Mario Czernay Infinity
 

Mario Czernay - vlastnĂ­ tvorba

o statečném kárlíkovi

próza mc / smečka hladových psůneděle, 29. července 2012

  Teplý zajíc sežral vlka a zajíce Karkulka. Když pak Karkulce nešťastnici rozpárali břicho, vylétl z něho jen čáp. Čáp vyvrhl krtka, krtek se zakuklil a byl z něho rorýs. Rorýs porodil kozu a ta snesla vejce. Ve vejci lekla ryba.
  Tuleň se opaloval na střeše mrakodrapu. Četl si v bulvárním plátku "Seven Plagues Are Few" o té záležitosti kolem vlka, zajíce, Karkulky, krtka co se zakuklil, rorýse, kozy a leklé ryby. Telepaticky pískl na svého řidiče - starého pitomce pakoně, a nařídil mu, aby zajel na poštovní úřad a rozeslal všem pozůstalým smuteční kondolence.
  Pakůň na nic nečekal, osedlal zebru a vyrazil k úřadu. Cestou potkali prázdný krunýř, medový perníček a ostříhanou ofinu princezny Floriány. (Chodívali takhle často a pořád je napadali stejný nesmysly.)

  "Jde mi to už všechno na nervy," prohlásila zebra a zastavila.
  "Co si to dovoluješ, zebro?" Pakůň slezl ze zebry a zatahal ji za ocas.
  "Už prostě nechci být blbá kráva!" znova se vzepřela zebra. Šel kolem pštros a ďábelsky se ušklíbl na pakoně: "Už zas ta kráva dělá problémy?"
  "Jako vždycky!" zakřičel pakůň.
  Nasupený pakůň pozřel pštrosa, pštros se posmrtně vzteky nafoukl a pakůň praskl na tisíc kousků. Zebra to všechno svinstvo sebrala, dala do prázdného krunýře, přidala do něj i perníček a ofinu princezny Floriány a vydala se na poštovní úřad. Nechala si od pošmistra hovnivála vše zabalit do úhledného balíku, na který vlastní močí napsala adresu: tuleň, mrakodrap.
  Když tři bobři přinesli tuleňovi na střechu zásilku od zebry, tuleň ji rozbalil a pak řekl docela klidně: "Zase ta hloupá zebra, zase mě chce zabít." (Nebylo to totiž poprvé, co takhle zebra tuleňovi vyhrožovala.)
  Chyťte zebru, telepaticky poručil bobrům tuleň, a rovnou ji zabijte, už jednou provždy. Bobři chytali zebru, ale utekla jim, ztratila se v džungli zoologických zahrad. (Proslýchá se, že ji za kapotou starého ojetého Mercedesu oplodnil lední medvěd a natolik ji znetvořil, že se teď nebohá zebra toulá po thajských plážích a vypadá jako opilý holandský námořník v pruhovaném tričku.) A tak bobři, to aby si nerozhněvali tuleně, chytli alespoň králika. A zavraždili ho.
  Králík teď za nožičky visí na provázku omotaném na hřebíku, visí na dlouhém trámu na střeše mrakodrapu, jeho gumové tělo se díky ostrému slunci spéká do smrdutého škvarku, visí tam bez duše a na krku má přivázanou cedulku: Výstraha: takhle dopadne každá vzpurná zebra, napsal na ní jeden mladý vzdělaný jezevec.

zobrazit celé »

ze života jasného

próza mc / smečka hladových psůčtvrtek, 9. července 2009

Zkurvysyn, Zmrd, Nafetovaná čuba a Kunda ze slepice. Jdou k lesu.
Najednou na všechny přišlo strašný sraní a tak začali mluvit:
Zkurvysyn: "Všechno jsem prožil, teď už to mám v malíčku. Co jsem neprožil, to si domyslím."
Zmrd: "Všechno jsem přečetl a co jsem nepřečetl, to si domyslím."
Nafetovaná čuba: "A já vím všecko, jelikož jsem chytrá čuba. A co nevím, to si domyslím."
Kunda ze slepice se vždycky nadechla, ale nikdy ji nepustili ke slovu a tak se k němu dostala až jako poslední: "A já mluvím do všeho, a pokud jsem se ještě k něčemu nevyjádřila, tak se k tomu vyjádřím."
Zmrd: "Četl jsem někde, že možná by stačilo, ty Kundo, kdyby si to ostatní domysleli."
Zkurvysyn: "Já už si to domyslel..."
Nafetovaná čuba: "Já už to taky věděla..."

prase

próza mc / smečka hladových psůsobota, 16. srpna 2008

  Na mostě stojí opička, tankista, trafikant a řezník. Dívají se dolů na hladinu klidné řeky a povídají si.
  "Já jsem opice a mám číslo v cirkuse," říká opička. "Tleskají mi plné ochozy lidí a jsem slavná!"
  Tankista hned na to: "A já jsem tankista a mám číslo ve válce! Kam se pohnu já a můj tank, tam naháníme strach!"
  "Já jsem trafikant a mám svojí trafiku. Mám otevřeno sedm dní v týdnu, bez novin a cigaret nestojí život za moc," vysvětluje zase trafikant.
  "A já jsem řezník," zašeptá řezník. "A všechny vás tu, vy svině, podřežu."

šťastný lenoch

próza mc / smečka hladových psůúterý, 23. května 2006

  Stál. Opřen o plot. Díval se na úrodu. Na úrodu svých sousedů. Kvetoucí rozličné rostliny, ovocné stromky plné plodů, uklizené pěšinky, jezírka s lekníny s pohnutky sledoval. Pak se zadíval na své záhony. Jen plevel. Kamení a bahno. Urazil se.
  Odjel do města. Koupil tu největší porcelánovou vázu. Večer se vloupal do zahrad svých sousedů.
  Měl svou zahradu. Uprostřed ní byla velká váza. Ve váze květiny. Ležel vedle ní. Cítil se šťastný. Jeden ze sousedů na něj zakřičel, že stejně nebudeš šťastný. Urazil se.
  Odjel znova do města. Koupil si revolver. Pak se vrátil a souseda zastřelil. Je konečně šťastný.
  Ostatní sousedé odešli mlčky do města.

o stvoření pekla

próza mc / smečka hladových psůzobrazit »

proč vás tolik nenávidím

próza mc / smečka hladových psůstředa, 16. prosince 2009

  mám to do kotvy běžně tak deset patnáct minut rychlé chůze. z jungmannova náměstí úzkou uličkou přes spodní část náměstí václavského, přes příkopy, kolem prašné brány a obecního domu, a jsem tam.
  deset patnáct minut. ale dnes všude ti lidé. valí se proti mne davy lidí. z barů a macdonaldů, z obchodů, odevšad řeky lidí. drží ve svých rukách velké tašky plné nepotřebných krámů, kterými za několik dní vyjádří svou lásku druhým. svou intimní potřebu darovat. darovat nepotřebné náhradní součástky k monstru zvaného křesťanská či lidská láska. stojí u výkladních skříní a mají v sobě něco fanatického. jejich oči svítí jako hvězdy betlémské. jsou svým způsobem krásní. fantasticky krásní. jako muslim při modlitbě. když se modlí muslim, je překrásný. muslimskému modlení se žádné jiné modlení nevyrovná. muslim má totiž boha. ovšem pohlédněme lépe na modlícího se muslima! vypadá tak nevinně, zcela odevzdán; avšak prohlásíte-li o sobě, že jste bůh, zabije vás - tento člověk, který se zrovna modlil. člověk nesmí být bohem.
  a mě zas zabíjí ta konzumní podrasa lidí, převtělená v bohy současnosti. a není už svatých písem, světem šustí bankovky.

  (...) většinu čechů spojuje víc vánočních prožitků. vyhrne se do ulic, aby přinášela oběti své soudobé modle: konzumu. lidé se v obchodních centrech stávají součástí masy naladěné na společnou frekvenci, jako by se účastnili nějaké podivné nervní mše. oddávají se zvláštním rituálům, zevlují, utrácejí za zbytečnosti, ale přesto se nevyhnou myšlence na to, jak svým nejbližším udělat radost. v ten moment jim musí dojít, že na světě nejsou sami a nežijí jen pro sebe. pokud lze takové rozpoložení označit za hluboký niterný prožitek, pak si vánoce skutečně zachovaly duchovní podstatu (tomáš menschik, týden).
  v kuchyni mi nadobro zhasla žárovka. proto jsem musel do té zatracené kotvy. ale když jsem vešel do obchodního domu, na stowattovou philipsku jsem si ani nevzpomněl. moje kroky už řídil někdo jiný a já si to zamířil přímo do butiku s noži a se zbraněmi. tou samou cestou zpátky jsem vyndal meč. ťal hlavu po hlavě, všechny a všechno, co mi stálo v cestě. jejich hlavy padaly jak zralé hrušky, tak něžně a dolů. jen se rozmáchnout a trefit se pěkně pod bradu. žádné průtahy nebo zbytečnosti, samé přesné zásahy. usekl jsem hlavu osmi santa klausům, jedné sněhurce a dalším pětaosmdesáti lidem, které jsem minul v okruhu půl metru ode mne. když jsem se vrátil konečně domů, sedl jsem si v temné kuchyni za okno, bylo mi krásně. a plakal jsem. ulicí už neřinčela řeka lidí, ulice zlmkla a tiše, tak tiše, že až téměř neznatelně, v ní šuměl potok horké člověčí krve. ano, lituji teď trochu všech těch svých činů, ale měl jsem snad na vybranou? dali mi ti lidé na vybranou, když je tolik nenávidím?

zobrazit celé »

zežraný obilí

próza mc / smečka hladových psůstředa, 25. února 2009

  V jednom malém království, někde na konci příběhu, ve kterém žil rolník, hajný a jeho žena, nechápavě pozoroval zajíc orla, jak po poli honí myši. Pak se ale zajíc začal bláznivě smát, když pochopil, že ho má na mušce místní pan nadlesní.
 Když se ozvala rána, orel se polekal a odletěl. Zajíc se zapotácel k zemi a bylo po něm. (Myši pak časem snědly všechno obilí na jediném poli v království na konci příběhu.) Hajný pozval rolníka na skvělou zaječí pečínku, přežrali se jak ta prasata.
  Další zimu hajný a rolník nepřežili. Chcípli hlady. Jen hajného žena vyvázla z téhle motanice dobře. Orel ji unesl a hodil ji do moře. Samozřejmě se utopila: ale alespoň si předtím pěkně záletala.

noční autobus

próza mc / smečka hladových psůpondělí, 24. března 2008

  Stalo se to ve čtvrtek v noci. Byl úplněk.
  Ten pán stojící u lavičky na zastávce měl zlý výraz. Podíval jsem se na něj jen jednou. To stačilo. Už jsem se na  něj nepodíval.
Přijel autobus. Nastoupil jsem a odjel. Pán na mě zamával. Dělal jsem, že ho nevidím.
  Vystoupil jsem na další zastávce a ten samý pán tam zase stál, díval se mi přímo do očí.
  „Vy jste si mne nevšimnul, mladý pane?“ zeptal se drze.
  „Všimnul, jistěže všimnul," odpověděl jsem. Potom jsem vytáhl nůž a s pánem byl konec.
Pak jsem zase nastoupil do autobusu.
   Dostal jsem šest let. Usvědčil mě revizor. Nezajímalo ho, že nemám lístek, ale viděl, jak vytahuji nůž na toho pána.
To je tak, když se lidi nestarají o svý a strkají nos do věcí, kterým nerozumí.

óda na zázraky

próza mc / smečka hladových psůpondělí, 27. března 2006

  Byl to doktor. Poznal jsem ho podle bílého pláště. Z náprsní kapsy mu čouhala propiska a teploměr. "Umíráš, Mário,"řekl soucitně a s nadhledem. "Jo, to beru," otočil jsem se na bok a zase jsem blaženě usnul.
  Byla to šlapka. Měla odporné punčochy a nechutně namalované rty. "Nic mi nedlužíš, Mário. Byl jsi skvělý." "Jo, to beru," otočil jsem se na bok a zase jsem blaženě usnul.
  Když jsem se probudil, nic mě nenapadlo. Z myšlenek mě vytáhl divný pocit. Otevřel jsem oči. Doktor a šlapka si vedle mé postele pekli sele. Dostal jsem hlad, ale nejím vepřové. A tak jsem raději zase usnul. Probudili mě až hasiči.
  "Je zázrak, že jste to přežil, pane Czernay!" řekl mi šéf místní kriminálky. Rozbil jsem mu držku, na zázraky dávno nevěřím.

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz