymyslel, a teď, když jsem ho použil, tak díky němu můj soupeř prohrál. Jednou jsem se dokonce zařekl ve chvíli, kdy se mi pravidlo "braní mimochodem" velmi hodilo a zmíněné pravidlo, které je staré pět století, nepoužil.) Šachová pravidla jsou k mání "na každém druhém" webu. Přišlo mi jako nesmyslné je zde opět přepisovat s ohledem na pověstné nošení dříví do lesa. Ale přece jen o ně nechci ochudit svojí rubriku, zvláště když se na ně budu často odkazovat a porovnávat s dalšími šachovými variantami. Vybral jsem pro vás výňatek z oficiálních pravidel. Ani vlastně nevím, proč lidé vymýšlejí "svoje" pravidla, pravidla FIDE jsou sice nejrozsáhlejší, ale zároveň jednoznačná a přehledná. A navíc je není třeba číst celá, pokud jde o samotná pravidla hry, vystačíme si s článkem 1 až 5,. ostatní už jsou spíše pro soutěžní šach. Úplné znění pravidel platných světové šachové federace od 1. ledna 2018 si můžete prostudovat zde: http://czernay.cz/pdf/fide2018.pdf.
(V anglické verzi https://www.fide.com/FIDE/handbook/LawsOfChess.pdf)
 


 

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA HRY

Článek 1: Povaha a cíle šachové hry
1.1   Šachová hra se hraje mezi dvěma soupeři, kteří střídavě přemísťují kameny na čtvercové desce, jež se nazývá „šachovnice“.
1.2   Hráč s kameny světlé barvy (bílý) provede první tah, hráč s kameny tmavé barvy (černý) provede následující tah a pak hráči provádějí tahy střídavě.
1.3   Hráč je „na tahu“ poté, když jeho soupeř provedl tah.
1.4   Cílem obou hráčů je „ohrožení“ soupeřova krále tak, aby soupeř neměl k dispozici žádný přípustný tah.
1.4.1   Hráč, který tohoto cíle dosáhne, „dal mat“ soupeřovu králi a hru vyhrál. Není dovoleno ponechat krále v ohrožení, vystavit krále do ohrožení nebo sebrat soupeřova krále.
1.4.2   Hráč, jehož král mat dostal, hru prohrál.
1.5   Jestliže dojde k postavení, v němž nemůže ani jeden z hráčů dát mat soupeřovu králi, hra končí remízou (viz článek 5.2.2).

Článek 2: Počáteční postavení kamenů na šachovnici
2.1   Šachovnice se skládá z 8 x 8, tj. 64 shodných čtvercových polí střídavě světlých („bílá“ pole) a tmavých („černá“ pole). Šachovnice se položí mezi hráče tak, že nejbližší rohové pole po pravé ruce hráče je bílé.
2.2   Na začátku hry má bílý 16 kamenů světlé barvy („bílé“ kameny) a černý 16 kamenů tmavé barvy („černé“ kameny). Tyto kameny jsou [poznámka Mario Czernay: v obrázku (symbolu) uvádím pro názornost jen bílou barvu kamenů]:
 král (po jednom kusu na každé straně), české označení K
 dáma (1) D
 věž
(2) V
 střelec
(2) S
 jezdec
(2) J
 pěšec
(8)

2.3   Počáteční postavení kamenů na šachovnici je následující:

 

2.4   Pole umístěná svisle pod sebou tvoří osm „sloupců“. Pole umístěná vodorovně vedle sebe tvoří osm „řad“. Přímá linie stejnobarevných polí, která probíhá z jednoho okraje šachovnice k sousednímu okraji, tvoří „diagonálu“.

Článek 3: Tahy kamenů
3.1   Žádný kámen nelze přemístit na pole obsazené kamenem stejné barvy.
3.1.1   Pokud se kámen přemísťuje na pole obsazené soupeřovým kamenem, pak se tento soupeřův kámen bere a odstraní ze šachovnice jako součást tohoto tahu.
3.1.2   Kámen „napadá“ soupeřův kámen, jestliže na tomto poli může provést braní podle článků 3.2 – 3.8.
3.1.3   Kámen napadá pole i tehdy, když na toto pole nemůže táhnout, protože by vystavil svého krále do ohrožení nebo svého krále v ohrožení ponechal.
3.2   Střelec může táhnout na kterékoli pole po diagonálách, na kterých stojí

3.3   Věž může táhnout na kterékoli pole na sloupci nebo v řadě, na kterých stojí

3.4   Dáma může táhnout na kterékoli pole na sloupci, v řadě nebo diagonálách, na kterých stojí.

3.5   Při tazích dámy, věže nebo střelce nelze přeskočit žádný kámen, který stojí v cestě
3.6   Jezdec může táhnout na jedno z polí nejbližších k poli, na kterém stojí, nikoliv však po sloupci, řadě nebo diagonále.

3.7.1   Pěšec může táhnout dopředu na nejbližší neobsazené pole na sloupci, nebo
3.7.2   svým prvním tahem může pěšec táhnout jako v 3.7.1 nebo může postoupit i o dvě pole na stejném sloupci za předpokladu, že obě pole jsou neobsazena, nebo
3.7.3   pěšec může brát soupeřův kámen tak, že provede tah diagonálně vpřed na sousední sloupec na pole, které je obsazeno soupeřovým kamenem.


3.7.4.1   Pěšec ohrožující pole, které přešel soupeřův pěšec, jenž ze základního pole postoupil jedním tahem o dvě pole, může tohoto soupeřova pěšce brát, jako by tento pěšec postoupil pouze o jedno pole.
3.7.4.2   Toto braní lze provést pouze jako bezprostřední odpověď a nazývá se „braní mimochodem“ („en passant“).

3.7.5.1   Pokud hráč, který je na tahu, zahraje pěšcem na nejvzdálenější řadu od výchozího pole, musí tohoto pěšce jako součást téhož tahu zaměnit za nový kámen – dámu, věž, střelce nebo jezdce barvy pěšce na dosaženém poli proměny.
3.7.5.2   Volba hráče není omezena kameny, které byly dříve vzaty.
3.7.5.3   Tato záměna pěšce za jiný kámen se nazývá „proměna“ a působnost proměněného kamene je okamžitá.
3.8   Král může provést tah dvojím rozdílným způsobem:
3.8.1   může táhnout na kterékoli sousední pole;

3.8.2   může provést „rošádu“; rošáda je tah krále a jedné z věží téže barvy na první řadě hráče; rošáda je pokládána za tah krále a provádí se takto: král se přemístí ze svého základního pole o dvě pole směrem k věži stojící na svém základním poli a věž se pak přemístí přes krále na pole, které král právě přešel.

3.8.2.1   Právo provést rošádu zaniklo:
3.8.2.1.1   jestliže král již táhl, nebo
3.8.2.1.1   s věží, která již táhla.
3.8.2.2   Rošádu nelze dočasně provést:
3.8.2.2.1   jestliže je alespoň jedním soupeřovým kamenem napadeno pole, na kterém král stojí nebo které musí král překročit, případně které má král obsadit;
3.8.2.2.2   jestliže mezi králem a věží, s níž má být rošáda provedena, stojí jakýkoli kámen.
3.9.1   Král je v „šachu“, jestliže je napaden alespoň jedním soupeřovým kamenem, a to i tehdy, když tento kámen nemůže táhnout na pole obsazené králem, protože by vystavil šachu vlastního krále nebo krále v šachu ponechal.
3.9.2   Hráč nesmí provést tah, kterým vystavuje svého krále do šachu anebo ho v šachu ponechává.
3.10.1   Tah je nazýván přípustný, pokud jsou splněny všechny příslušné požadavky článků 3.1 – 3.9.
3.10.2   Tah je nazýván nepřípustným, pokud nejsou splněny všechny příslušné požadavky článků 3.1 – 3.9.
3.10.3   Pozice je nepřípustná, pokud nemohla vzniknout na základě žádné posloupnosti přípustných tahů.


Článek 4: Provedení tahu
4.1   Každý tah musí být proveden pouze jednou rukou.
4.2.1   Pouze hráč, který je na tahu, smí opravit postavení jednoho nebo více kamenů na jejich polích za předpokladu, že předtím upozornil na svůj záměr (např. slovem „opravuji“ nebo „j´adoube“).
4.2.2   Jakýkoli jiný fyzický kontakt s kamenem, kromě zjevně náhodného kontaktu, se považuje za záměrný.
4.3   Dotkne-li se hráč, který je na tahu (s výjimkou uvedenou v článku 4.2.1), se záměrem provést na šachovnici tah nebo braní:
4.3.1   jednoho nebo více vlastních kamenů, musí provést tah prvním z dotknutých kamenů, který může být přemístěn;
4.3.2   jednoho nebo více soupeřových kamenů, musí vzít první z dotknutých kamenů, který může být brán;
4.3.3   jednoho či více svých nebo soupeřových kamenů, musí vzít prvně dotknutý soupeřův kámen svým prvně dotknutým vlastním kamenem; pokud to je nepřípustné, musí provést přemístění nebo braní prvního dotknutého kamene, který může být přemístěn nebo brán. Je-li sporné, který z kamenů byl dotknut nejdříve, má se za to, že to byl hráčův kámen.
4.4   Jestliže hráč, který je na tahu
4.4.1   se dotkne svého krále a své věže, musí provést rošádu na tuto stranu, je-li to přípustné;
4.4.2   se úmyslně dotkne své věže a pak svého krále, nesmí v tomto tahu provést rošádu na tuto stranu a situace se řeší podle článku 4.3.1;
4.4.3   má v úmyslu provést rošádu, dotkne se současně krále a věže, avšak rošáda s touto věží je nepřípustná, musí hráč povést jiný přípustný tah králem (včetně rošády s druhou věží); nemá-li král žádný přípustný tah k dispozici, může hráč provést libovolný přípustný tah;
4.4.4   provádí proměnu pěšce, volba nového kamene je dokončena, když se tento nový kámen dotkne pole proměny.
4.5   Není-li možné v souladu s články 4.3 nebo 4.4 žádným z dotknutých kamenů táhnout nebo žádný z dotknutých kamenů brát, může hráč provést libovolný přípustný tah.
4.6   Proměnu pěšce je možné provést různým způsobem:
4.6.1   pěšec nemusí být umístěn na pole proměny;
4.6.2   odstranění pěšce a umístění nového kamene na pole proměny lze provést v jakémkoli pořadí.
4.6.3   Pokud na poli proměny stojí soupeřův kámen, musí být brán.
4.7   Jestliže hráč při provádění přípustného tahu nebo části přípustného tahu kámen pustí na pole, nemůže být tento kámen v tomto tahu již přemístěn na jiné pole. Tah je považován za provedený v případě:
4.7.1   braní, jestliže braný kámen byl odstraněn ze šachovnice a hráč, který umístil vlastní kámen na jeho nové pole, pustí tento kámen z ruky;
4.7.2   rošády, jestliže hráč pustil z ruky věž na pole, které přešel král; když hráč pustí z ruky krále, tah není ještě proveden, avšak hráč již nemá právo provést jiný tah než rošádu na tuto stranu, pokud je to přípustné; pokud rošáda na tuto stranu není přípustná, musí hráč provést jiný přípustný tah králem (včetně rošády s druhou věží); pokud král nemá přípustný tah, může hráč provést jakýkoli jiný přípustný tah;
4.7.3   proměny pěšce, jestliže hráč nový kámen pustil z ruky na poli proměny a pěšec byl odstraněn ze šachovnice.
4.8   Pokud se hráč dotkl kamene se záměrem provést tah nebo braní, nemůže již reklamovat soupeřovo porušení článku 4.1 – 4.7.
4.9   Není-li hráč schopen přemisťovat kameny, může touto činností pověřit pomocníka, který musí být přijatelný pro
rozhodčího.


Článek 5: Ukončení hry
5.1.1   Hru vyhrává hráč, který dal soupeřovu králi mat. Tím hra okamžitě končí za předpokladu, že matící tah byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.1.2   Hru vyhrává hráč, jehož soupeř prohlásil, že se vzdává. Tím hra okamžitě končí.
5.2.1   Hra končí remízou, pokud král hráče, který je na tahu, není v šachu a hráč nemůže provést žádný přípustný tah. Říkáme, že hra skončila „patem“. Tím hra okamžitě končí, pokud tah vedoucí k patu byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.2.2   Hra končí remízou, vznikne-li pozice, v níž ani jednomu králi nelze dát mat žádnou posloupností přípustných tahů. Říkáme, že hra skončila „mrtvou pozicí“. Tím hra okamžitě končí, pokud tah vedoucí k mrtvé pozici byl přípustný a v souladu s článkem 3 a s články 4.2 – 4.7.
5.2.3   Hra končí remízou na základě dohody mezi oběma hráči v průběhu hry za podmínky, že oba hráči provedli nejméně jeden tah. Tím hra okamžitě končí.

 

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz