Mario Czernay Infinity
 

Mario Czernay - vlastnĂ­ tvorba

5/5 Cesta do Čech přes Pyreneje

galerie / eurotrip 2013neděle, 20. října 2013

Reino de España / Regne d'Espanya / Espainiako Erresuma
 
▲den 39▲ Navalmoral de la Mata ▲ Krávy jsou všude na světě krásný. Dneska spíme s nima. Západně 30 kilometrů od průsečíku dálnice A6 a Rio Tejo.
 
▲den 39▲ Navalmoral de la Mata ▲ Rozpálená země letošního rozpáleného léta, i přes noc je kolem 30 stupňů Celsia...
 
▲den 39▲ Španělsko ▲ Španělsko jsou hory všude kam se podíváte.
 
▲den 39▲ Španělsko ▲ Cedule ukazují směr západní.
 
▲den 40▲ Španělsko ▲
 
▲den 41▲ Huesca ▲  Jsme pod Pyrenejemi, tady už je trochu snesitelněji, i tráva se zelená. Večer v deset jdeme do města na procházku a na kávu, teploměr ukazuje 26 stupňů Celsia (ve stínu i na přímým měsíci).
 
▲ Mapka nejnáročnějšího, ale nejkrásnějšího úseku naší cesty.
 
▲den 42▲ Jaca ▲ Začíná období bez stopování, přes Pyreneje jdeme pěšky.
 
▲den 43▲ Jaca ▲ Dopoledne u řeky Aragon.
 
▲den 43▲ Španělsko ▲ Svatojakubská stezka. A k tomu poděkování místním orgánům státní moci za to, že nám zakázali stopovat. Zemi skutečně nejlépe poznáte, když jdete po svých.
 
▲den 43▲ Španělsko ▲ Dřevěný sloupek Svatojakubské cesty.
 
▲den 43▲ Španělsko ▲ Stále v dobré náladě. Nikam nespěcháme, žádný čas, žádný stres.
 
▲den 43▲ Španělsko ▲ Pod pyrenejskými vrcholky přituhlo, aniž jsme ovšem tušili, že za pár dní budeme spát tam nahoře. V noci mě budila zvířata, až mi šel strach po zádech. Jana v klidu chrupkala dál.
 
▲den 44▲ Canfranc ▲ V nadmořské výšce 1400 metrů nad mořem objevíme zcela opuštěný kemp. Dvě noci klidného spánku, otevřeného ohně, potůček tu bzučí...
 
▲den 45▲ Canfranc ▲ Den "volna" v horách využíváme k výletu do hor.
 
▲den 45▲ Canfranc ▲ Sem se člověk bude chtít vrátit.
 
▲den 45▲ Canfranc ▲ 1680 metrů nad hladinou oceánu.
 
▲den 45▲ Canfranc ▲
 
▲den 46▲ Canfranc ▲ Do horského ticha promlouvají kravské zvonce. Pohádka bez konce.
 
▲den 46▲ Španělsko ▲ Zbystřete pozornost! Po Svatojakubské cestě šlapeme stále výš a výš několik hodin. Jsme odvážní a překonáváme se! (A jinak: krize č. 2, necítím nohy a před náma, za několik hodin, je asi dvousetmetrová stěna, která nám zabere další dvě hodiny bezčasového stavu)
 
▲den 46▲ Španělsko ▲ Flóra tu jest pestrá, tak aspoň jeden snímek. Jsme v Národním parku, nic se tu nesmí trhat. Snad mi místní odpustí ty desítky hrstí borůvek, měl jsem hlad, v zavazadle pouze jedna mastná portugalská klobása. Španělská turistka, kterou jsme potkali na mě chvíli po španělsku civěla: "To je jedlé?" Zakýval jsem svojí českou hlavou. A pak už sbírala a jedla se mnou.
 
▲den 46▲ Španělsko ▲ Je kolem sedmé večer, jsme ve výšce 2300 metrů, do další vesnice to je minimálně tři hodiny, padá mlha, bude se tu tábořit.
 
▲den 46▲ Ibones de Anayet ▲  Z mého deníku: "Jsme unavení a hladoví, začíná nám být zima. Padá mlha, hustá mlha a stmívá se. Je vidět sotva na třicet metrů a nějaké pomyšlení na návrat či pokračující pochod do vesnice nepadá vůbec v úvahu. Mám trochu obavy... A najednou zničehonic, jakoby ze sna, se před náma objeví černý kůň a pak celé stádo koní. Jako v nějakém hollywoodském kýčovitém filmu. Nocují-li tady koně, my také přenocujem."
 
▲den 46▲ Ibones de Anayet ▲ Noc v nadmořské výšce 2300 metrů nad mořem byla studená i ve společném spacáku, ale ráno jsem už běhal po náhorní plošině v trenkách.
 
▲den 46▲ Ibones de Anayet ▲
 
▲den 46▲ Ibones de Anayet ▲
 
 ↑République française
 
▲den 50▲ Francie ▲Česko-Itálie 3:3, srpen 2013, nedaleko Montpellier. Náš nově objevený italský přítel Enea Little prohrával už 0:3, ale pak nám snědl půlku kuřete, zasytil se a srovnal na pro něj přijatelnou remízu. Pak hrdě odešel... (Ikdyž po celé cestě zažijeme mnoho dobrodružství, k focení se často nedostaneme, navíc s postupem času  s plnou paměťovou kartou stále promazáváme staré fotky. Obého teď trochu lituji.)
 
↑Principauté de Monaco
 
▲den 51▲ Monako ▲ Je pondělí 2. září 2013, 7:45 hod. Myslím na všechny školou povinné a fotím si u toho Monacké knížectví z monacké benzínky. Během tří set kilometrů cesty po Riviéře jsme projeli 168 tunelů či tunýlků, jak mi prozradil řidič kamionu Pepa ze Slovenska, který tu jezdí pravidelně a má je spočítané.
 
 
↑Repubblica Italiana
 
↑Republik Österreich
 
▲ Přes Itálii Rakousko se prostopujem během dvou dní. Jeden noclech ještě na louce v severní Itálii, a pak už jen Rakousko. Do Českých Budějovic přijíždíme večer 3.9. s českým kamionem a řidičem, se kterým jsem si povídal celou cestu. V Budějovicích jsem ale zhrůzou zjistil, že mi všichni lidé v okolí rozumí. Už nemůžu nadávat jak se mi zlíbí:-)
Všude dobře, doma nejlíp, říká se. Ale stačí mít domov ve svým srdci a dobře a nejlíp může být prakticky kdekoliv. 
Jedno krásné léto končí. Více jak 6500 kilometrů dobrodružství. Líbilo se vám trošku!? A proč to také nezkusíte?! Všechny vyjmenované důvody proč to nejde, hoďte prostě za hlavu, aby jste jednou nelitovali, že jste nic podobného nezkusili.
zobrazit celé »

3/5 Španělsko a severní Portugalsko

galerie / eurotrip 2013pátek, 18. října 2013

Reino de España / Regne d'Espanya / Espainiako Erresuma
 
▲den 23▲ San Sebastián (Donostia baskicky) ▲ Během tří nocí jsme dvakrát spali na téhle pláži. V podloubí. Celkem romantika. Teda nebýt policajtů, co mě několikrát budili a Jany, která mě neustále opakovala, ať nespím, protože můžou přijít policajti.
 
▲den 24▲ San Sebastián ▲ Mořské proudy tohle umějí: třebat rozcuchat Janu není žádný problém.
 

▲den 24▲ San Sebastián ▲ San Sebastián - jedno z nejnavštěvovanějších měst Španělska je tak trochu podobné Karlovým Varům. Sice zde nenajdete termální prameny, ale zase tu je moře. Ale to nejhezčí, co mě zde potkalo, byla baskičtina: http://cs.wikipedia.org/wiki/Baskičtina.
 
▲den 26▲ Beasain ▲  Severní výběžek Pyrenejí.
 
▲den 26▲ Beasain ▲ Trocha klidu, dvě noci táboříme v baskickém lese. Baskové mi přišli hodně rezervovaní a uzavření, ostatně co čekat od lidu z hor. Po dlouhé pěší pouti jsme našli tento bezpečný úkryt daleko od lidí a měst. Prvního rána jsme ovšem byli v šoku: u našeho stanu zastavila červená renoltka. Sedmdesátiletý pán šel na dřevo. Ptal se odkud jsme: "cože "šeko"? Turkey? Serbia?" "Czech republic! Czech republic," opakovala Jana. Kroutil hlavou. Nakonec po zjištění, že jsme z Československa okupovaného sovětskou armádou, nás obdaroval čokoládou.
 
▲den 29▲ Burgos ▲ Slunečnice nedaleko Burgosu. (Na tuhle fotku se dobře pamatuju: krátce na to zažiju první skutečnou krizi této cesty: sucho v krku, nepříjemný vítr plný písku, vedro, únava, žízeň a bolest hlavy na jedné smradlavé a odpadky zaházené benzínce, kde několik hodin čekáte na auto, co vám zastaví. Nakonec zastavila slečna v černém s černým psem a ujištění, že jsme z Československa, bylo jízdenkou potřebnou ke svezení.)
 
▲den 29▲ Burgos ▲ Po dlouhé době zase kemp, tj. sprcha. Úmorná vedra hygieně rozhodně neprospívají.
 
República Portuguesa
 
▲den 31▲ Viana do Castelo ▲ Velká louže dobita!
 
▲den 31▲ Viana do Castelo ▲ Skalnaté pobřeží se spoustou ostrůvků slaných sluncem vyhřátých jezírek, kde místní pořád něco sbírají a pak to asi i jedí.
 
▲den 31▲ Viana do Castelo ▲ Takhle jsem si severní Portugalsko vždycky představoval.
 
▲den 31▲ Viana do Castelo ▲
 
▲den 31▲ Viana do Castelo ▲ Zmýlená neplatí. Na snímku sice italská Vespa, ale pořád jsme na pyrenejském poloostrově.
 
▲den 31▲ Viana do Castelo ▲ Tyhle bazénky jsou docela vychytávka. Příliv je naplní čerstvou vodou, odliv je uvolní plážovým povalečům, ne zrovna teplou oceánskou vodu zahřeje slunce a s dalším přílivem začíná všechno zase od znova.
 
▲den 31▲ Viana do Castelo ▲
 
▲den 31▲ Viana do Castelo ▲ Město je ve slavnostním hávu, blíží se církevní státní svátek.
 
▲den 32▲ Viana do Castelo ▲
 
▲den 32▲ Viana do Castelo ▲  "A teď se napiju, drahoušku!" Láhev růžového vína za 73 centů. Jsme v ráji.
 
▲den 32▲ Viana do Castelo ▲ "A už mi to vlezlo do hlavy."
 
▲den 32▲ Viana do Castelo ▲ Tiše závidím všem těm, kteří si mohou denně zaběhat po pláži.
 
▲den 33▲ Viana do Castelo ▲ Adeus, Viana do Castelo!
 
▲den 33▲ Viana do Castelo ▲ Cestou do Porta jsme si užili i venkovskou pouť. V Portugalsku byl 15. srpna státní svátek. Nakoupili jsme nějaké cukrovinky a také velmi levné klobásy, kus za 1 euro. Poslední z nich jsem ještě nosil v krosně v Pyrenejích - bez pečiva nešla prakticky jíst, byla mastná až hrůza.
 
zobrazit celé »

1/5 Německo a Nizozemsko

galerie / eurotrip 2013středa, 16. října 2013


  Ve dnech 14. 7. 2013 - 3. 9. 2013 jsem se svojí přítelkyní Janou procestoval autostopem západní Evropu. Celou cestu jsem si psal deník, ale tím vás unavovat nebudu, aspoň prozatím:).
Během 52 dnů jsme nastopovali zhruba šest až sedm tisíc kilometrů, po trase a ve směru: NĚMECKO Plauen-Chemnitz-Kassel-Brémy- HOLANDSKO -Amsterodam - Harleem- BELGIE -Antverpy-Gent- FRANCIE Lille-severozápad Francie-Le Mans-Bordeaux- ŠPANĚLSKO -San Sebastián-(Baskicko)-Burgos- PORTUGALSKO -Viana do Castelo-Porto-Lisabon- ŠPANĚLSKO -(po dálnici A6)-Badajoz-Madrid-Zaragoza-Husesca-Jaca-(pěšky přes Pyreneje)- FRANCIE -Pau-Toulouse-Montpelier-(kamionem po francouzské riviéře -Cannes-MONACO)-severní ITÁLIE-RAKOUSKO-České Budějovice.
 Během cesty jsme navštívili celkem - včetně monacké benzínové stanice - 9 zemí, dvě hlavní města, spali jsme v předražených holandských kempech, v levných portugalských hotýlkách, spali jsme u dálničních odpočívadel, na pláži i na lodi, spali jsme v kamenité španělské pustině se stádem krav, i v horách a mlze ve výšce 2300 metrů nad mořem se stádem koní, spali jsme u Kurda v Brémách v bytě nad jeho restaurací i na soukromých francouzských loukách, v saských a hessenských lesích, v liduprázdném a zcela udržovaném kempu:) Viděli jsme moře a slunili se na plážích v Holandsku, Španělsku a Portugalsku, obdivovali jsme vodní kanály a nasávali vůni marihuany v Amsterodamu, naslouchali hudebnímu festivalu v belgickém Gentu, usínali jsme pod nebem plným hvězd, přečkali jsme dva dny studených dešťů a větrů u vrat opuštěného domku, trápili se v horku, viděli jsme dva krásné horské masívy, Pyreneje a Alpy, cestovali jsme okolo Labe, překročili Sénu i řeku Loiru, 500 km byla naším společníkem čarokrásná řeka Rio Tajo... Na můj zvednutý palec reagovali lidé ze čtyř kontinentů (z Asie Kurdové (v Německu), z Afriky Maročan (ve španělských Pyrenejích), z Ameriky kolumbijský řidič mrazícího auta a semtam nějaký ten Evropan:)), brali nás lidi starší i mladší. Jeden z nejkrásnějších zážitků ze stopování: čtyřčlenná německá rodina s dvěma dětmi nabere dva unavené Čechy kdesi na opuštěné benzince ve Španělsku a odváží je více než 500 kilometrů k pláži do severního Portugalska. 
 Nějaké to jídlo jsme vezli sebou, jinak jsme využívali prodejny na benzínkách, větší nákupy jsme dělali v supermarketech. Nejdůležitější k životu, kromě lásky, je voda:) Jednou jí bylo dostatek, někdy jsme museli šetřit i s vodou ze záchodů z McDonaldů, aby jsme neměli žízeň. Nocovali jsme při teplotě těsně nad nulou, stopovali jsme i při přímém slunci, kdy ve stínu bylo přes čtyřicet stupňů Celsia, kdy se voda měnili v teplou a nepoživatelnou břečku...
  Umývali jsme se v kempech, ve sprchách na dálničních odpočívadlech, v křišťálově ledové horské bystřině, ale byli jsme nemytí i několik dnů:) Potkali jsme spoustu báječných lidí, kteří pomohli a brali to jako samozřejmost... První stop byl dlouhý sedm kilometrů, ten předposlední víc jak tisíc:) Negativních zážitků je jen pár, těch dobrých se nedopočítám...
Nejdéle jsme se zdrželi v Portugalsku, nejen proto že je relativně levné, ale i krásné, docela dlouho jsme se zdrželi v Baskicku, nejen proto, že je krásné, ale také proto, že nám tam autostop nepřál a museli jsme z něho cestovat tři hodiny vlakem. A při zpáteční cestě jsme pět dní šli pěšky přes čarokrásné Pyreneje po Svatojakubské stezce...


 
↑Bundes Republik Deutschland
Z Oloví na sokolovsku jsme vyrazili po obědě 14. července 2013. Prvním stopem byl automobil mé sestry, odvezla nás za hranice a nechala nás tam. Daně za to pěkně děkuju.
 
▲den 01▲ Plauen ▲ Už na to seru, už fakt nemůžu! Sasko, Německo.
 
▲den 05▲ Brémy ▲ Kurd Ahmed a jeho přátelé se o nás starají jako o své přátele. (Odvezou nás kam potřebujeme, nechají nás přenocovat ve svém bytě, večer  nakrmí, pohostí vínem a pivem, ráno pozvou na snídáni do centra Brém... Ahmed nás zve do severního Iráku; Ahmed se ovšem na jaře 2014 ztrácí z komunikační sítě Skype, sever Iráku je krvavým bojištěm...)
 
 
 
Koninkrijk der Nederlanden
 
▲den 07-09▲ Amsterdam ▲ Když se na mě dívky smějí, hned čerti se mnou šijí. Blonďatá slečna nás svezla 200 kilometrů a vysadila nás v severní části holandského hlavního města.
 
▲den 07-09▲ Amsterdam ▲ Noční Amsterdam vás nenechá v klidu. Jste jeho součástí. Ať už chcete nebo nechcete.
 
 
▲den 07-09▲ Amsterdam ▲ Město kol, kanálů a marihuany. Holanďané jsou fajn, zvěsti o jejich otevřené a dobrosrdečné povaze jsou pravdivé. Asi tou širokou a nížinatou krajinou, třeba jako u nás na jižní Moravě. Ale v Holandsku je pro našince draho, všude a všechno.
 
 
▲den 07-09▲ Amsterdam ▲ Dvě noci na lodi Marjo nás přišli na nekřesťanské peníze, ale co už, Amsterdam a lodě, to prostě musíte zkusit. A navíc se dívat do Janiných psích prosících očí... A mimochodem žádný jiný bezpečný spaní jsme stejně nenašli.
 
▲den 07-09▲ Amsterdam ▲ Praha má svého - a bohužel zapomenutého - prvního mistra světa v šachu Wilhelma Steinitze, Amstrerdam má ve svém centru náměstí se soškou svého světového šampiona. Na Náměstí Maxe Euweho se odehrávají nezapomenutelné partie lidu z ulice.
Max Euwe (20. května 1901, Watergraafsmeer poblíž Amsterdamu – 26. listopadu 1981, Amsterdam) byl nizozemský šachista a matematik, mistr světa v šachu v letech 1935–1937.
 
▲den 07-09▲ Amsterdam ▲ Čím víc kol, tím víc Amsterdam.
 
▲den 07-09▲ Amsterdam ▲ Jana si trvala na svém: "U tohohle - jak ty říkáš - kýče! - mě prostě vyfotíš."
 
  
▲den 07-09▲ Amsterdam ▲ Královský palác
 
 
▲den 10▲ Harleem ▲  Ten klobouk je můj. Vlastně byl, zapomněl jsem ho v autě Marokánce na zpáteční cestě ve Španělsku. Nutno ale podotknout, že ten chlapec mi daroval krabičku malborek, aniž by ovšem tušil, že si u něho nechám klobouk z jednoho nejmenovaného obchodního řetězce... Hm, a víc o téhle fotce napsat nemůžu.
 
▲den 10▲ Harleem ▲  Plážové šachy (v Holandsku) jsou od normálního šachu zvláštní tím, že se hrají na písku, podobně jako třeba plážový volejbal...
 
▲den 10▲ Harleem ▲ Život přichází z moře.
zobrazit celé »

4/5 Porto a Lisabon

galerie / eurotrip 2013sobota, 19. října 2013

República Portuguesa 
 
▲den 33▲ Porto ▲ Motel "Monte Sinai" - jak z divokýho západu.. teda až na tu čínskou televizi. Noc za 20 Euro je skvělá cena, jelikož třeba v Holandsku stál kemp(!) dvojnásobek...
 
▲den 33▲ Porto ▲ Rozpálená země ohřívá mořský vzduch, proto ta mlha.
 
▲den 33▲ Porto ▲ Všemožné existence Porta vám nabízejí kokain, hašiš... Nekupujte to, budete jistojistě podvedeni. Sice to s obrázkem nesouvisí, ale vědět to musíte.
 
▲den 33▲ Porto ▲ Dominantou Porta je Most Ludvíka I. (přes řeku Douro), jehož autorem je francouzský architekt Gustave Eiffel.
 
▲den 34▲ Porto ▲ Je dobré mít kolem sebe pozitivní lidi.
 
▲den 34▲ Porto ▲
 
▲den 34▲ Porto ▲
 
▲den 34▲ Porto ▲ Taková portugalská Praha.
 
▲den 34▲ Porto ▲
 
▲den 34▲ Porto ▲
 
▲den 34▲ Porto ▲ Jana říkala "šalina", ale my ostatní víme, že tohle je "tramvaj". Ale že je pěkná, na tom jsme se shodli.
 
▲den 34▲ Porto ▲ Plevel.
 
▲den 34▲ Porto ▲ Porto, Portugalsko. První dochované zmínky o Portu pocházejí z doby 4. století a nadvlády Římské říše.
 
▲den 34▲ Porto ▲ Teď už vlastně nefotíme v Portu, jsme na druhé straně řeky, ve Vila Nova de Gaia.
 
▲den 34▲ Porto ▲ 160 m dlouhý železniční most přes Dourovu řeku mezi Portem a Vila nova de Gaia vystavěný v letech 1876-1877 v celé své kráse.
 
▲den 34▲ Porto ▲
 
▲den 34▲ Porto ▲  "Monte Sinai" - dvě noci naše útočiště.
 
▲den 35▲ Porto ▲ Sobotní dopolední bazárek pod jedním z mostů.
 
▲den 35▲ Porto ▲ Obrázek na rozloučenou.
 
▲den 35▲ Porto ▲  A teď (stopem) hurá na Bělehrad! Vlastně na Lisabon. Musel jsem si tuhle ceduli vyfotit, jsem holt měkkosrdcatej, už začínám věřit, že do portugalského hlavního města docestujeme a za chvilku se dost možná i rozpláču.
 
▲den 35▲ Lisabon ▲  Z mého deníku: SOBOTA 17. 8. 2013: Z motelu Monte Sinai je to docela blízko k mostu a silnici na Lisabon, ale finálová výpadovka je dobré dvě hodiny pěšky. Ale až na dálniční benzínku nás vyváží muž s malou dcerkou - zřejmě si pěkně zajel - díky! Jsme rádi, ale vzápětí polkneme na prázdno: téměř prázdná benzínka, jedno auto tu projede tak za pět minut.
Ale štěstí se usmívá směrem k nám. Dívka a její maminka nás nabírají do plných - 300 kilometrů! Lisabon, cíl naší cestu je tu: je sobota 17. července 2013, půl sedmé večer místního času, po pěti týdnech dobrodružné cesty Evropou. Toliko deník, aneb: dva dobrý stopy a k večeru už stojíte v lisabonským metru.
 
▲den 35▲ Lisabon ▲ Dneska už nikam nejdem... Hotýlek sítě "Hi Hostels", noc zase za příjemných 20 Euro, navíc kuchyňka a kuřácký balkónek. Kartu "Hi Hostels", která umožňuje levné ubytování po celé Evropě, jsme si pořídili už v severofrancouzském Lille a pak ji použili i v San Sebastianu. Cenu už si nepamatuju, ale nebylo to rozhodně nic prodělečného. Karta se kupuje na jeden rok a pořídíte ji v každém hotelu "Hi Hostels".
 
▲den 36▲ Lisabon ▲
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Široko daleko žádný "rychlosežer" ani obchodní řetězec. A o to víc je tu něco magicky reálného, jak by zřejmě podotkl Gabriel García Marquez.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Siesta.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Další zásek geniálního Eifella. Věž s výtahem a mostem byla přes den obklopena dlouhou frontou turistů, a tak jsme se rozhodli, že věž navštívíme až večer. A večer byla fronta čtyřikrát delší...
 
▲den 36▲ Lisabon ▲
 
▲den 36▲ Lisabon ▲
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Nebrouzdám se v moři, tohle je posvátná řeka pyrenejského poloostrova: Tajo (latinsky Tagus, španělsky Tajo, portugalsky Tejo).
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Most 25. dubna přes řeku Tejo.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Bububu, ty malej bílej šmejde.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Památník objevitelů, portugalských mořeplavců.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ U památníku.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Já a portugalští mořeplavci. Já skromně, oni v nadživotních velikostech. Já živej, oni mrtví.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲  Historická čtvrť hlavního města. Lisabon 1. listopadu 1755 zasáhlo město katastrofální zemětřesení, které spolu s následnými požáry a vlnou tsunami zničilo velkou část města. Zahynulo tehdy asi 60 000 až 100 000 obyvatel. Belém (na fotografii) přežil.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Belém.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Poprvé v životě s palmovou větví a uprostřed města.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Náš modrý lisabonský domov.
 
▲den 36▲ Lisabon ▲ Pohled z Mostu 25. dubna. Přes most přejíždíme vlakem, stopovat přímo z města bylo složité. Sbohem, Lisabone.
 
▲den 38▲ Palmela ▲ Dva dny náročného stopování a hledání. Např. náš stan na fotce jsme postavili za naprosté tmy, aniž bychom věděli kde.
zobrazit celé »

2/5 Belgie a Francie

galerie / eurotrip 2013čtvrtek, 17. října 2013

 Royaume de Belgique
 
▲den 13-14▲ Gent ▲  Město plné lidí - díky hudebnímu festivalu probíhajícímu na gentských náměstích.
 
▲den 13-14▲ Gent ▲ Čtvrtmiliónové město, historická perla. Ve středověku byl Gent jen o něco menší než Paříž, ale třeba větší než Londýn. Nádherné město s několika historickými náměstími, hradem i vodními kanály můžeme jen doporučit.
 
▲den 13-14▲ Gent ▲ Správní centrum Východních Flander během každoročního hudebního festivalu.
 
▲den 13-14▲ Gent ▲
 
▲den 13-14▲ Gent ▲ Haló, lidi, mávejte! A lidé mávají.
 
▲den 13-14▲ Gent ▲ Na šibenici s nimi! Historický průvod prochází městem a veškerá hudba v městě utichá, festival nefestival.
 
▲den 13-14▲ Gent ▲ Když jsme se vraceli do kempu, museli jsme obejít dlouhý vodní kanál. Vodních kanálů tu není tolik jako v Holandsku, ale zase jsou ty gentské volnější.
 
République française
 
▲den 14▲ Lille ▲ 27. července vstupujeme na francouzské území. Večerní procházka po Lille.
 
▲den 15▲ Lille ▲
 
▲den 15▲ Lille ▲
 
▲den 15▲ Lille ▲ Protiklady se přitahují.
 
 
▲den 15▲ Lille ▲ Dům se mi zalíbil na první pohled. Později jsem se na nějakém prospektu dočetl, že se jedná o místní vyhlášenou rybí restauraci.
 
▲den 16▲ Francie ▲ Na první pohled se jedná o tiché a příjemné místečko, skryté a bezpečné. Omyl, opak je pravdou: hned za stromy zuří jedna z mnoha francouzských dálnic.
 
▲den 18▲ Nogent-le-Rotrou ▲ Francouzským paštičkám neodoláte!
 
▲den 18▲ Nogent-le-Rotrou ▲ Kemp přímo pohádkový na nás čekal nedaleko Le Mans.
 
▲den 18▲ Nogent-le-Rotrou ▲ Sousedky z kempu.
 
▲den 19▲ Nogent-le-Rotrou ▲ Nogent le Rotrou aneb sladká Francie. Hrad Château Saint-Jean s první zmínkou z roku 1040.
 
▲den 20▲ Francie ▲ Ve Francii jsme byli během stopování svědky jedné dopravní nehody a jednoho vzplanutí auta na dálničním platidle. Hasiči přijeli, když už bylo po všem, ale Jana jako bystrý reportér pro vás vše zachytila.
 
▲den 21▲ Francie ▲ Velkým městům jsme se úspěšně vyhýbali. Nedaleko řeky Loiry jsme se utábořili na veřejném odpočívadle pro turisty.
 
▲den 22▲ Cézac ▲ Cedule u louky nás sice varovala, ale spát prostě někde musíme. Soukromá louka, vesnice Cézac, Francie. Nutno podotknout, že nás kolem desáté večer probudil blízký ohňostroj, městečko slavilo 1000 let od založení. 
(Během stopování ve Francii nás svezli dva sympatičtí mladí muži. Studovali zemědělské inženýrství, jeli do Pyrenejí, a jeden z nich se mě zeptal, velký fanoušek zemědělské techniky - znal "samozřejmě" i brněnský Zetor: "Máte v České republice hodně traktorů?" (Takhle mi Jana tu otázku přeložila.) Otázka mi přišla tak absurdní, že jsem se začal strašně smát, už dlouho mi nikdo nepoložil tak zapeklitý dotaz. Chvíli na mě civěli, ale snad se neurazili. Co myslíte, máme v České republice hodně traktorů?)
 
▲den 22▲ Cézac ▲
 
▲den 23▲ Bordeaux ▲ Jediná fotografie z Bordeaux. Během jednoho nekonečného stopování na dálničním odpočívadle ze kterého se pěšky prostě nelze dostat. Já s černýma a na tahu a jasně na výhru.
zobrazit celé »
 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz