Mario Czernay Infinity
 

Rok 20!8 je tu

blogúterý, 2. ledna 2018



  Milí čtenáři, rok loňský odešel, rychle a téměř jakoby nebyl. A není. Moje stránky strádaly a strádají, neboť povinností se mi nakupilo nebývale a loňské léto bylo vlastně tím nejbouřlivějším obdobím, které jsem kdy zažil. Když mi zdravotní sestra zlínské porodnice 3. července 2017 odpoledne vložila do náruče mého syna, v mém nitru došlo k emocionálnímu jadernému výbuchu. Byl to otřes jiný než všechny předchozí, nepodobal se žádnému předchozímu výbuchu: opojení láskou, bičování chtíčem, dávení žalem,  sžírání se žárlivostí, naslouchání vůní dálek, hrou, nebo snad kráter po nějakém objevu nebo rozchodu. Byl to výbuch úplně jiný a přece obsahoval všechny ty nálože známé z života předešlého. Držím synka v ruce, zrovna usnul, stojím na nemocniční chodbě, tmavé a tiché. Maminka dítěte je ještě v péči lékařů, ale z otevřených dveří do předpokoje operačního sálu slyším mluvit uklízečky. První: "Achjo, se už na to vykašlu:" Druhá: "Se asi zbláznili! Dneska už pátý císařák." První: "To je pořád dokola!" Druhá (voda cáká v kbelíku): "Chmmm. Jakoby to jinak nešlo?!" První (vykukuje ze dveří): "To víš... A co vy, na co tu čekáte?" Druhá (v kbelíku cákne voda a šplouchne hadr): "Tu paní tam ještě mají." První: "Ajo, tak to jo." Druhá: "Pořád samá mimina."
  Jsem si s uklizečkama nadohled a nadosleh. Miminko mezi náma. A přesto jsme každý úplně jinde a jinak, já ve svém slzavém štěstí a oni zas v pracovní nevoli. Přeji Vám do roku 2018 stejně velkou jinakost, protože ta nás činí univerzálními, a hodně dalších mimin na světě, protože dobrých lidí není nikdy dost!
  A co můj web? Mám s ním další plány, doutnají ve mě řadu měsíců, jen toho času se opravdu zatím nedostává (onem zmiňovaný Prokůpek, práce, rekonstrukce domku, a další aktivity...) Ale jsem doma se synkem na rodičovské dovolené a tak se to trochu zlepší, alespoň teď v zimním období, doufám. Především chci rozdělat rubriku Café oriental, a mým tajným snem je co nejlépe a do podrobna popsat především exotické a orientální šachové hry. Je to úkol poměrně nesnadný. Zkuste si třebas zajít do českého obchodu s hračkami a koupit si sadu korejských šachů. Nemáte šanci. Ač tuto hru hrají na korejském poloostrově milióny lidí, tady ji samozřejmě nehraje nikdo. Navíc jsem k ní na internetu nenašel ani česká pravidla. A takových her je více, známých i docela - alespoň pro mne - nových.
  Ani další rubriky nehodlám zanedbávat a dávám si to jako novoroční předsevzetí. Navíc jsem si také vysnil další rubriku, o mém milém koníčku: mluveném slovu... I ten bych chtěl zachytit do sítí svého webu. Snad jen mé internetové rádio - to je vlastně nevětší žrout času - zřejmě na nějaký čas utichne. Vy ale nemlčte, jsme v osudovém roce osudové osmičky. Hodně štěstí všem. Mario.

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz