Mario Czernay Infinity
 

návrat do iluze

poezie mcúterý, 4. dubna 2006

nejvíce opuštěných deštníků se
v pražských a vídeňských tramvajích projíždí v dubnu

aprílové počasí navádí
k různým úvahám které moknou
a pak na slunci zase osychají

jednoho takového dne
se v prostředcích hromadné dopravy
nahromadilo tolik deštníků
že už si nebylo kam sednout

podivně deformován jsem se tlačil u zadního skla špinavého vlaku
pod velkým černým parapletem
s dubovou rukojetí vykládanou smrkovým jehličím
a četl si dopis
vzdáleného synovce mé babičky
Ottu Löwa už šedesát let nikdo neviděl
nikdo ho nepostrádal

-

Pozval mne nahoru
k sobě na balkón
v ruce držel malý dalekohled
na obou stranách s rozbitými sklíčky

díval se stejným směrem jako já
pozoroval prázdné lodě na hladině kalného Dunaje
a já zas obdivoval křídově bílé labutě
na Vltavě

Nikdo z nás dvou si nemohl být jistý
tím druhým
Potkali jsme se až v bažinách
nedaleko Birkenau
Hustě pršelo a svítilo slunce
nohy se propadávaly
a ruce chtěly výš
snad duhu uchopit

Ottova žena tančila nahá
s krásným zubrem na mýtině
a její srdce tlouklo jak zvony sobotních odpolední v Lublinu
Prastrýc mi dlaní zakrýval oči
to prý abych neviděl
a neslyšel štěkat
kosti našich předků

Pomáhala mu nějaká dívka
- krásná černovláska
s čokoládovýma očima
do které jsem se okamžitě zamiloval
Nepřestávala se smát a hladit mne ve vlasech

Plakal jsem a vztekal se
Několik hodin nemohl nikdo zastavit ten pláč

Našel jsem se až k ránu na opuštěném nábřeží
strýc i dívka zmizeli
tvář mi hladily vlny
a víčka líbaly jiřičky
Na zubrovi přijela nahá žena
Dala mi na hruď
rezavé a těžké secesní nůžky
a vedle nich položila lístek s verši
pana Seiferta

Velikým městem dlouhá teče řeka,
sedm mostů ji spíná,
po nábřeží chodí tisíc krásných dívek,
a každá je jiná.


Ve chvíli, kdy jsem je dočetl
usmála se a švihla rukou do mraků
Tím jemným ale rázným gestem
ke mně promluvila

"Vem ty nůžky, rozetni ty dráty
a vrať se tam, odkud jsi mne vyhnal,
tam odkud jsi přišel."

-

nejvíce opuštěných deštníků se
v pražských a vídeňských tramvajích projíždí v dubnu

aprílové počasí navádí
k různým úvahám které moknou
a pak na slunci zase osychají

a už se sotva podívají zpátky

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz