Mario Czernay Infinity
 

Mario Czernay - vlastnĂ­ tvorba

Sydney 2018: Godspeed You! Black Emperor & Výběr článků Radia Wave týkajících se Gy!Be

audio / koncerty a festivalysobota, 17. února 2018

 Před blížícím se koncertem hudební formace Godspeed You! Black Emperor v Praze 19. 4. 2018 v Divadle Archa - mimochodem: už máte lístek? já ano:) -předhazuji tuto pozvánku z australského Sydney ze 16. ledna 2018 z  The Metro Theatre. Myslím, že se nespletu mnoho, když prohlásím, že se stejným nebo velmi podobnýcm programem vystoupí Kanaďané i v Praze. Soboury jsou volně ke stažení: 

OGG formát (68 MB)
/gybe2018-01-16.zip
FLAC formát (545 MB)
/gybe2018-01-16.zip
MP3 formát (149 MB)
/gybe2018-01-16.zip
torrent (FLAC, MP3, OGG) (1 kb)
/gybe2018-01-16_archive.torrent

 

 

 

 ČRo Radio Wave: Deska týdne: Můžeme žít v naději? Efrim Manuel Menuck, GY!BE a cesta ke svobodné společnosti (15. 2. 2018)

  „Nenávidím všechna průmyslová odvětví!“ píše Efrim Manuel Menuck, ústřední postava post-rockových géniů Godspeed You! Black Emperor a provozovatel nahrávacího studia Hotel2Tango. Menuck a jeho četné kapely působí na scéně přes dvacet let a patří svými poselstvími mezi ty nejpolitičtější hudebníky současnosti.

  Jako protipól jasně vymezeným tvrzením stojí jistá část fanouškovské základny, která se nebojí tvrdit, že Menuck a jeho projekty nejsou ohledně své politické orientace vyloženě otevření a v jejich hudbě o politická témata „zas až tak moc nejde“. Menuck a jeho kolegové to ale slízávají i z té druhé strany. „Jsem dost levicově orientovaný, ale GY!BE jsou na mě místy až moc za hranou a extremističtí,“ píše v diskusi na Redditu další z nadšených posluchačů kanadské kapely. Vnucuje se myšlenka, jak moc je mezi fanoušky politická tematika důležitá, či dokonce žádaná. U kapely významu, jaký mají GY!BE nebo jejich boční projekt Thee Silver Mt. Zion, jim asi jejich levicovost posluchače neodláká. Přinesli však do žánru témata, kterým by se vesměs instrumentální post-rock dost možná vyhýbal obloukem a dál se jen topil v nekonečných, atmosférických symfoniích.

  Samotní GY!BE vždycky považovali veškerou hudbu za politickou. „Buď děláte muziku pro vladaře a jejich dvořany, nebo pro poddané za zdí,“ uvádí v jednom z mála rozhovorů, který v roce 2013 poskytli pro magazín The Guardian. Vystupují a vystupovali vždy jako kolektiv. Žádní vládci, žádné rozhovory, žádné presskity a pompézní promofotky. I Menuckovy sólovky jsou opředeny do jisté míry tajemstvím a pavučinou mýtů, kde slova anarchismus, antikapitalismus nebo komuna mají svůj význam a jsou rozhodně oproštěná od pejorativnosti, kterou na sebe v průběhu let nabalila. Floskule o tom, že jsou nejopravdovější punkovou kapelou, která se objevuje v kdejakém medailonku kapely, se může zdát poněkud přehnaná. Ale sáhněme si do svědomí – o které z kapel podobného vlivu a významu tohle můžeme s jistým klidem říct? Nenapadá mne ani jediná.

  Kolektiv kolem Menucka si nikdy nezavdal s establishmentem, korporáty a major labely, naopak je od počátku ostře kritizuje. Nejsnáze to dokresluje příběh a obal desky třetí nahrávky GY!BE – Yanqui U.X.O. Španělský výraz pro amerického občana ve spojení se zkratkou pro nevybuchlou výzbroj by byl sám o sobě dost návodný, zadní strana obalu zvědavcům pomocí schematické mapy objasňuje, které velké nahrávací společnosti jsou propojeny s firmami obchodujícími se zbraněmi. Rok 2001 a nesmyslná válka v Iráku přinesly další silné téma, které mělo tvorbou GY!BE zarezonovat. Dokonce se údajně jednalo o jeden z důvodů, proč se GY!BE v roce 2003 odebrali k pauze, která trvala až do roku 2010. Jejich poslední turné po USA, probíhající v době, kdy konflikt s Irákem hořel nejsilněji, bylo pro Menucka frustrujícím zážitkem. Komunikace s publikem o tom, co se děje, byla velmi obtížná a Menuck ji označil ze strany GY!BE za jednosměrnou, jako by lidé nepotřebovali nebo nechtěli, aby rocková kapela kriticky komentovala aktuální dění.

Hudba patří všem

  Abstraktní jazyk instrumentální hudby pak dokreslovaly právě bombastické obaly plné symbolů a odkazů, kdy často název kapely figuroval pouze na tenkém hřbítku. Uvnitř nechybí plakáty či koláže, u Thee Silver Mt. Zion posléze i listy s texty k jednotlivým skladbám. Stejně, jako je Menuck přesvědčen o tom, že hudba, která tu byla od nepaměti, patří všem lidem – bez rozdílu, ví i o důležitosti dávat texty volně k dispozici všem posluchačům. „Jeden z týpků, co provozuje Constellation, Don Wilkie, má hlubokou averzi vůči textům v LP, přesvědčil jsem ho ovšem o tom, že je potřeba je k našim deskám přidávat, především kvůli těm, pro které není angličtina mateřským jazykem. Jak jinak můžou rozumět, co se snažíme sdělit?“ prohlásil v jednom ze starších rozhovorů pro server self-titled.

  Zbrojní průmysl, ekologická a antikapitalistická témata, která se v tvorbě objevují až v pozdější fázi GY!BE, jdou ruku v ruce spolu s tvrdohlavostí DIY přístupu a fungování nahrávacího studia Hotel2Tango. Neomezují se ovšem jen na protiválečné statementy. Vymezují se i vůči státním aparátům a vládám. Příkladem je rozhovor s osobou/básníkem jménem Blaise Bailey Finnegan III (interview podle některých dohadů vede právě sám Menuck) ve skladbě BBF3 na jejich EP Slow Riot for New Zero Canada, jenž obsahuje dlouhý monolog o prolhanosti, intrikářství a nespravedlnosti americké vlády.

  Menuck a spol. na svých deskách shromažďují zážitky jednotlivců i celých skupin a na základě toho ilustrují, v jak neradostných časech se nacházíme. A nejvíc samozřejmě míří na svou „mateřskou zemi“, která je pro ně spíš krkavčí matkou a činí z nich sirotky. Pro ty, kteří mají tendenci vnímat Kanadu jako hodnějšího bratra Spojených států amerických, má kolektiv jasný vzkaz: „Naše země je zk***ená!“ Takto se GY!BE podepsali pod prohlášení vydané ku příležitosti obdržení kanadské hudební ceny Polaris Prize za desku Allelujah! Don’t Bend! Ascend! v roce 2013. Cena zahrnuje i finanční ohodnocení činící třicet tisíc dolarů, kapela se jej ale s rozčarováním nad jistou zbytečností hudebních cen a kritikou pořádání galavečera v reklamami ověnčené hale rozhodla věnovat na nákup hudebních nástrojů a podporu výuky hudby pro lidi v quebeckém nápravném systému.

Psychedelické vzpomínky a naděje

  Sólová tvorba Efrima Menucka sice pochopitelně vykazuje jisté odlišnosti od toho, co tvoří se svými již zmiňovanými projekty, i témata jako deprese, frustrace a ztracenost v současném světě jsou intimnějšího rázu. Je to patrné už v samotném leitmotivu nové desky Pissing Stars, na níž Menuck oprašuje jednu ze svých vzpomínek z dětství na bulvárem propíraný románek americké hvězdičky Mary Hart se synem saúdského miliardáře a obchodníka se zbraněmi Mohammadem Khashoggim. Prapodivné spárování typického amerického zlatíčka a zazobaného syna muže, na jehož rukou ulpěla krev, se Menuckovi vrylo do paměti. Zasunutá vzpomínka vyznívá podobně psychedelicky a absurdně jako každodenní nahlédnutí na zpravodajské servery.

  Zajímavým a důležitým aspektem kritiky politické či společenské situace nesené díly, na kterých se Efrim Menuck podílel nebo podílí, je absence jakéhokoliv staromilství, ulepené a upachtěné nostalgie. Minulost zde není romantizována jako časy, kdy muselo zákonitě být lépe. Špatně už bylo, špatně je i nyní a je dost možné, že se v diskurzu nenasytného konzumerismu a nekonečného růstu dost možná ani nic k lepšímu nezmění.

  Na aktuální desce GY!BE Luciferian Towers doprovodné texty ke skladbám vykreslují i apokalyptickou vizi zpustlého světa, prázdných opuštěných budov, ze kterých společnost zmizela v důsledku požrání sebe sama. I přes veškerou bezvýchodnost a temnotu těchto obrazů se kolektiv kolem Hotel2Tango nikdy neomezoval na nihilistická konstatování a skrz své aktivity i konstruktivní kritiku stavu světa či států nabízel i jistou naději. Neduhy naší reality nejsou neléčitelné, musíme pro to ale něco udělat i my sami.

  Ač na Pissing Stars se vše točí kolem intimnějších témat, jakým je především láska ve své iracionalitě, v duchu možná už otřepaného „osobní je politické“ se Menuck opět navrací k tomu, odkud vzešel. Temnému vizionáři a kritikovi naší společnosti, který ale na druhé straně vidí i možné východisko. Nicméně válka proti represím státu, policejního aparátu, devastaci planety i útlaku nás samotných není zdaleka dobojována. A jeho komunita díky těmto tématům tak bude zřejmě nadále rozdělovat fanoušky, kteří budou unikátními kompozicemi vždy přitahováni. [JUDITA CÍSAŘOVÁ, ČRo]

 

 ČRo Radio Wave: Deska týdne: „Dobrý časy už nejsou dobrý.“ Efrim Manuel Menuck nás provede peklem, kterému říkáme svět (13. 2. 2018)

  „Jako malý jsem se naučil dýchat tak, aby každý nádech bolel,“ naříká na desce Pissing Stars osmačtyřicetiletý Efrim Manuel Menuck a stejně bezútěšná je i velká většina nahrávky. Něco takového může vyznít pateticky, ale ne od Menucka, známého z montrealských Godspeed You! Black Emperor. Na své výjimečné druhé sólovce se prokřičel od post-rocku až někam k freejazzovým plochám.

  Sólovka Efrima Manuela Menucka vznikala v těžkých letech souběžně při dokončování studiovky Luciferian Towers s Godspeed You! Black Emperor. Pissing Stars je poznamenaná depresemi, zoufalstvím, vyčerpáním a zvláštně osvobozujícím pocitem prázdnoty, jak popisuje sám mystik, jehož transcendentální hudba často zachycuje krajní lidskou zkušenost. A na novince se vyrovnává s dávným traumatem – v mládí během 80. let byl svědkem zvláštní romance mezi televizní hvězdou a královnou krásy v Jižní Dakotě Mary Hart a Mohammedem Khashoggim, synem saúdského miliardáře a obchodníka se zbraněmi. „Jak mohou všichni se zatajeným dechem sledovat telenovelu, které se účastní potomek někoho, kdo rozdmýchává válečný konflikt s účastí americké armády na jiné straně zeměkoule a hraje na obě strany?“ ptal se. Aféra, která vyskakovala ze všech médií, se mu navždy otiskla do paměti a postupem času nabrala až mytologický charakter – stala se symbolem pro souboj dobra se zlem, zároveň chaosu a uvědomění si různých podob lásky.

  Politika neodmyslitelně patří k anarchistovi Menuckovi, který si vypěstoval nenávist vůči establishmentu během prezidentování Ronalda Reagana. Menuckův ansámbl Godspeed You! Black Emperor se drží přísných DIY pravidel: žádné fotky na koncertech, žádný lídr, žádné fotky pro média. Další projekty jako Thee Silver Mt. Zion neustále mění názvy a je těžké je stopovat na internetu (ne že by to mělo být politické gesto, ale Menucka baví lidi mást) a obaly desek by vydaly na bakalářku. A na Pissing Stars se vyjevují i otevřeně politická témata: síla kultu osobnosti a mediální manipulace, policejní brutalita, chudoba, kapitalismus nebo konzumní obchoďáková kultura.

   https://efrimmanuelmenuck.bandcamp.com/album/pissing-stars

  Menuck se od post-rocku, tedy žánrové škatulky, do níž jsou Godspeed You! Black Emperor nejčastěji zařazováni, posouvá někam k experimentální elektronice, tíživým droneům a až freejazzovým postupům. Nejsou tu slyšet smyčce, bicí ani sborové zpěvy. Menuck má po ruce jenom elektrickou kytaru, hodně efektů a modulární syntezátor – z jeho stylu skládání je slyšet minimalismus skladatele La Monte Younga, cit pro napětí při budování kompozice i industriální bordel Michaela Giry ze Swans a snad mírnější polohy Prurienta, se kterým by si Menuck jistě rozuměl.

  Hned úvodní, devítiminutová skladba Black Flags Ov Thee Holy Sonne, postavená na droneových plochách, nás zve do pekla. „Dobrý časy už nejsou dobrý,“ šeptá tu Menuck – neotevírá politickou debatu, spíš medituje, nesumíruje argumenty, ale tmavými barvami vykresluje pocity beznaděje. Desku Pissing Stars, která je depresivní, v druhé polovině prosvítí až popová hitovka A Lamb in the Land of Payday Loans, která by zapadla mezi největší hity třeba takových War on Drugs (i když by Menuck za tohle přirovnání jistě rád nebyl). „Jako malý jsem se naučil dýchat tak, aby každý nádech bolel. Nikdy jsem se pak už nenadechl normálně,“ svěřuje se vzápětí odevzdaně ve skladbě Shelter in Place, která je postavená na vrstvách tónů oscilátorů.

  Když natáčel Danny Boyle film 28 dní o zombie apokalypse, poslouchal u toho debut Godspeed You! Black Emperor, který v rozhovorech citoval jako velkou inspiraci. Menuck umí v hudbě stvořit postapokalyptický svět – a důkazem je i poslední deska GY!BE Luciferian Towers. Na sólové dráze má volnější ruce a je snad díky tomu i o něco odvážnější a osobnější – výsledek je neurotický, beznadějně romantický, epický a přitom skromný. V tom světě žijeme a najde se v něm každý, kdo cítí stejné zoufalství ze současné zmatené politické situace – a nejzvláštnější na tom je, že vám v něm s Pissing Stars bude podivně dobře. 

Efrim Manuel Menuck – Pissing Stars (Constellation Records, 2018)
Hodnocení: 85 % [MILOŠ HROCH, ČRo]

 

 ČRo Radio Wave: Apokalyptické zvěsti z Hotelu 2Tango. Godspeed You! Black Emperor přichází s hymnami, které nenáleží žádnému státu (7. 11. 2017)

  Godspeed You! Black Emperor dali svým pojetím post-rocku vzniknout nesčetné řadě epigonů a nyní vydávají po dvou letech nové album. Luciferian Towers ukazují svět v jeho temné a nepřikrášlené realitě, ovšem dávají naději a sílu k tvoření a revoltě.
Skupina muzikantů kolem kapely Godspeed You! Black Emperor je zajímavě proměnná. Volně se prolíná s komunitou kolem nahrávacího studia Hotel2Tango v kanadském Montrealu a dala vzniknout ceněnému labelu Constellation nebo různým mutacím kapely Thee Silver Mt. Zion. A aktuálně opět přináší svou melancholicky pesimistickou vizi budoucnosti. I když o budoucnost se už vlastně tolik nejedná. Novinka Luciferian Towers totiž mnohem více reflektuje realitu, do které se společnost pomalu, ale jistě dostala. GY!BE ovšem nechtějí arogantně upozorňovat okolí namyšleným „Podívej, já to řikal“, nýbrž se snaží podnítit ke změně. Na albu se ptají především, co s tím vším hodláme udělat, aby po nás nezbyly jen opuštěné skleněné věžáky a nefunkční politické systémy založené na opresi.


↑ foto: Yannick Grandmont

  Kapela, kterou v devadesátých letech dali dohromady kytarista Efrim Menuck, multiinstrumentalista Mike Moya a basák Mauro Pezzente a která sama sebe chápe spíše jako volnou experimentální komunitu, byla už od počátku politicky v opozici vůči kapitalismu a jím nabízeným vizím. V jejich poselství se za těch dvacet let změnilo jen pramálo, podoba, jakou nabyla na Luciferian Towers, je však v jejich vlastním kontextu přelomová. Každá ze čtyř skladeb je vybavena krátkým komentářem Efrima Menucka. Pro kapely z labelu Constellation jsou výpravné a bohaté booklety už samozřejmostí a dovysvětlování jednotlivých skladeb na Luciferian Towers dává skvělý klíč k pochopení jednotlivých opusů. Ať už se jedná o popis problémů s kapitalizovanou prací, meditaci nad tím, jakým způsobem současný systém drtí lidi a vytváří v nich strach a nejistoty, nebo reflexi špatného přístupu k životnímu prostředí.

  Luciferian Towers jsou jedním z mála důvodů k poslechu a návratům k tomuto již delší dobu poněkud vyvanulému žánru. GY!BE totiž odkročili od post-rockového kolovrátku, konstrukce skladeb je sevřenější, jen málokdy (a jestli vůbec) sází na klasickou variantu střídání klidových pasáží, připravujících nás na výbuchy, a exploze, aby se vše pak zase uklidnilo a mohlo přejít do další skladby. Už od pomalého, v disonancích se topícího úvodu celé desky (skladby Undoing a Luciferian Towers) se ze změti smyčců pomalu ohlašují dechy – pověstný vítr ve skeletech ďábelských opuštěných mrakodrapů, monumentů a důkazů bohatství, které už vzalo za své stejně jako ti, kteří je postavili.

  Třífázová Bosses Hang je v pravém slova smyslu nejklasičtější godspeedovskou skladbou alba, pomalé připravování se na bouři, postupné gradace pomocí smyčců a motorických bicí. Nejradikálnější skladba přichází až v úplném závěru. Anthem For No State s ekologickým podtextem, prostoupená vazbami, drony a stupňovanou zlověstností – která ovšem není bezúčelně úzkostná a děsivá – je výkladní skříní toho, co Godspeed You! Black Emperor ve svém zvuku i přístupu k tvorbě od devadesátek budovali.

  Godspeed You! Black Emperor na sklonku letošního roku přišli se čtyřmi skladbami, v nichž potvrdili svou přetrvávající sílu i relevanci. V duchu jejich apelu na smazání hranic a garanci bydlení, zdravotní péče nebo čisté vody (a životního prostředí) však tyto hymny nemohou a nikdy nebudou náležet jakémukoliv známému státu. 

Godspeed You! Black Emperor – Luciferian Towers (Constellation, 2016)
Hodnocení: 95 % [JUDITA CÍSAŘOVÁ, ČRo]

zobrazit celé »

Live on KEXP: The Dø (2015)

audio / koncerty a festivalyúterý, 26. dubna 2016

 

 zpět do menu "koncerty a festivaly"

 

 

Mark Lanegan 16. 8. v Brně

audio / koncerty a festivalypátek, 22. května 2015


  Letos již padesátiletý Američan Mark Lanegan se po několika letech zase objeví v České republice. Koncert proběhne v brněnské Flédě 16. srpna 2015 od osmé hodiny večer a já si ho opět nenechám ujít. Barytonem zpívající Lanegan se narodil v rozvrácené rodině 25. listopadu 1964 poblíž Seatllu. Hudbě se Lanegan začal věnovat v 80. letech, debutoval albem The Winding Sheet v roce 1990. Jeho jedinečný hlasový projev okomentoval recenzent serveru Pitchfork Media docela výstižně, když o jeho hlasu napsal, že "škrábe jako třídenní strniště, avšak je tak plný a ohebný jako měkká kůže."


Pokud na koncert nepůjdete nebo se rozhodujete, raději nejdříve okoštujte co Lanegan odehrál letos v únoru v pražské Lucerně.

Mark Lanegan Setlist Lucerna Music Bar, Prague, Czech Republic 2015, Phantom Radio
 
zobrazit celé »

Sydney 2012: PJ Harvey

audio / koncerty a festivalyúterý, 15. ledna 2013

 

 zpět do menu "koncerty a festivaly"

GY!BE představí v Praze své nové album

audio / koncerty a festivalyčtvrtek, 11. ledna 2018

Oficiální pozvánka Divadla Archa na koncert na mě působí poněkud komicky a přesto pravdivě: Obaly, na nichž není ani název kapely, ani alba. Mediální prezentace omezená na minimum. Oficiální fotky skupiny? Neexistují. A hudba samotná? Předlouhé a na první poslech náhodně „posbírané“ kompozice bez zpěvu a čitelné rytmické struktury. Godspeed You! Black Emperor dělali vždy všechno naopak. Místo komunikace s okolním světem kolem sebe vystavěli těžko proniknutelnou pavučinu mýtů, dogmat a bájí. Z personálního chaosu (v jedné chvíli hrálo v kapele více než dvacet muzikantů!) ale dokázali stvořit monumentální zvuk, který jaksi mimochodem zaznamenávali na geniální desky. Pro své fanoušky jsou Godspeed You! Black Emperor zosobněním toho nejčistšího přístupu k hudbě. Hodí se vůbec podobně striktní vize do tohoto světa? Ovšemže ne. GY!BE ale také nikdy nepředstírali, že mají s tímto světem společného cosi víc, než jen náhodné protnutí v čase a prostoru. Po šesti letech od jejich posledního pražského koncertu máme možnost se znovu protnout 19. dubna 2018, tentokrát v Divadle Archa!

zobrazit celé »

2003: Noir Désir

audio / koncerty a festivalyčtvrtek, 2. července 2015

 

 zpět do menu "koncerty a festivaly"

Festival Krákor 2015

audio / koncerty a festivalypondělí, 20. dubna 2015

 

 zpět do menu "koncerty a festivaly"

Seattle 1989: Metallica

audio / koncerty a festivalypondělí, 15. března 2010

 

 zpět do menu "koncerty a festivaly"

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 

 


 

 počítadlo.abz.cz