nahlížím do svých snů
někdy i do vzpomínek podívám se
Tam kde jsem se narodil,
stalo se z lidí bláto.
A písek odměřuje iluze.
(Často je však vítr rozmetá.)
To pak svléká mne ortodoxní ticho,
když v poušti vidím siluety strachu.
Mají tvoji tvář.
Oáza mého klidu i beznaděje.