Mario Czernay Infinity
 

Osho / Zvolte věčnost

universumpátek, 7. srpna 2015

  Svá města a domy si stavíte v údolí, a nestačí vám obyčejný spánek, vy vyhledáváte i drogy, abyste usnuli ještě tvrději; vyhledáváte různé hypnózy, abyste byli ještě ospalejší a nevědomější - protože vědomí vás bolí, působí vám muka. Proč ta muka? Vždyť Buddha a Ježíš říkají, že je to největší možné blaho! Ale proč je pro vás vědomí tolik bolestivé? A proč chcete na všechno zapomenout? Jak to, že vás vědomí bolí?
  Bolí, pokud jediné procento z vás bude vědomé a devadesát devět nevědomých - pak ono jedno procento trpí, když vidí všude kolem tu hrůzu. Ono jediné procento trpí, když vidí zbylých devadesát devět ve stavu šílenství, a tak vyhledává alkohol, drogy, LSD, marihuanu nebo cokoli jiného - sex, hudbu nebo mantry - aby se zhypnotizovalo. Načež také upadne zpět a stane se částí celku. Poté už se ničím netrápíte, protože ve vás nemá kdo vědět, být bdělý a vědomý - je po problému.
  Tomu se říká pštrosí logika. Kdykoli pštros zjistí, že nějaký nepřítel je na obzoru, schová hlavu do písku. V ten moment nic nevidí a jeho logika zní: "Jak by tady mohl být nepřítel, když ho nevidím?" Pštros se zdá být dokonalým ateistou, ateisté totiž tvrdí totéž: "Jestliže Boha nelze vidět, jak by tady mohl být? Něco existuje, jen když to vidíme," jako kdyby existence čehokoli závisela na vašem zraku; a jestliže věc nevidíte, pak zmizí.
  Pštros schovává hlavu, zavírá oči a v tu ránu je po strachu, protože nepřítel zmizí. Avšak nepřítel vaší logice nevěří. Naopak mu nahráváte, když máte oči zavřené; hrajete mu do ruky a stáváte se jeho obětí. Mohli jste utéci, ale už není jak, protože si myslíte, že žádný nepřítel neexistuje. Snad budete mít i pocit momentálního štěstí, když si drogou přivodíte stav nevědomí: je po problému, všichni nepřátelé zmizeli, úzkost se vytratila - protože úzkost si člověk uvědomuje, jen když je bdělý.
  Jestliže se sto procent vaší bytosti stane vědomými, pocítíte blaho, protože konflikt zmizí - Buddha má pravdu. Vy máte pravdu taky, protože ze zkušenosti víte, že čím jste bdělejší, tím více cítíte problémy kolem sebe. Takže je lepší setrvávat v dlouhé dřímotě, v celoživotním spánku. Proto si stavíme města v údolích a ne na vrcholcích hor. Je tady ještě jeden důvod.

Město, jež na hoře vysoké jest vystavěno i opevněno, nepadne ani nebude skryto (Kristus)

  Města si stavíme právě na tak prchavé existenci, na něčem pomíjivém a dočasném, že dříve než jsou dostavěna, padají; jsou z nich ruiny dříve, než jsou hotova. Proč? - protože vidíme jen to pomíjivé, nemáme schopnost vidět celek. Vidíme jen to, co je blízko, úplně nejblíž. Jenom okamžik je blízko - vidíte jeden okamžik, který uplyne, a pak další, který uplyne taky. Vidíte tyto míjející momenty a nedokážete vidět celkově. Pro celkové vidění je třeba mít dokonalé vědomí. Když vidíte celek, můžete vidět celý život, a nejenom to, ale i celý svět. Tohle mají džinisté na mysli, když tvrdí, že Mahávíra dosáhl osvícení, že mohl vidět minulost, přítomnost i budoucnost - celý čas. Co tím míní? Míní tím, že se vám rozjasní celá existence, a jedině tehdy, až je celek
jasný, si lze postavit opevněné město. Jak byste si ho jinak mohli postavit?
  Nevíte, co se v následujícím okamžiku stane. Cokoli učíníte, může být příštím okamžikem zrušeno. A cokoli děláte, závisí na pomíjivém, ne na celku. Celek to může nepřijmout, zamítnout, z hlediska celku to může být absolutně nesmyslné.


  Jeden čínský mistr měl kdysi žáka z Ameriky. Když se žák vracel domů, dal mu mistr dárek, malou krabičku vyřezanou ze dřeva, a poznamenal: "Musíš se vždy řídit podle jedné podmínky; pokud dáš krabičku někomu jinému, podmínka se musí splnit. Slib mi to... já jsem slib dodržel, a není to nic nového, jde o velmi starověkou věc a po mnoho přemnoho genarací byla podmínka dodržována."
  Krabička to byla nádherná, cenná a starobylá, takže žák souhlasil:
  "Ať už je podmínka jakákoli, já ji splním."
  "Je to prosté: dar musíš mít doma obrácený na východ. Vždy tomu tak bylo, respektuj tedy tradici."
  "To je jednoduché, dám pozor," slíbil žák.
  Když však doma položil krabičku směrem na východ, pochopil, že je to velmi obtížné, protože uspořádání celého obývacího pokoje najednou vypadalo absurdně. Krabička nastavená k východu se do pokoje nehodila. Musel tedy uspořádat celý pokoj jinak, aby ladil s krabičkou. Pak ale vypadal absurdně celý dům, takže ho musel změnit. A pak zas vypadala nesmyslně zahrada! Úplně vyčerpán napsal mistrovi: "Ta krabička je nebezpečná! Budu muset změnit celý svět - protože jakmile upravím jinak zahradu, přijde na řadu sousedství..."

 

 
© 2015-2021 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || jan.amos.komensky(zavináč)seznam.cz

 

 


 

 počítadlo.abz.cz