Mario Czernay Infinity
 

Mario Czernay - vlastnĂ­ tvorba

loučení

poezie mc / zemětřesysobota, 10. října 2009

Pleskám očima do větru.
Už se nám připletl do cesty, má milá.
Slyšíš ten neklid?
To konec léta drmolí mantru o slunci,
když ho podzim aranžuje k obrazu svému.
K zemi se sklání
jak větve s chuchvalci jeřabin
poleptán horkým vzduchem zesnulých


A ty? Tlačíš oči do tmy.
Stesk prosakuje příliš hrubě
skrz jemná síta minulého.
Sen se prošel beze studu
(a nebylo to špatný).
Zbylo z něj vakuum v nadcházejícím,
tvůj malý ostrov naděje, náš ráj v tichém moři.
Můj tornadoland.

loňská zavazadla

poezie mc / zemětřesypondělí, 5. ledna 2009

Během letošní silvestrovské noci
jsem neviděl jedinou světlici
jediný záblesk
z barevného roje na obloze

Vzdáleně se ke mně doneslo
jen několik těžkotonážních zvuků petard
a hrubé hlasy opilých výrostků
křepčících pod oknem

a řešení
která jsou
v nedohlednu

modlitba o naději

poezie mc / zemětřesyčtvrtek, 2. října 2008

Polykám včerejšek naruby
Do něhy klín vrážím

Bez přestání

Otáčím se vpřed

Ležíš tam
A nedýcháš

pořád není dobře

poezie mc / zemětřesypátek, 29. února 2008

zase prší
a je mi blbě


když otevřu okno
psí hovna páchnou z ulice
čerstvého vzduchu
aby člověk pohledal


zase prší
nedobře je mi
i zbytek medu včelího
jsem ze sklenice vydlabal

je mi zle...

co nuzný já si počnu
půjde-li to takhle dál?

nemilosrdná láska

poezie mc / zemětřesyzobrazit »

park

poezie mc / zemětřesypondělí, 16. března 2009

Celé dnešní dopoledne
jsem proseděl na lavičce
ve františkánské zahradě.

Dal jsem si pod zadek knihu
Míly Tomášové Světlo vědomí
- to aby mi nebyla zima.
Slunce se prodíralo větvemi,
ale ani trochu nehřálo.

Sledoval jsem útržky rozhovorů procházejících se lidí
diskutujích o mužích v kasárnách,
o zatoulaných psech, o nedopalcích v kolejštích,
o sušených květinách ve vilce na periferii;
skeče maminek kárajících své děti
za špinavé ručičky nebo ustaraný pláč,
ospalé mladé muže vyhlížející
svůj nikdy neobjevený sen.

Pán s hustými bílými vousy
v teplém prošívaném kabátě,
menší postavy a letmo kulhající,
upoutal ovšem mou pozornost nejvíc:

Krmil holuby a pak se s nima
pokoušel zvlétnout do nebes.
Tiše jsem ho obdivoval za vytrvalost.

Ani tu láhev nestačil dopít.
Strážník který ho odvedl, se také příliš nesnažil;
zbůhdarma tam přišel a pak už se nevrátil.
O tři minuty později se spustil déšť. Opona spadla.



Teď už je večer a já ležím nahý
v prázdné vaně, která se zvolna plní slzama.
Stékají mi po tváři, kolem uší a po bradě.

Snad někdo přijde a uvolní špunt,
nebo mne vezme třeba jen do náruče.
A nebo postačí, když přiklopí víko.

Dnes už  odmítám
komunikovat.

zobrazit celé »

modlitba o pravdě

poezie mc / zemětřesysobota, 4. října 2008

Voják ze soucitu
a z bouře kněz

Rozrážím bránu zapomnění

Ne, nejsem sám
Odvykám si

slzám apokalypsy

lístek z galaxií

poezie mc / zemětřesyúterý, 8. dubna 2008

/prolog/

zmítal jsem se
paní doktorka mě žádala o spolupráci
sepjal jsem ruce a tvářil jsem se nevrle

-ničeho se nebojte
-probůh co to děláte, vy se bojíte?
začal jsem vrčet jako zvíře
a hledal úzkostlivě dveře ven

-dáme vám uklidňující injekci, chcete?
sestra mi chytla ruku a stáhla ji gumou
-tak si zapumpujte
ne, to nebyla ta sestra plná něhy
která mi psala objednávku
ta byla hezká a hodná, plná pochopení a dívala se mi do očí
a nebyla to blondýna


-víc, víc... paní doktorko, já mu tu žílu sotva mohu najít
trefila se
podívala se na mě soucitně
-to jsem ještě nezažila

bylo jasné, že krocení zlé zvěře nekončí
sunou mi hadičku do úst
trhám ji ven

-ježíšikriste, co mi to děláte?
mlčím a nějak se začínám kolébat

-tak znovu, dýchejte zhluboka, to bude chvilka
nedýchám a dlouho
-sestro, držte ho
jen zkus na mne sáhnout... usínám?
  (kde je ta vysoká černovláska od minula? celou dobu ji tu    pomlouvaly, že špatně píše objednávky... Objednala mne na devátou, a taky na devátou i dva  vězně, se kterýma přišli tři policajti, a že
  -takhle to nejde, takhle to nemůže dělat
  -ale já jí to paní doktorko říkala, že to nezvládneme, když objedná   tolik lidí najednou a k tomu ještě ty dva vězně
a já jsem třetí vězeň
opisovala můj chorobopis do počítače
civěl jsem na tlačítko uložit, když kursor myši spěchal ke křížku

no pane jo)

držím doktorce, čarodějnici, ruku a škubu s ní
-no dovolte, zbláznil jste se!?

nevím, usínám

-okamžitě zavolejte primáře!
sestra vytáčí číslo

devadesátitřímístné

dva andělé oněměli
a tak nějak začal můj příběh:

 

LÍSTEK Z GALAXIÍ

Dostal jsem čtyři dny placeného volna
od samotného Pána Boha
na zotavenou

Má nemoc, s pořadovým číslem 1, zvaná "chtíč životem",
mi totiž nepříjemně poranila játra a žlučník

Celkem jsem uvítal možnost
strávit skulinu v čase  na vlastní bezpečí

Mapa, zakreslená na zamlženém okně vlaku
mi jasně napověděla, kde najít cestovní kancelář
která mě doveze na místo
označené v diáři, který upadl paní průvodčí
když se shýbala pro můj lístek

nějakým nedopatřením jsem jí ho místo do dlaně
položil na botu

Trvalo mi několik let,
než jsem našel prkennou boudu
na periferii velkého města,
které dávno - během hledání
přestalo žít

-Už tu na vás čekáme
věděl jsem
-Budete cestovat sám?
proč bych nemohl
-Dostal jste čtyři dny? To je neuvěřitelné...
zasloužil jsem se
-Odjíždíte okamžitě.
to jsem ovšem netušil

černou tmou
tváře starých příběhů
a nové planety
které jsem neviděl v žádném katalogu
které mi, i přes upozornění, že o to nestojím
vkládaly neúnavně cizí ruce
do mé poštovní schránky
a také mezi oděv
v mé příruční almaře

jsem cestoval

měly podivné tvary
snad arašídů
rozhodně slaných

a některé byly zase
rozpuštěné jako máslo na pánvi
rozhodně horké

a několik planet bylo docela
hnědých a voněly jak karamelové bonbóny,
které mi potají dávala babička,
aby to máma neviděla
- nemohl jsem ovšem ochutnat, byly zabalené do
sotva průsvitného marmolea -
zapoměl jsem totiž v ordinaci plechový amulet
keltského draka,
se kterým jsem vždy rozluštil veškerá tajemství bytí
a teď by se mi náramně hodil jako nůž


jedna z nejbizarnějších planet
byla v několika místech docela děravá
a vně jí svítila fialová hvězda

dal jsem jí dlouhý pracovní název,
který jsem ovšem okamžitě zapoměl
jelikož se přede mnou objevila planeta

kterou jsem hledal:
měla tvar prostoru ticha
Nesměle se vlnila mezi zvuky
a když nastal pochmurný den
plála ohněm zapomění

Čtyři dny placeného volna
na zotavenou
od samotného Pána Boha

Všechny dosavadní glosy
ve svém diáři jsem přeškrtal a začernil,
a zadní stranu obálky
pak doplnil poznámkou


"Touha: Věčně se opakující sled událostí
které jsou ve svém součtu
mařením času"

zobrazit celé »

mlčenlivý cizinec

poezie mc / zemětřesyčtvrtek, 16. února 2006

zadíval jsem se
do tvého okna

lampička v rohu pokoje
žalovala siluetu
tebe a jeho

sklopil jsem zrak
sněhem se procházel déšť 

škvíra v žaluzii
propouštěla
tenký proužek světla 

vykresloval mi
cestu do neznáma

 

 zpět do sbírky Zemětřesy

pohlednice z ciziny

poezie mc / zemětřesyzobrazit »

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz