Mario Czernay Infinity
 

Mario Czernay - vlastnĂ­ tvorba

teflonové krásky

poezie mc / krajina světelsobota, 3. května 2014

Byly to teflonové krásky. Teflonové krásky
tančily na rozpáleném oleji. Nebály se ničeho.
Když jsme se jim dívali do očí,
nějak je to nevyvádělo z rovnováhy.
Tančily a nebraly ohled vůbec na nic a nikoho.

Měly nás zcela pod kontrolou, každé naše slovo,
každý náš krok, každou vteřinu. Museli jsme se jim
zodpovídat z každého svého činu a někdy -
dokonce - i přinášet milodary nebo oběti.

Zuřily šílenstvím, když jsme příliš okatě
předstírali nezájem nebo když jsme mlčeli
a odmítali poslušnost. Ticho které potom následovalo,
vždycky přerušilo až chrčící staré rádio.
Jediné co bylo možné rozeznat v tom nepřeberném
shluku šumu a třeskotu, jakoby odněkud z dálky,
bylo volání sirén.

To jsme zase sklopili poslušně hlavy a smířeni už se vším,
nabídli jsme teflonovým kráskám příměří.
Přehlédly si nás opovržlivě, znechuceně,
s krutostí tyranů nás chytaly za ruce a házely
ke svému rozveselení do klecí
k dosud nic netušícím hladovým tygrům.

zobrazit celé »

při odchodu se neotáčejte

poezie mc / krajina světelneděle, 15. března 2009

Všechny hlavy na obrazech
musí být rozhodně zakloněny.
Ne příliš, nesmí padat
ani budit dojem smutku.
Ruce žen ať jsou odděleny
od těla, jako při tanci.
Hudbu ovšem nepouštějte,
kazila by dojem prázdna.

Mužské ruce odtrhněte od těl,
nadělaly už příliš škod.
Nechte je volně padat prostorem,
nedávejte jim ale žádné významy.

Dětské hlavy zobrazujte pouze
jako součást dívčích klínů.

Zvířata se smí pohybovat jenom vertikálně
a nesmí mít dostatek místa pro útěk.
Přesto musí působit idylicky, pestrobarevně.
A ptáky malujte plasticky a s křídly, vždy se sluncem.

Pozadí obrazů vyplňte hustou spletí svých poselství.
Nesnažte se v žádném případě zachovat si důstojnost,
nešetřete sycenou osobitou symbolikou,
bezbřehou imaginací. Nedýchejte při zobrazeních
podobenství života. Umírejte šťastní.

chtěl bych

poezie mc / krajina světelsobota, 5. dubna 2008

chtěl bych jen tak bloudit
svým prstem po tvé tváři
bez cíle a smyslu
jako ve starém atlasu vymřelých brontosaurů
listovat

vše se ale zdá být jasné
nemáš tvář
jsi vítr

někdy prudký vlhký od západu
zas někdy klidný východní orientální
nebo studený severní plný mrazu
od jihu teplý hřejivý a bezstarostný

stojím na mostě
dívám se do řeky

sliním a zvedám ukazováček do nebes
je bezvětří

chtěl bych jen tak bloudit
svým prstem po tvé tváři

spanilá místa slečny Moorové, aneb láska na první pohled

poezie mc / krajina světelneděle, 5. března 2006

na katastrálním úřadě
okresního města Doperry City
mne chytla za ruku:

pane,
vy jste kolosální
              objev


dal jsem jí štípanou pusu
a vyplnil dotazník

od té doby pravidelně navštěvuji realitní kancelář
Elen Moore & company
a zajímám se o její pozemky

pokoru chlapče, pokoru

poezie mc / krajina světelčtvrtek, 15. dubna 2010

V noci mě probudila tlaková vlna,
"táto, ty ještě žiješ?"
Ze stropu spadl kus omítky,
secesní lustr paní domácí visel na vlásku.
"Království nebeské se blíží, synku,
a bude mít formu apokalypsy."

"To mi ovšem neříkáš nic nového,
je to neodvratné, už jsem si toho všiml."
Otec se zamračil, do okenních tabulek zapraskal déšť.
Nastala potupná minuta ticha.
"Že tys mi přišel říct, táto, že umíráš? Ano?"
"Udělej mi kafe, chlapče,
a otevři pár piv, popovídáme si o tom."
Už dlouho jsme se s tátou tak nenasmáli.

cestami

poezie mc / krajina světelpondělí, 1. září 2008

Někdy je dobré
dělat věci jen tak beze smyslu.
Cesty které nikam nevedou.
Nás dovedou.
Pošeptala, že je jen projíždějícím
                                  vlakem
v mé stanici.
Kupé byla přeplněna osamělými lidmi.
Vlak projel a nezastavil.
Mával jsem ve tmě.
Nikdo nevěděl,
že jsem stanicí
jen na znamení.
A navíc si nebylo kam sednout.
Takže:
nebylo co řešit.

Když jsem domaloval
ta písmenka nahoře,
bylo mi do pláče.
Poslední vlak už jen
tiše rachotil v mlze.
Nikdo mi z něj nezamával.

Světlo je nejlépe vidět ze tmy.
A tak za ním jsem šel.

myšlenka ztracená a odcizená

poezie mc / krajina světelsobota, 2. února 2008

uzavřen v prázdném kupé
nočního vlaku ze Záhřebu
obklíčen únavou
ulehám k zimnímu spánku

v kufru fotky a výstřižky
z nudistického týdeníku

průvodčí je slečna
průsečíků slovanských rysů
a modrých germánských očí

dlaní mne hladí a konejší
"Pane, máte horečku...
jste v pořádku?"

šeptá mi tiše do myšlenek
mihotavých
kundujících

autoportrét rána

poezie mc / krajina světelstředa, 30. března 2005

nad krajinou
svítíš slunce

nejsem souzen
ani soudce

jen paprsek
tvého světla jsem

 zpět do sbírky Krajina světel

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz