Mario Czernay Infinity
 

Mario Czernay - vlastnĂ­ tvorba

Sydney 2018: Godspeed You! Black Emperor & Výběr článků Radia Wave týkajících se Gy!Be

audio / koncerty a festivalysobota, 17. února 2018

 Před blížícím se koncertem hudební formace Godspeed You! Black Emperor v Praze 19. 4. 2018 v Divadle Archa - mimochodem: už máte lístek? já ano:) -předhazuji tuto pozvánku z australského Sydney ze 16. ledna 2018 z  The Metro Theatre. Myslím, že se nespletu mnoho, když prohlásím, že se stejným nebo velmi podobnýcm programem vystoupí Kanaďané i v Praze. Soboury jsou volně ke stažení: 

OGG formát (68 MB)
/gybe2018-01-16.zip
FLAC formát (545 MB)
/gybe2018-01-16.zip
MP3 formát (149 MB)
/gybe2018-01-16.zip
torrent (FLAC, MP3, OGG) (1 kb)
/gybe2018-01-16_archive.torrent

 

 

 

 ČRo Radio Wave: Deska týdne: Můžeme žít v naději? Efrim Manuel Menuck, GY!BE a cesta ke svobodné společnosti (15. 2. 2018)

  „Nenávidím všechna průmyslová odvětví!“ píše Efrim Manuel Menuck, ústřední postava post-rockových géniů Godspeed You! Black Emperor a provozovatel nahrávacího studia Hotel2Tango. Menuck a jeho četné kapely působí na scéně přes dvacet let a patří svými poselstvími mezi ty nejpolitičtější hudebníky současnosti.

  Jako protipól jasně vymezeným tvrzením stojí jistá část fanouškovské základny, která se nebojí tvrdit, že Menuck a jeho projekty nejsou ohledně své politické orientace vyloženě otevření a v jejich hudbě o politická témata „zas až tak moc nejde“. Menuck a jeho kolegové to ale slízávají i z té druhé strany. „Jsem dost levicově orientovaný, ale GY!BE jsou na mě místy až moc za hranou a extremističtí,“ píše v diskusi na Redditu další z nadšených posluchačů kanadské kapely. Vnucuje se myšlenka, jak moc je mezi fanoušky politická tematika důležitá, či dokonce žádaná. U kapely významu, jaký mají GY!BE nebo jejich boční projekt Thee Silver Mt. Zion, jim asi jejich levicovost posluchače neodláká. Přinesli však do žánru témata, kterým by se vesměs instrumentální post-rock dost možná vyhýbal obloukem a dál se jen topil v nekonečných, atmosférických symfoniích.

  Samotní GY!BE vždycky považovali veškerou hudbu za politickou. „Buď děláte muziku pro vladaře a jejich dvořany, nebo pro poddané za zdí,“ uvádí v jednom z mála rozhovorů, který v roce 2013 poskytli pro magazín The Guardian. Vystupují a vystupovali vždy jako kolektiv. Žádní vládci, žádné rozhovory, žádné presskity a pompézní promofotky. I Menuckovy sólovky jsou opředeny do jisté míry tajemstvím a pavučinou mýtů, kde slova anarchismus, antikapitalismus nebo komuna mají svůj význam a jsou rozhodně oproštěná od pejorativnosti, kterou na sebe v průběhu let nabalila. Floskule o tom, že jsou nejopravdovější punkovou kapelou, která se objevuje v kdejakém medailonku kapely, se může zdát poněkud přehnaná. Ale sáhněme si do svědomí – o které z kapel podobného vlivu a významu tohle můžeme s jistým klidem říct? Nenapadá mne ani jediná.

  Kolektiv kolem Menucka si nikdy nezavdal s establishmentem, korporáty a major labely, naopak je od počátku ostře kritizuje. Nejsnáze to dokresluje příběh a obal desky třetí nahrávky GY!BE – Yanqui U.X.O. Španělský výraz pro amerického občana ve spojení se zkratkou pro nevybuchlou výzbroj by byl sám o sobě dost návodný, zadní strana obalu zvědavcům pomocí schematické mapy objasňuje, které velké nahrávací společnosti jsou propojeny s firmami obchodujícími se zbraněmi. Rok 2001 a nesmyslná válka v Iráku přinesly další silné téma, které mělo tvorbou GY!BE zarezonovat. Dokonce se údajně jednalo o jeden z důvodů, proč se GY!BE v roce 2003 odebrali k pauze, která trvala až do roku 2010. Jejich poslední turné po USA, probíhající v době, kdy konflikt s Irákem hořel nejsilněji, bylo pro Menucka frustrujícím zážitkem. Komunikace s publikem o tom, co se děje, byla velmi obtížná a Menuck ji označil ze strany GY!BE za jednosměrnou, jako by lidé nepotřebovali nebo nechtěli, aby rocková kapela kriticky komentovala aktuální dění.

Hudba patří všem

  Abstraktní jazyk instrumentální hudby pak dokreslovaly právě bombastické obaly plné symbolů a odkazů, kdy často název kapely figuroval pouze na tenkém hřbítku. Uvnitř nechybí plakáty či koláže, u Thee Silver Mt. Zion posléze i listy s texty k jednotlivým skladbám. Stejně, jako je Menuck přesvědčen o tom, že hudba, která tu byla od nepaměti, patří všem lidem – bez rozdílu, ví i o důležitosti dávat texty volně k dispozici všem posluchačům. „Jeden z týpků, co provozuje Constellation, Don Wilkie, má hlubokou averzi vůči textům v LP, přesvědčil jsem ho ovšem o tom, že je potřeba je k našim deskám přidávat, především kvůli těm, pro které není angličtina mateřským jazykem. Jak jinak můžou rozumět, co se snažíme sdělit?“ prohlásil v jednom ze starších rozhovorů pro server self-titled.

  Zbrojní průmysl, ekologická a antikapitalistická témata, která se v tvorbě objevují až v pozdější fázi GY!BE, jdou ruku v ruce spolu s tvrdohlavostí DIY přístupu a fungování nahrávacího studia Hotel2Tango. Neomezují se ovšem jen na protiválečné statementy. Vymezují se i vůči státním aparátům a vládám. Příkladem je rozhovor s osobou/básníkem jménem Blaise Bailey Finnegan III (interview podle některých dohadů vede právě sám Menuck) ve skladbě BBF3 na jejich EP Slow Riot for New Zero Canada, jenž obsahuje dlouhý monolog o prolhanosti, intrikářství a nespravedlnosti americké vlády.

  Menuck a spol. na svých deskách shromažďují zážitky jednotlivců i celých skupin a na základě toho ilustrují, v jak neradostných časech se nacházíme. A nejvíc samozřejmě míří na svou „mateřskou zemi“, která je pro ně spíš krkavčí matkou a činí z nich sirotky. Pro ty, kteří mají tendenci vnímat Kanadu jako hodnějšího bratra Spojených států amerických, má kolektiv jasný vzkaz: „Naše země je zk***ená!“ Takto se GY!BE podepsali pod prohlášení vydané ku příležitosti obdržení kanadské hudební ceny Polaris Prize za desku Allelujah! Don’t Bend! Ascend! v roce 2013. Cena zahrnuje i finanční ohodnocení činící třicet tisíc dolarů, kapela se jej ale s rozčarováním nad jistou zbytečností hudebních cen a kritikou pořádání galavečera v reklamami ověnčené hale rozhodla věnovat na nákup hudebních nástrojů a podporu výuky hudby pro lidi v quebeckém nápravném systému.

Psychedelické vzpomínky a naděje

  Sólová tvorba Efrima Menucka sice pochopitelně vykazuje jisté odlišnosti od toho, co tvoří se svými již zmiňovanými projekty, i témata jako deprese, frustrace a ztracenost v současném světě jsou intimnějšího rázu. Je to patrné už v samotném leitmotivu nové desky Pissing Stars, na níž Menuck oprašuje jednu ze svých vzpomínek z dětství na bulvárem propíraný románek americké hvězdičky Mary Hart se synem saúdského miliardáře a obchodníka se zbraněmi Mohammadem Khashoggim. Prapodivné spárování typického amerického zlatíčka a zazobaného syna muže, na jehož rukou ulpěla krev, se Menuckovi vrylo do paměti. Zasunutá vzpomínka vyznívá podobně psychedelicky a absurdně jako každodenní nahlédnutí na zpravodajské servery.

  Zajímavým a důležitým aspektem kritiky politické či společenské situace nesené díly, na kterých se Efrim Menuck podílel nebo podílí, je absence jakéhokoliv staromilství, ulepené a upachtěné nostalgie. Minulost zde není romantizována jako časy, kdy muselo zákonitě být lépe. Špatně už bylo, špatně je i nyní a je dost možné, že se v diskurzu nenasytného konzumerismu a nekonečného růstu dost možná ani nic k lepšímu nezmění.

  Na aktuální desce GY!BE Luciferian Towers doprovodné texty ke skladbám vykreslují i apokalyptickou vizi zpustlého světa, prázdných opuštěných budov, ze kterých společnost zmizela v důsledku požrání sebe sama. I přes veškerou bezvýchodnost a temnotu těchto obrazů se kolektiv kolem Hotel2Tango nikdy neomezoval na nihilistická konstatování a skrz své aktivity i konstruktivní kritiku stavu světa či států nabízel i jistou naději. Neduhy naší reality nejsou neléčitelné, musíme pro to ale něco udělat i my sami.

  Ač na Pissing Stars se vše točí kolem intimnějších témat, jakým je především láska ve své iracionalitě, v duchu možná už otřepaného „osobní je politické“ se Menuck opět navrací k tomu, odkud vzešel. Temnému vizionáři a kritikovi naší společnosti, který ale na druhé straně vidí i možné východisko. Nicméně válka proti represím státu, policejního aparátu, devastaci planety i útlaku nás samotných není zdaleka dobojována. A jeho komunita díky těmto tématům tak bude zřejmě nadále rozdělovat fanoušky, kteří budou unikátními kompozicemi vždy přitahováni. [JUDITA CÍSAŘOVÁ, ČRo]

 

 ČRo Radio Wave: Deska týdne: „Dobrý časy už nejsou dobrý.“ Efrim Manuel Menuck nás provede peklem, kterému říkáme svět (13. 2. 2018)

  „Jako malý jsem se naučil dýchat tak, aby každý nádech bolel,“ naříká na desce Pissing Stars osmačtyřicetiletý Efrim Manuel Menuck a stejně bezútěšná je i velká většina nahrávky. Něco takového může vyznít pateticky, ale ne od Menucka, známého z montrealských Godspeed You! Black Emperor. Na své výjimečné druhé sólovce se prokřičel od post-rocku až někam k freejazzovým plochám.

  Sólovka Efrima Manuela Menucka vznikala v těžkých letech souběžně při dokončování studiovky Luciferian Towers s Godspeed You! Black Emperor. Pissing Stars je poznamenaná depresemi, zoufalstvím, vyčerpáním a zvláštně osvobozujícím pocitem prázdnoty, jak popisuje sám mystik, jehož transcendentální hudba často zachycuje krajní lidskou zkušenost. A na novince se vyrovnává s dávným traumatem – v mládí během 80. let byl svědkem zvláštní romance mezi televizní hvězdou a královnou krásy v Jižní Dakotě Mary Hart a Mohammedem Khashoggim, synem saúdského miliardáře a obchodníka se zbraněmi. „Jak mohou všichni se zatajeným dechem sledovat telenovelu, které se účastní potomek někoho, kdo rozdmýchává válečný konflikt s účastí americké armády na jiné straně zeměkoule a hraje na obě strany?“ ptal se. Aféra, která vyskakovala ze všech médií, se mu navždy otiskla do paměti a postupem času nabrala až mytologický charakter – stala se symbolem pro souboj dobra se zlem, zároveň chaosu a uvědomění si různých podob lásky.

  Politika neodmyslitelně patří k anarchistovi Menuckovi, který si vypěstoval nenávist vůči establishmentu během prezidentování Ronalda Reagana. Menuckův ansámbl Godspeed You! Black Emperor se drží přísných DIY pravidel: žádné fotky na koncertech, žádný lídr, žádné fotky pro média. Další projekty jako Thee Silver Mt. Zion neustále mění názvy a je těžké je stopovat na internetu (ne že by to mělo být politické gesto, ale Menucka baví lidi mást) a obaly desek by vydaly na bakalářku. A na Pissing Stars se vyjevují i otevřeně politická témata: síla kultu osobnosti a mediální manipulace, policejní brutalita, chudoba, kapitalismus nebo konzumní obchoďáková kultura.

   https://efrimmanuelmenuck.bandcamp.com/album/pissing-stars

  Menuck se od post-rocku, tedy žánrové škatulky, do níž jsou Godspeed You! Black Emperor nejčastěji zařazováni, posouvá někam k experimentální elektronice, tíživým droneům a až freejazzovým postupům. Nejsou tu slyšet smyčce, bicí ani sborové zpěvy. Menuck má po ruce jenom elektrickou kytaru, hodně efektů a modulární syntezátor – z jeho stylu skládání je slyšet minimalismus skladatele La Monte Younga, cit pro napětí při budování kompozice i industriální bordel Michaela Giry ze Swans a snad mírnější polohy Prurienta, se kterým by si Menuck jistě rozuměl.

  Hned úvodní, devítiminutová skladba Black Flags Ov Thee Holy Sonne, postavená na droneových plochách, nás zve do pekla. „Dobrý časy už nejsou dobrý,“ šeptá tu Menuck – neotevírá politickou debatu, spíš medituje, nesumíruje argumenty, ale tmavými barvami vykresluje pocity beznaděje. Desku Pissing Stars, která je depresivní, v druhé polovině prosvítí až popová hitovka A Lamb in the Land of Payday Loans, která by zapadla mezi největší hity třeba takových War on Drugs (i když by Menuck za tohle přirovnání jistě rád nebyl). „Jako malý jsem se naučil dýchat tak, aby každý nádech bolel. Nikdy jsem se pak už nenadechl normálně,“ svěřuje se vzápětí odevzdaně ve skladbě Shelter in Place, která je postavená na vrstvách tónů oscilátorů.

  Když natáčel Danny Boyle film 28 dní o zombie apokalypse, poslouchal u toho debut Godspeed You! Black Emperor, který v rozhovorech citoval jako velkou inspiraci. Menuck umí v hudbě stvořit postapokalyptický svět – a důkazem je i poslední deska GY!BE Luciferian Towers. Na sólové dráze má volnější ruce a je snad díky tomu i o něco odvážnější a osobnější – výsledek je neurotický, beznadějně romantický, epický a přitom skromný. V tom světě žijeme a najde se v něm každý, kdo cítí stejné zoufalství ze současné zmatené politické situace – a nejzvláštnější na tom je, že vám v něm s Pissing Stars bude podivně dobře. 

Efrim Manuel Menuck – Pissing Stars (Constellation Records, 2018)
Hodnocení: 85 % [MILOŠ HROCH, ČRo]

 

 ČRo Radio Wave: Apokalyptické zvěsti z Hotelu 2Tango. Godspeed You! Black Emperor přichází s hymnami, které nenáleží žádnému státu (7. 11. 2017)

  Godspeed You! Black Emperor dali svým pojetím post-rocku vzniknout nesčetné řadě epigonů a nyní vydávají po dvou letech nové album. Luciferian Towers ukazují svět v jeho temné a nepřikrášlené realitě, ovšem dávají naději a sílu k tvoření a revoltě.
Skupina muzikantů kolem kapely Godspeed You! Black Emperor je zajímavě proměnná. Volně se prolíná s komunitou kolem nahrávacího studia Hotel2Tango v kanadském Montrealu a dala vzniknout ceněnému labelu Constellation nebo různým mutacím kapely Thee Silver Mt. Zion. A aktuálně opět přináší svou melancholicky pesimistickou vizi budoucnosti. I když o budoucnost se už vlastně tolik nejedná. Novinka Luciferian Towers totiž mnohem více reflektuje realitu, do které se společnost pomalu, ale jistě dostala. GY!BE ovšem nechtějí arogantně upozorňovat okolí namyšleným „Podívej, já to řikal“, nýbrž se snaží podnítit ke změně. Na albu se ptají především, co s tím vším hodláme udělat, aby po nás nezbyly jen opuštěné skleněné věžáky a nefunkční politické systémy založené na opresi.


↑ foto: Yannick Grandmont

  Kapela, kterou v devadesátých letech dali dohromady kytarista Efrim Menuck, multiinstrumentalista Mike Moya a basák Mauro Pezzente a která sama sebe chápe spíše jako volnou experimentální komunitu, byla už od počátku politicky v opozici vůči kapitalismu a jím nabízeným vizím. V jejich poselství se za těch dvacet let změnilo jen pramálo, podoba, jakou nabyla na Luciferian Towers, je však v jejich vlastním kontextu přelomová. Každá ze čtyř skladeb je vybavena krátkým komentářem Efrima Menucka. Pro kapely z labelu Constellation jsou výpravné a bohaté booklety už samozřejmostí a dovysvětlování jednotlivých skladeb na Luciferian Towers dává skvělý klíč k pochopení jednotlivých opusů. Ať už se jedná o popis problémů s kapitalizovanou prací, meditaci nad tím, jakým způsobem současný systém drtí lidi a vytváří v nich strach a nejistoty, nebo reflexi špatného přístupu k životnímu prostředí.

  Luciferian Towers jsou jedním z mála důvodů k poslechu a návratům k tomuto již delší dobu poněkud vyvanulému žánru. GY!BE totiž odkročili od post-rockového kolovrátku, konstrukce skladeb je sevřenější, jen málokdy (a jestli vůbec) sází na klasickou variantu střídání klidových pasáží, připravujících nás na výbuchy, a exploze, aby se vše pak zase uklidnilo a mohlo přejít do další skladby. Už od pomalého, v disonancích se topícího úvodu celé desky (skladby Undoing a Luciferian Towers) se ze změti smyčců pomalu ohlašují dechy – pověstný vítr ve skeletech ďábelských opuštěných mrakodrapů, monumentů a důkazů bohatství, které už vzalo za své stejně jako ti, kteří je postavili.

  Třífázová Bosses Hang je v pravém slova smyslu nejklasičtější godspeedovskou skladbou alba, pomalé připravování se na bouři, postupné gradace pomocí smyčců a motorických bicí. Nejradikálnější skladba přichází až v úplném závěru. Anthem For No State s ekologickým podtextem, prostoupená vazbami, drony a stupňovanou zlověstností – která ovšem není bezúčelně úzkostná a děsivá – je výkladní skříní toho, co Godspeed You! Black Emperor ve svém zvuku i přístupu k tvorbě od devadesátek budovali.

  Godspeed You! Black Emperor na sklonku letošního roku přišli se čtyřmi skladbami, v nichž potvrdili svou přetrvávající sílu i relevanci. V duchu jejich apelu na smazání hranic a garanci bydlení, zdravotní péče nebo čisté vody (a životního prostředí) však tyto hymny nemohou a nikdy nebudou náležet jakémukoliv známému státu. 

Godspeed You! Black Emperor – Luciferian Towers (Constellation, 2016)
Hodnocení: 95 % [JUDITA CÍSAŘOVÁ, ČRo]

zobrazit celé »

Russian Circles / Enter

audio / albačtvrtek, 1. února 2018

sestava
Brian Cook
Colin DeKuiper
Dave Turncrantz
Mike Sullivan

žánr
post rock, math rock
released

2006
délka nahrávky

45 min
vydavatel

Hewhocorrupts Inc., Friction Records Flameshovel

 

  Ruské kruhy se poprvé "roztočily" v Dakotě v roce 2004. O dva roky později přišla na svět jejich první studiová deska Enter. Tehdy čtyřčlenná kapela (později Colin DeKuiper ze souboru odešel) vytvořila skvělé a kompaktní dílo, která bez nadsázky ctí to nejlepší ze severomerického postrocku. Deska je navíc dochucená instrumentálními pasážemi math rocku a já jsem z celého toho vytvoru mile nadšen.

 

informace o albu discogs.com
celé album k poslechu youtube.com web
website interpreta russiancirclesband.com web
     

 

 zpět k přehledu alb

zobrazit celé »

O prospěšnosti alkoholismu

audio / fonotékapátek, 5. ledna 2018



Michail Bulgakov - O prospěšnosti alkoholismu 
Čte: Miroslav Donutil Překlad: Anna Fričová Připravila: Eva Willigová Režie: Ivan Chrz Natočeno: 2011
Provedení: audiokniha Žánr: satira Délka nahrávky: 54 min

  Soubor O prospěšnosti alkoholismu je přehlídkou kratších próz Michaila Bulgakova, které do nedávna nebyly přeloženy do češtiny. První český překlad vytvořili účastníci překladatelského kurzu pořádaného Ústavem translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Krátké povídky, fejetony a črty z 20. let byly psány pro rozličné sovětské noviny a humoristické časopisy a s trochou nadsázky by mohly sloužit i jako průvodce různými podobami opilství pěstovaného na území sovětského Ruska.
  Próza, podle níž je knižní výbor i rozhlasový cyklus pojmenován, přináší řadu lidových frází, které vystihují důvěrný a generacemi utvářený vztah ruské společnosti k alkoholu. V nových, sovětských podmínkách, však musí tento tradiční kulturní fenomén doznat podstatných kvalitativních změn. Opilství zasazené do kontextu budování sovětského státu je opilstvím jiného řádu, než jakým je opilství soukromé a apolitické. Pokud vám v těchto větách zaznívá sarkastický tón, jste zcela připraveni poslouchat argumenty o prospěšnosti alkoholismu v podání Miroslava Donutila.  [ČRo Vltava, 2014]

 



zobrazit celé »

Swans (USA), Fléda, Brno

audio / zápisníkúterý, 14. března 2017


  Swans po přesně třech letech zpátky v Brně. A kdesi jsem zaslechl, že snad naposled.  To by ovšem bylo mizerné rozloučení. Nikoli Girových hudebsnílků, ale zvukařů, kteří to celé měli na starost. Asi už stárnu, ale zvuk byl neskutečně neposlouchatelný, a čeho tudíž lituji, že jsem se nevydal na jejich předchozí koncert do Prahy. Ale co už, koupil jsem si aspoň triko s logem alba The Glowing Man a půlnoční cestou do jara probouzející se jihomoravské metropole ke známému na přespání, jsem si ho i z empétrojky celé pěkně a ve flac kvalitě poslechl.

 zpět k hudebnímu zápisníku

Live on KEXP: The Dø (2015)

audio / koncerty a festivalyzobrazit »

2003: Noir Désir

audio / koncerty a festivalyzobrazit »

Festival Krákor 2015

audio / koncerty a festivalyzobrazit »

Sydney 2012: PJ Harvey

audio / koncerty a festivalyzobrazit »

Seattle 1989: Metallica

audio / koncerty a festivalyzobrazit »

Boss Babiš

audio / fonotékasobota, 10. února 2018

Reportážní kniha o temném světe miliardáře a politika Andreje Babiše. Shrnuje, v čem je oligarcha Babiš nebezpečný, jak zbohatl, s kým se zapletl a co všechno ještě tají. Popisuje nejen jeho skutečný podnikatelský zrod a nemilosrdné praktiky v byznysu, ale přibližuje i jeho roli ve polosvětě kolem kmotrů Františka Mrázka, Tomáše Pitra či Radovana Krejčíře.
Kniha je zčásti postavená na reportážích časopisu Reportér. Přináší však celou řadu novinek a dosud nepublikovaných informací, které tvoří zatím nejucelenější obraz oligarchy Babiše. {radioteka.cz}

Jaroslav Kmenta - Boss Babiš 
Čte: Petr Kubes Natočeno: 2017 Režie a zvuk: Ivo Martiník
Provedení: audiokniha Žánr: literatura faktu, publicistika Délka nahrávky: 10 hod 4 min


 Říkám na úvod: objektivní recenzi ode mne vůbec nečekejte, natož vyváženou. Babiš je pro mne symbiózou toho všeho, co se mi v téhle zemi nelíbí. Populismus, marketingový způsob ovládání lidí, oligarství a mafie, praktiky zaseté za bolševika... Možná účelová, jak jsem četl v jednom - a přesto pozitivním - komentáři ke knize, která se dostala do zvukové stopy nebývale rychle, prakticky současně s vydáním knihy v papírové podobě - možná v mnohých případech až příliš nepřehledná, ale v každém případě šokující. Kmenta do ní vložil roky práce a zkušeností. Kniha odkrývá tvář slušného a uhlazeného, upřímného a milého politika, který dává do pořádku zemi, kde všichni ostatní jen kradou, lžou a korumpujou. Myslím, že jistou odměnou pro bývalého novináře MF Dnes je, že se během prezidentské volební kampaně potvrdila Babišova dlouholetá "spolupráce" s Milošem Zemanem. Babiš kdysi jako tajný a zcela neznámý sponzor ČSSD pomohl Zemanovi k vítězství v parlamentních volbách, ten mu zase naoplátku nasypal účast ve státních podnicích do kapsy. Tajný dar z Panamy pro ČSSD totiž Kmenta v knize několikrát zmiňuje.

  Všemi mastmi mazaný podnikatel Andrej Babiš dvacet let jako stín a mlsný pes obcházel vrcholné politiky, vlivné státní úředníky, policejní úředníky, kteří zrovna byli u moci, a různýma cestama loudil státní zakázky a dotace, vedl si a vede kriminální složky na své odpůrce, aby se nakonec - když už začal chtít všechno a začal mít na to prostředky - sám stal politikem, tou jedinou neposkvrněnou ikonou naší politiky. Já osobně považuji Babiše, a nejen na základě této knihy, za nesmírně těžké břemeno této společnosti. Sekta a svým způsobem i voliči "ANOfertu" ve spojení s další sektou Stranou pro přímou demokracii (SPD) T. Okamury, s Milošem Zemanem a komunisty přímo ohrožuje demokratický parlamentní systém v naší zemi.
  Knihu v pohotovém a srozumitelném přednesu načetl Petr Kubes, olomoucký herec, v současné době člen Moravského divadla v Olomouci.

zobrazit celé »

GY!BE představí v Praze své nové album

audio / koncerty a festivalyčtvrtek, 11. ledna 2018

Oficiální pozvánka Divadla Archa na koncert na mě působí poněkud komicky a přesto pravdivě: Obaly, na nichž není ani název kapely, ani alba. Mediální prezentace omezená na minimum. Oficiální fotky skupiny? Neexistují. A hudba samotná? Předlouhé a na první poslech náhodně „posbírané“ kompozice bez zpěvu a čitelné rytmické struktury. Godspeed You! Black Emperor dělali vždy všechno naopak. Místo komunikace s okolním světem kolem sebe vystavěli těžko proniknutelnou pavučinu mýtů, dogmat a bájí. Z personálního chaosu (v jedné chvíli hrálo v kapele více než dvacet muzikantů!) ale dokázali stvořit monumentální zvuk, který jaksi mimochodem zaznamenávali na geniální desky. Pro své fanoušky jsou Godspeed You! Black Emperor zosobněním toho nejčistšího přístupu k hudbě. Hodí se vůbec podobně striktní vize do tohoto světa? Ovšemže ne. GY!BE ale také nikdy nepředstírali, že mají s tímto světem společného cosi víc, než jen náhodné protnutí v čase a prostoru. Po šesti letech od jejich posledního pražského koncertu máme možnost se znovu protnout 19. dubna 2018, tentokrát v Divadle Archa!

zobrazit celé »

Godspeed You! Black Emperor / Luciferian Towers

audio / albapondělí, 1. ledna 2018

sestava
Aidan Girt
David Bryant
Efrim Menuck
Mauro Pezzente
Mike Moya
Sophie Trudeau
Thierry Amar
Tim Herzog

žánr
post rock, experimental
released

2017
délka nahrávky

44 min
vydavatel

Constellation

 

  Luciferovy věže. Otevřít oči a podívat se na obzor nebo do své duše. Jsou tady. Věže. Trefný název nejen nahrávky. nádech apokalypsy. Nejen název. Nejen nahrávka...
Judita Císařová z Rádia Wave 7. listopadu loňského roku o albu mj. napsala: 

Kapela, kterou v devadesátých letech dali dohromady kytarista Efrim Menuck, multiinstrumentalista Mike Moya a basák Mauro Pezzente a která sama sebe chápe spíše jako volnou experimentální komunitu, byla už od počátku politicky v opozici vůči kapitalismu a jím nabízeným vizím. V jejich poselství se za těch dvacet let změnilo jen pramálo, podoba, jakou nabyla na Luciferian Towers, je však v jejich vlastním kontextu přelomová. Každá ze čtyř skladeb je vybavena krátkým komentářem Efrima Menucka. Pro kapely z labelu Constellation jsou výpravné a bohaté booklety už samozřejmostí a dovysvětlování jednotlivých skladeb na Luciferian Towers dává skvělý klíč k pochopení jednotlivých opusů. Ať už se jedná o popis problémů s kapitalizovanou prací, meditaci nad tím, jakým způsobem současný systém drtí lidi a vytváří v nich strach a nejistoty, nebo reflexi špatného přístupu k životnímu prostředí.

Luciferian Towers jsou jedním z mála důvodů k poslechu a návratům k tomuto již delší dobu poněkud vyvanulému žánru. GY!BE totiž odkročili od post-rockového kolovrátku, konstrukce skladeb je sevřenější, jen málokdy (a jestli vůbec) sází na klasickou variantu střídání klidových pasáží, připravujících nás na výbuchy, a exploze, aby se vše pak zase uklidnilo a mohlo přejít do další skladby. Už od pomalého, v disonancích se topícího úvodu celé desky (skladby Undoing a Luciferian Towers) se ze změti smyčců pomalu ohlašují dechy – pověstný vítr ve skeletech ďábelských opuštěných mrakodrapů, monumentů a důkazů bohatství, které už vzalo za své stejně jako ti, kteří je postavili.

 

informace o albu discogs.com
celé album k poslechu youtube.com web
website interpreta brainwashed.com web
     

 

 zpět k přehledu alb

zobrazit celé »

Frank Zappa - Rebel s příčinou

audiostředa, 21. prosince 2016

  Dílo amerického kytaristy, zpěváka a skladatele, který v dějinách rocku proslul jako první velký experimentátor, má paralelu leda s tím, co pro jazzovou fúzi vykonal Miles Davis. Přívlastek nonkonformní patřil Franku Zappovi po celou, více než třicetiletou kariéru.

  Frank (Francis Vincent) Zappa se narodil 21. prosince 1940 v Baltimore rodičům, kteří do Států přišli ze Sicílie a Řecka. Na začátku 50. let se Zappovi přestěhovali z Marylandu do Kalifornie, kde v Lancasteru středoškolák Frank, hrající od dvanácti let na bicí, zakládá první kapelu Ramblers. V další formaci Blackouts, v níž se sešel s Donem Van Vlietem (alias Captainem Beefheartem), už hrál sólovou kytaru. Zappa vyrůstal ponejvíce na rhythm'n'blues, ale kromě progresívních jazzmanů Charlese Minguse a Cecila Taylora poslouchal i moderní vážnou hudbu, mezi jeho oblíbence patřil hlavně Edgar Varèse. Po maturitě v roce 1958 studoval jeden semestr harmonii a dalších pár týdnů kompozici, takže byl spíše autodidakt. Tehdy se také poprvé oženil, vztah s bankovní úřednicí Kay vydržel totiž jen pět let. Na začátku 60. let psal soundtracky k „béčkovým“ filmům, ze kterých jsou nejznámější western Run Home Slow a drama The World's Greatest Sinner: za první dostal i honorář, za který si kromě kytary Gibson ES-5 koupil Studio Z v kalifornské Cucamonze. Pověst provokatéra měl Zappa vždy a v sedmitisícovém městečku vadil: po provokaci, kdy si policista naoko objednal lascívní nahrávku, vyfasoval deset dní natvrdo a tříletou podmínku za „výrobu pornografie“. A studio, v němž po rozvodu také přespával, muselo ustoupit dostavbě silnice. V roce 1963 se Zappa v Los Angeles připojil k Soul Giants, kapele, v níž potkal tři důležité muzikanty - zpěváka Raye Collinse, baskytaristu Roye Estradu a bubeníka Jimmyho Carla Blacka. V květnu 1964 skupinu ke Dni matek přejmenovali na The Mothers, což odkazovalo na slangové „motherfuckers“. Když producent Tom Wilson, jenž nasměroval Boba Dylana k elektrické kapele, na podzim 1965 zajistil Zappovi & spol. kontrakt s gramofirmou Verve-MGM, vymínil si prodloužení jména na The Mothers Of Invention (dále MOI). Skupině zpočátku hodně pomohl i manažer Herb Cohen, veterán, který v 50. letech pořádal koncerty Peta Seegera a dalších písničkářů, nepohodlných za McCarthyho „honu na čarodějnice“.

Synové monstrózního magnetu
  První rockové dvojalbum Freak Out!, kde MOI posílil doprovodný kytarista Elliot Ingber, přineslo hlavně psychedelií cinknuté rhythm'n'blues, ale dvojitý dlouhohrající vinyl (z reklamních důvodů prodávaný za cenu jediného) gradoval dvanáctiminutovou The Return Of The Son Of Monster Magnet, koláží elektronických zvuků, která znalce nenechala na pochybách, proč ve výčtu umělců, kteří MOI inspirovali, nechybí vedle našeho čtvrttónového specialisty Aloise Háby ani průkopníci nové hudby Karlheinz Stockhausen a Luigi Nono. Neméně zábavný je i obal, mimo jiné s fiktivním dopisem jisté Suzy Creamcheese, který začíná větou: „Tihle Mothers jsou šílení.“ Kromě experimentů a vtípků nechybí ani vážnější poloha ve skladbě Trouble Every Day o rasových nepokojích ve čtvrti Watts na předměstí L. A. Následující „rockovou operou“ Absolutely Free předběhli v květnu 1967 už sedmihlaví MOI o dva roky The Who se slavnějším spektáklem Tommy. Deska začíná skladbou Plastic People, takže hned tušíte, který hudební prazdroj napájel tuzemský underground. Na albu We're Only In It For The Money (1968), jež proslulo i karikaturou na beatlesovský obal Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, doznali MOI další změny v obsazení (posilou byl klávesista Ian Underwood) a na frak v textech dostávali rovněž hippies, kteří se z původní subkultury rozplizli v módní vlnu. Desku na jaře předběhl Zappův sólový debut Lumpy Gravy s padesátičlenným orchestrem, ale první pokus o „artificiální“ opus minul cíl. Vrchol tvorby skupiny v 60. letech představuje soundtrack k nerealizovanému filmu Uncle Meat. Ten zůstal nedokončený a zřejmě z téhle doby se traduje Zappův výrok, že jeho fantazii limituje pouze stav bankovního účtu. Na podzim 1969 kapelník skupinu (prý kvůli nezájmu publika) rozpustil, protože měl už jiné plány. Ze starších nahrávek vzešla další dvě alba, ale ty zastínil ohlas „sólovky“ Hot Rats, důležité desky první fáze jazzrockového boomu. Každopádně šlo o první nahrávku, na níž exceloval francouzský houslista Jean-Luc Ponty, pozdější člen Mahavishnu Orchestra. Na konci 60. let stačil Frank povýšit na druhou paní Zappovou svou lásku Adelaide Gail Sloatman, s níž měl později dva syny a dvě dcery, jež dostali netradiční jména Dweezil, Ahmet, Moon a Diva.

Čas nových syntéz
  Na přelomu 60. a 70. let Zappa prošlapával nové cesty. Produkoval desky pro vlastní firmu Straight, kde pomohl na svět třeba desce Trout Mask Replica, důležité nejenom v diskografii Captaina Beefhearta. Na jaře 1970 dal dohromady nové obsazení skupiny pod původní hlavičkou The Mothers, se kterou vystoupil na koncertě s filharmoniky z L. A. Vedle Varèseho skladeb zde zazněly i úryvky soundtracku k celovečerní fantasy 200 Motels (1971), „surrealistického dokumentu ze života rockové skupiny na turné“, jež hudebně čerpala hlavně z hudby dalšího oblíbence Igora Stravinského. Bizarní podívaná dostala i hvězdnou rockovou ambaláž, když Ringo Starr hraje trpaslíka Larryho a Keith Moon z The Who - jeptišku! V roce 1971 došlo i na jamování s Johnem Lennonem a Yoko Ono. Zajímavá jsou i velkokapelová jazzrocková alba Waka/Jawaka (1972) a The Grand Wazoo (1973), mimo jiné se skvělými klávesovými sóly, o která se dělili George Duke a Ian Underwood. K nejpovedenějším ze 70. let patří následující čtyři alba, především Over-Nite Sensation (1973) a Apostrophe /'/ (1974), když naposledy zmíněná deska, na níž vedle virtuózní hráčky na marimbu Ruth Underwood a dalších stabilních spoluhráčů participoval i baskytarista Jack Bruce (ex-Cream), představuje komerčně nejúspěšnější Zappovo album: v oficiálním albovém žebříčku se doma ve Státech vyšplhalo na desátou pozici. Dokonalá souhra a nevázané texty zafungovaly (snad každý pamětník si vybaví hned úvodní Don’t Eat The Yellow Snow, doporučující nekonzumovat žlutý sníh, „podepsaný“ eskymáckými psy). Druhou polovinu dekády provázely soudní spory s vydavatelskou firmou Warner Bros. o nedotažených albech, která měla především naplnit podmínky smlouvy. Zářivým světlem na konci tunelu bylo dvojalbum Sheik Yerbouti (1979), které poprvé spojilo dokonalost studiových snímků s atmosférou koncertních nahrávek kombinací obojího, tedy především „živé“ rytmiky (jeho název byl fonetickou slovní hříčkou, vypůjčenou z hitu Shake Your Booty diskotékové formace K. C. And The Sunshine Band). Zappa měl jako obvykle šťastnou ruku při výběru muzikantů, a tak se zde blýskli třeba bubeník Terry Bozzio a pozdější člen King Crimson, kytarista Adrian Belew, oba i jako příležitostní zpěváci: Bozzio třeba v divoké I’m So Cute, Belew dokonce ve Flakes, parodující Boba Dylana. Legendární písničkář však na Zappu nezanevřel a známá je historka, jak známého nonkonformistu o málo později oslovil kvůli hudební produkci alba Infidels, ale nakonec se domluvil s Markem Knopflerem. Ve stejném roce jako Sheik Yerbouti vyšla (na vinylech ještě nadvakrát) orwellovská trilogie Joe’s Garage, v níž „Velkého bratra“ zastoupil Central Scrutinizer, zatímco Joe s kapelou a skorotitulní garáží-zkušebnou byli za utlačované rockery. Jedna z alegorií, kterými Zappa, permanentně vzdorující snahám o cenzuru ze strany amerických konzervativců, v kariéře nikdy nešetřil. Sedmdesátá léta završil další film Baby Snakes (1979), s plastelínovými animacemi, jež by potěšily možná i Jana Švankmajera.

Kytarové tance kolem štěkající dýně
  Vydavatelské aktivity Franka Zappy v 80. letech zastřešila vlastní společnost Barking Pumpkin Records, díky níž se objevily kompilace archivních snímků i bezpočet koncertních alb. Ta byla vzhledem k míře pozdějších dotáček někdy skoro studiová, typickým příkladem budiž „živák“ Tinseltown Rebellion (1981). Z regulérních studiovek téhle dekády stojí za zmínku hlavně You Are What You Is (1981), k jehož titulní písni vzniklo video s dvojníkem Ronalda Regana na elektrickém křesle, a především Jazz From Hell (1986), instrumentální album, které mělo k jazzu stejně daleko, jako jazz do pekla. Za desku, na které pokročil s krocením synclavieru, který je dodnes asi nejdokonalejším klávesovým nástrojem, si Frank Zappa odnesl za svého života jedinou Grammy. Vedle symfonické tvorby věnoval hodně času koncertování, zvláště na konci 80. let, což dobře dokumentují alba Broadway The Hard Way (1988), The Best Band You Never Heard In Your Life a Make A Jazz Noise Here (obě 1991). Obsahují hodně instrumentálek, brilantní kytarová sóla a prostřední ze jmenovaných i pár skvělých coververzí, mj. Stairway To Heaven z repertoáru Led Zeppelin. Na začátku 90. let začala umělcovo vysoké tempo brzdit těžká nemoc. V lednu 1990 navštívil Zappa na Pražském hradě právě  zvoleného Václava Havla, ale když ho náš prezident vybídl, aby vystoupil na koncertě, který se v únoru chystal u příležitosti Havlovy návštěvy ve Státech, Zappa zdvořile odmítl s slovy „vláda USA mě nemá příliš v lásce“. A i když se stále více stahoval do ústraní, stačil ještě v červnu 1991 jako host Pražského výběru na koncertě Adieu C. A. zamávat posledním sovětským okupantům a později dokončit opus magnum Yellow Shark, kde se nejvíce přiblížil světu soudobé hudby. Deska, která vylétla až na druhou příčku žebříčku Top Classical Crossover, vyšla pár týdnů předtím, než její protagonista 4. prosince 1993 zemřel na rakovinu prostaty.

Young Zappa Forever
  V posledních letech Zappova hudba žije nejenom reedicemi a novými výběry. Na koncertní turné vyrazil se speciálním projektem v roce 2006 Frankův syn Dweezil, po otci samozřejmě kytarista. 23. května tehdy na „šňůře“ nechyběla ani pražská Sazka Arena. Pro ty, kteří nemohli, dokáže zážitek přiblížit loňské 2DVD Zappa Plays Zappa. Kapelník se sedmičlennou kapelou a třemi hosty, kterými byli někdejší spoluhráči Zappy staršího – bubeník Terry Bozzio, saxofonista Napoleon Murphy Brock a kytarista Steve Vai -, zde hrají tři desítky skladeb od debutu Freak Out! přes Apostrophe a One Size Fits All až po dvojalbum Sheik Yerbouti. Jeden z vrcholů tvoří zmíněná I’m So Cute s „atomovými“ bicími a punkovým zpěvem Terryho Bozzia. Pod stejnou hlavičkou se Dweezil Zappa s jinými hosty vrací do pražského Divadla Archa, kde můžete na Den dětí řádit jako malí.

Diskografie
Freak Out! (červenec 1966, MOI)
Absolutely Free (květen 1967, MOI)
Lumpy Gravy (květen 1968, FZ)
We’re Only In It For The Money (září 1968, MOI)
Cruising With Ruben & The Jets (říjen 1968, MOI)
Uncle Meat (červen 1969, FZ & MOI)
Hot Rats (říjen 1969, FZ)
Burnt Weeny Sandwich (únor 1970, MOI)
Weasels Ripped My Flesh (srpen 1970, MOI)
Chunga’s Revenge (říjen 1970, FZ)
200 Motels (O.S.T., říjen 1971, FZ)
Waka/Jawaka (červenec 1972, FZ)
The Grand Wazoo (květen 1973, FZ)
Over-Nite Sensation (září 1973, FZ & M)
Apostrophe (‘, březen 1974, FZ)
One Size Fits All (červen 1975, FZ & MOI)
Bongo Fury (říjen 1975, FZ & CB)/
Zoot Allures (říjen 1976, FZ)
Zappa In New York (březen 1978, FZ)
Studio Tan (září 1978, FZ)
Sleep Dirt (leden 1979, FZ)
Sheik Yerbouti (březen 1979, FZ)
Orchestral Favorites /květen 1979, FZ/
Joe’s Garage: Act I (září 1979, FZ)
Joe’s Garage: Acts II & III (listopad 1979, FZ)
Return Of The Son Of Shut Up’n Play Yer Guitar (květen 1981, FZ)
Shut Up’n Play Yer Guitar Some More (květen 1981, FZ)  
Shut Up’n Play Yer Guitar /květen 1981, FZ/
You Are What You Is (září 1981, FZ)
Ship Arriving Too Late To Save A Drowning Witch (květen 1982, FZ)
The Man From Utopia (březen 1983, FZ)
London Symphony Orchestra, Vol. 1 (červen 1983, FZ)
Them Or Us (říjen 1984, FZ)
Thing-Fish (listopad 1984, FZ)
The Perfect Stranger (1984, FZ)
Frank Zappa Meets The Mothers Of Prevention (1985, FZ)
Jazz From Hell (listopad 1986, FZ)
London Symphony Orchestra, Vol. 2 (1987, FZ)
Guitar (duben 1988, FZ)
The Yellow Shark (listopad 1993, FZ)

Koncertní alba
Filmore East: June 1971 (červen 1971, FZ & MOI)
Just Another Band From L.A. (duben 1972, FZ & MOI)
Roxy & Elsewhere (září 1974, FZ & M)
Tinseltown Rebellion (květen 1981, FZ)
Baby Snakes (O.S.T., březen 1983, FZ)
Does Humor Belong In Music? (O.S.T., 1986, FZ)
Broadway The Hard Way (říjen 1988)
The Best Band You Never Heard In Your Life (duben 1991, FZ)
Make A Jazz Noise Here (červen 1991, FZ)
Playground Psychotics (říjen 1992, FZ)
You Can’t Do That On Stage Anymore, Vol. 1-6 (1988-1992, FZ)
Ahead Of Their Time (březen 1993, FZ)

autor článku: Pavel Víšek, Rock&Pop, 2016
(fotografie použité v tomto příspěvku nejsou součástí původního článku)

zobrazit celé »

Mark Lanegan 16. 8. v Brně

audio / koncerty a festivalyzobrazit »

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz