Mario Czernay Infinity
 

Tomáš Marek: Střihavka, Konvička a jiné zmatky

outstředa, 14. října 2015

  Je jedno, že se Blok proti islámu omluví Kamilu Střihavkovi. V této věci jde přece o něco naprosto jiného. Podle Jany Volfové a spol. pronajímal zpěvák v Teplicích nemovitost „Arabům“. Za což si vysloužil kritiku a výhrůžky.

  Některé dost výživné. Dokonce i na poměry českého Facebooku a internetového prostoru, který je stokou jaksi z podstaty. I to věšení kolaborantů a zrádců tam bylo. Kamil Střihavka by si teď jistě s novou zkušeností ještě lépe prožil sborové „Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!“.
  Nicméně Střihavka se ohradil, že v Teplicích nemovitost vůbec nemá. Zřejmě si ho nějaký aktivistický nadšenec střežící tradiční evropské hodnoty spletl. Blok proti islámu si to ověří, když tak se omluví a to považuje za konec příběhu. Jana Volfová dohlédne na politické školení mužstva, aby se příště přísná kamera zaostřila na opravdové zrádce národa. (Mimochodem výčet stran, ve kterých Volfová během své politické kariéry působila, je úctyhodný a svědčí o zoufalé snaze dostat se alespoň ještě jednou k nějakému politickému lizu...)
  Omluva, ještě ke všemu od morální hadí ženy? No to tedy prrr! Je přece vedlejší, zda se majitel nemovitosti jmenuje Střihavka nebo Novák nebo Žižka, jestli zpívá nebo je to rentiér nebo třeba dělá boty. Podstatné je, že mu někdo chtěl předepisovat, komu může a komu nemůže pronajmout dům.
  Nacismus nebyl Hitler, fašismus nebyl Mussolini a stalinistický režim nebyl Stalin. Vždy to byly stovky tisíc nebo rovnou miliony „obyčejných“ občanů, které „to“ prováděly, uskutečňovaly. Hitler by mohl chodit po Německu a vykřikovat „Jude Raus!“ a nic by se nedělo. Teprve armáda Sturmabteilung (známější jako SA) vytloukala výlohy, odháněla zákazníky, zapalovala židovské obchody a (kromě jiného) zostuzovala a mlátila majitele domů, kteří Židům pronajali prostory.
  Blok proti islámu je ve skutečnosti fašizující organizace a příběh se „Střihavkovou“ nemovitostí to ukázal vcelku jasně. Jenom (zatím) ve verbální rovině. Ale nesporně mnozí příznivci sní o úderných oddílech, které konečně zavedou pořádný pořádek.
  Abych byl správně pochopen – to neznamená, že obavy z masového stěhování několika (skoro) kompletních zemí do Evropy nejsou oprávněné. Jsou. Ten proces je třeba zastavit a dát mu zákonný řád, což nesporně znamená odeslání značné části migrantů zpět v podstatě obratem, další významné části hned, jak to jen situace v jejich domovských zemích umožní.
  Ale „Konvičkovci“ jsou vlastně něco podobného jako příval cizinců. Takoví "domácí cizáci". Což chce vysvětlit. Zřejmě mají (Konvička a spol.) pocit, že prosazují „dobro“. Svět se podobných „dobroserů“ zřejmě nikdy nezbaví. Přitom přece dobře víme, že dobro lze jenom páchat a výsledkem je obvykle čisté zlo. Konec konců zavádění dobra bylo hlavní pracovní náplní naprosté většiny skutečných zrůd v dějinách.

  Jestliže svobodu smlouvy omezíme etnickými (nebo jinými) dovětky, jsme v pytli. Stejně, jako je nesmysl chtít po majiteli bytu, aby pronajal nemovitost někomu, komu nevěří (z jakéhokoliv důvodu, třeba že je moc šedý, černý, žlutý, příliš malý, příliš velký, moc tetovaný, není vůbec tetovaný, má tesilový hnusný oblek nebo je mu víc než třicet nebo je to ženská), stejně hloupé je zakazovat (třebas jenom výhrůžkami na internetu) komukoliv, aby pronajímal nemovitost Arabům. Pokud toto připustíme, i kdyby ne hned jako normu, ale i jen jako latentní stav, pak nás už cizinci zavalili. Volfová či Konvička jsou totiž z hlediska tradičních evropských hodnot stejnými cizinci jako běženec z Mali. Že se někdo narodil v Čechách a v Evropě, to není kvalita a ani to nezaručuje duševní přítomnost takového člověka v tradici a kořenech země či kontinentu.
  Čelíme tak nejen migraci relativně nebývalých rozměrů, čelíme také migraci myšlenek z historie zpět do naší současnosti. Zvenku si to mašírují Arabové, zevnitř „dobroserové“. Přičemž v tomto smyslu slova si mohou „Konvičkovci“ podat ruku s propagátory multi-kulti, tedy multikulturalismu. Ve skutečnosti vize propojování kultur jako všeobohacujícího procesu nemá hlavy ani paty. Jenom na okraj – ony Spojené státy, tavicí tyglík národů, takhle ve skutečnosti nefungují. Zeptejte se kohokoliv, na jakých základech stojí americké právo (jeho zdravé a funkční jádro), konstituce, společenské a etické zvyklosti, podnikatelské prostředí… Tím základem není žádná všeobjímající směs, kde by byl kousek z toho a kousek z toho. Washington pochází z Jeruzaléma a Říma, stejně jako Londýn nebo Praha. Jen v té Americe (a jistě i v Londýně) mají víc světlých chvilek, kdy si na to vzpomínají.
  Zažíváme velmi stresující dobu, která se snaží ohnout a zničit i ty poslední základy, na kterých stojí Evropa v civilizačním smyslu slova. Lidé na první pohled pevní a stálí se pod tímto tlakem rozmělňují nebo se chápou příležitosti zatopit pod kotlem a „něco na tom urvat“ (nejčastěji politické body).

  Těžko chtít od většiny, aby vnímala konstituci a vcelku jemné předivo, díky kterému žijeme my (například Evropané) v nikdy nevídaném blahobytu a přinejmenším relativní svobodě. Je to předivo stvořené z vlády zákona, svobody smlouvy, nezcizitelnosti soukromého majetku. Že v tomto předivu „tančí“ (nebo spíše jančí) přitroublého dupáka Miloš Zeman, Tomio Okamura nebo Jana Volfová, to nepřekvapí. Jim na takových detailech, jako je vláda zákona, zjevně příliš nezáleží.
  Jenže co si myslet o jiných, kteří si vypalují do čela prázdné pojmy, jako „suverenita“ nebo rovnou „národní suverenita“ a přitom se označují tu za konzervativce, tu za liberály (bez ohledu na dramatickou odlišnost těchto pojmů)? Suverenita totiž není žádnou hodnotou sama o sobě. Severokorejci jistě žijí v suverénní zemi. Nemám pocit, že by jim to bylo něco platné. Zimbabwe je také suverénní, dokonce i Středoafrická republika je suverénní. No a? Ve skutečnosti je suverenita prázdný pojem bez obsahu.
  Přesto (nebo proto) ho slyšíme pořád víc. Tohle nebo tohle ohrožuje naši národní suverenitu. Ale kulový! Pokud nebude svoboda smlouvy, na co je mi suverenita? Pokud nebude vláda zákona, jděte se vycpat, soudruzi. I se svojí suverenitou. Problém Evropské unie přece není v tom, že EU omezuje českou národní či státní suverenitu, ale že zmenšuje prostor pro osobní svobodu. Jenže pokud bychom nebyli členy – opravdu v této zemi nastolují témata politici, kteří by tento prostor zvětšovali? Z posledních vystoupení Petra Macha či vedení ODS ten pocit nemám, o ostatních darmo mluvit. Ale určitě bychom byli nekonečně suverénní. Za vlast a národ - Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop!

  Zpátky do Teplic. Samozřejmě má každý moula na facebooku celkem svaté právo psát co chce, dokonce i vyhrožovat pověšením popovému zpěvákovi (i když je to nekonečně daleko za hranou slušného vychování, ale mluvte méně mentálně vyspělému jedinci o výchově, že?). Ale čekal bych, že alespoň někdo na politické scéně tento příběh zvedne a bez zbytečných emocí k němu poví něco rozumného. Například to, že snaha ostrakizovat kohokoliv za způsob pronajímání vlastní nemovitosti je fašizující a nepřijatelná.
  Takže ve skutečnosti nejsmutnější na tom všem není pokřik lůzy, ale ticho elit.

(převzato z http://marektomas.blog.idnes.cz)

 
© 2015-2021 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || jan.amos.komensky(zavináč)seznam.cz

 


post rock klasika hip hop cz folk cz avantgarde

               

 

počítadlo.abz.cz