Mario Czernay Infinity
 

Mario Czernay - vlastnĂ­ tvorba

Jiří Just / Spasibo, Pavel. Starosta Řeporyjí v ruské televizi pomohl propagandě

kino svět / pоссийские небоúterý, 3. prosince 2019

Vystoupení Pavla Novotného někteří málem oslavovali jako politické Nagano. Konečně jim to někdo nandal! Pro ruského  diváka ale byl jen správnou figurkou v cirkusu politické nenávisti, píše v komentáři pro Seznam.cz Jiří Just.

  Pavel Novotný řádně naložil pyšnému Kremlu. Řeporyje vs. Rusko 1:0. Anebo taky ne. Starosta pražské městské části vystoupil v ruské televizi a udělal přesně to, co její propaganda chtěla. Věřte mi, jsem matador ruských politických show.
  Starosta Řeporyjí Pavel Novotný bývá v českých médiích a obzvlášť na sociálních sítích za hrdinu. Pozvali si ho do propagandistické politické show na státním kanálu Rossija, aby vysvětlil svou iniciativu na vybudování pomníku vlasovcům. A Novotný to vzal pěkně zpříma a od podlahy se do nich pustil. Až se moderátorce kouřilo z uší.
  Rusové nerozumí a za žádnou cenu ani nechtějí rozumět, proč v Řeporyjích bude nebo nebude pomník generálu Vlasovovi. Vůbec jim nejde o nějaké vlasovce. Starosta Novotný to ví, takže prostor v ruské show využil k tomu, aby si z ruské propagandy vystřelil. Na férovku v ruské televizi a v jednom z nejsledovanějších „debatních“ pořadů to Rusku pořádně vytmavil.
  Když na to koukáme z Česka, tak to bylo povedené vystoupení. Aby ne, Zeman, Babiš a ani ten Petříček nemají kuráž na to, aby z plných plic Rusům řekli, co si o nich Češi často myslí. A proto je Novotný kabrňák. Ruští špioni nám rejdí po republice, platí si u nás vlivové agenty, tak alespoň dík za excentrického starostu. Zase se můžeme poplácat po ramenou, že jsme to i po třiceti letech od sametové revoluce dokázali.
  Pocit, že jsme to Rusům nandali, je ale poněkud klamný. U srdíčka to zahřeje, to určitě. Takové politické Nagano, že? Ale starosta Novotný šel ruské propagandě nádherně na ruku. Choval se přesně tak, jak režiséři show potřebovali.

Máte slovo na steroidech
  Troufnu si tvrdit, že do ruských politických show trochu vidím. Už několik let jsem jejich pravidelným účastníkem. Párkrát za měsíc si v přímém přenosu vyměňujeme s ruskými experty a poslanci názory na zahnívající Evropu, agresivní NATO či fašistickou Ukrajinu.
  Když mě pozvali do televize poprvé, byl jsem přesvědčen, že budu hájit evropský pohled na konflikt na Ukrajině. Měl jsem představu, jak vysvětlím ruským divákům a možná i expertům ve studiu, že se jejich země chová jako agresor a podporuje separatisty. Že řeknu pravdu, o které Kremlem řízené kanály mlčí. Blbost.
  Ruské politické show mají úplně jiný koncept. Nejde o to, přesvědčit oponenta o pravdě. Je to show politruků. Líbivá politická „nalejvárna“, kterou mají Rusové rádi. Vytváří totiž dojem politické plurality a živé diskuse o problémech, která v zemi kvůli stále autoritativnějšímu režimu chybí. Abyste si to dokázali představit. Je to jako pořad Máte slovo, ale na steroidech. A místo Michaely Jílkové jsou ve studiu zpravidla dva moderátoři, jejichž účelem je zdůraznit ideologicky správný pohled. Žádný distanc à la Václav Moravec nedrží.
  Moderátoři a hosté z řad mediálně známých politiků nebo televizních politologů svorně slovem drtí Západ, Ukrajinu a jakéhokoliv domnělého nepřítele Ruska. Za těch více jak pět let se to neomrzelo. Protože nejde o skupinové proklínání Západu. To by show přestala diváky brzy zajímat. Rusko není Severní Korea.

Agresivní oponenti vítáni
  Jde o emoce. Křik, verbální konflikt, ale občas nějaká ta facka jsou vítány. Právě proto jsou do show zváni názoroví oponenti. A čím je takový oponent svéráznější, tím lépe. Zpravidla je jejich rolí karikovat (ať už vědomě, či nikoli) ruské liberály, aktivisty nebo představitele cizích států. A samozřejmě svou přítomností vytváří dojem férového a pluralitního rozhovoru. Až na to, že najatí oponenti nemají proti ideologické přesile šanci vyhrát.
  Propagandě je úplně jedno, jestli oponent je skutečný politik, politolog nebo expert na oblast, o které se v show hovoří. Hlavně že hraje svou roli fackovacího panáka. Ukázkovým příkladem jsou takzvaní ukrajinští politologové kočující všemi hlavními kanály z jedné show do druhé. Před jejich kariérou v ruských televizích je na Ukrajině nikdo neznal. Ruská propaganda je mediálně stvořila a udělala jim reputaci.
  Ale nejsou sami. Zápaďáky zastupuje vystudovaný dirigent, afektovaný Polák, tři Američané, z nichž jeden je sovětský emigrant, který se musel vrátit do Ruska kvůli problémům s věřiteli. Na českého novináře si hraje lékař infektolog. Je v tom cosi příznačného.
  Role oponentů je jasná. Musí být vhodným cílem pro obhájce ruského režimu. A také svými postoji musí dokazovat to, co chce názorně ukázat divákům ruská propaganda: že Západ je nepřítelem Ruska. Že Rusko v zahraničí nenávidí. Že Rusku chtějí všichni okolo jen škodit.
  Čím agresivněji a hloupěji budou oponovat obhájcům ruského režimu, tím lépe. Obzvlášť dobře tuto roli hrají polští oponenti. Polský „novinář“ záměrně vyvolal bitku přímo ve studiu, když prohlásil, že rudoarmějci byli rudí fašisté. Jeho polský kolega byl několikrát ze show za urážky Ruska vyhozen. Jindy se zase nechal slyšet, že pro Polsko by bylo nejvhodnější, kdyby se Ukrajina, Bělorusko a Litva staly polskými protektoráty. Přesně tohle se ruské propagandě líbí.

Stafáž pro Kreml
  A teď zpět k vlasovcům a Pavlu Novotnému. Starosta Řeporyjí je v Česku za hrdinu, ale v Rusku bezvadně pomohl tamní propagandě. Z Česka to může vypadat, že se jí vysmál a nekompromisně obvinil ruskou televizi ze lži. Ale režisérům show to je ukradené. Jejich pořad je určen ruským divákům. S nimi propaganda pracuje, baví je v cirkusu politické nenávisti.
  Novotný svým vystoupením utvrdil propagandou prosazovaný stereotyp, že se bývalé země takzvaného východního bloku „fašizují“, jsou nevděčné za osvobození před pětasedmdesáti lety a přepisují dějiny. Agresivní trpaslíci opět útočí na mírumilovné Rusko.
  Má nám být jedno, co si o Česku myslí obyčejní Rusové? Ano i ne. Už naštěstí nejsme vazalové Kremlu, takže mínění Rusů by nás nemělo příliš pálit. Avšak Praha by neměla být součástí hry ruské propagandy na šíření nenávisti, která má pouze jediný cíl: upevnit Putinův režim a semknout lid okolo báťušky. Starosta Řeporyjí proto sehrál roli užitečné… řekněme stafáže. K radosti Kremlu.

zobrazit celé »

Golden Dump

kino svět / american skypátek, 2. září 2016

Nacisté ve službách CIA

kino svět / american skyúterý, 29. prosince 2015

Ústav paměti národa Slovenské republiky: Přežili jsme Gulag

kino svět / pоссийские небоpátek, 30. ledna 2015

  Po té, co Sovětský svaz v roce 1945 "osvobodil" východní Evropu, nastoupila do akce i zločinecká NKVD. Odváděla naprosto nezákonně a protiprávně občany těchto zemí do svých pracovních koncentračních táborů. Pokud si NKVD potřebovala vymyslet důvod - což někdy koneckonců ani nemusela - důvod si vymyslela. Československá komunistická Státní bezpečnost se od svých soudruhů z Moskvy bedlivě učila, což potvrdil komunistický puč v osmačtyřicátém roce a následné represe a nezákonosti následujících čtyřicet let...
  Dokument odkrývá svědectví několika svědků, dosud žijících Slováků, kteří měli to štěstí a dožili se dnešních dnů. Každé podobné svědectví má svoji cenu: protože už se blíží doba, kdy nebude ani jeden svědek těchto zločinů mezi námi. Pak budou mluvit už jen tyto dokumenty.

Česká televize 1999: Vysoké hry ruské mafie

kino svět / pоссийские небоzobrazit »

Stalingrad (třídílný francouzský dokument)

kino svět / pоссийские небоčtvrtek, 4. ledna 2018

Stalingrad (1.) Ani krok zpět
28. června 1942 zahájila německá armáda na východní frontě svou letní ofenzivu. Wehrmacht se vydal dvěma směry. Na jihovýchodě k ropným polím v předhůří Kavkazu a na východě ke Stalingradu. Rozlehlá aglomerace na Volze měla velký strategický a hospodářský význam. Stalingrad byl klíčem k dopravě na legendárním veletoku, po kterém se na sever dopravovala ropa a obilí. V Traktorovém závodě F. E. Dzeržinského se vyráběly tanky, továrna Rudé barikády produkovala děla a fungovala zde také řada potravinářských a chemických podniků. Útok na město nesoucí jméno Stalina měl pochopitelně i propagandistický význam. 23. srpna dorazily německé tanky ke břehům Volhy. Tentýž den zahájila Luftwaffe sérii náletů, která trvala celý týden. Výsledkem bylo 40 000 mrtvých a městská zástavba zničená z osmdesáti procent.

 

28. června 1942 zahájila německá armáda na východní frontě svou letní ofenzivu. Wehrmacht se vydal dvěma směry. Na jihovýchodě k ropným polím v předhůří Kavkazu a na východě ke Stalingradu. Rozlehlá aglomerace na Volze měla velký strategický a hospodářský význam. Stalingrad byl klíčem k dopravě na legendárním veletoku, po kterém se na sever dopravovala ropa a obilí. V Traktorovém závodě F. E. Dzeržinského se vyráběly tanky, továrna Rudé barikády produkovala děla a fungovala zde také řada potravinářských a chemických podniků. Útok na město nesoucí jméno Stalina měl pochopitelně i propagandistický význam. 23. srpna dorazily německé tanky ke břehům Volhy. Tentýž den zahájila Luftwaffe sérii náletů, která trvala celý týden. Výsledkem bylo 40 000 mrtvých a městská zástavba zničená z osmdesáti procent.
--------------------------------------------------
Za Volhou není země (2/3)
Na podzim roku 1942 sváděla německá 6. armáda kruté pouliční boje s bránícími se jednotkami Rudé armády.

Na přelomu srpna a září 1942 se sovětští obránci Stalingradu dostali do kleští. Němci je zahnali na okraj západního břehu Volhy. Tam se rudoarmějci zabarikádovali v troskách, o jejichž dobytí usilovali vojáci wehrmachtu v urputných a nekončících pouličních bojích. 12. září bylo velení 62. sovětské armády, která nesla tíhu bojů ve městě, svěřeno generálu Vasiliji Čujkovovi. Ten prohlásil, že město buď ubrání, nebo padne. Jak ukáže čas, nebyla to planá fráze. Čujkovovi vojáci umírali po desetitisících, ale Stalingrad uhájili. Situace v podzimních měsících byla však alarmující. Nepřítel měl převahu. Posily, výzbroj a potraviny, se komplikovaně dopravovaly přes Volhu, kterou Němci neustále ostřelovali. Už v polovině září 1942 však generál Žukov předložil Stalinovi plán na záchranu města. Ponese název Operace Uran.
---------------------------------------------------
Ve znamení Uranu (3/3)
31. ledna 1943 se polní maršál Friedrich Paulus, velitel německé 6. armády, vzdal.

19. listopadu 1942 začala sovětská protiofenzíva. Sto kilometrů západně od Stalingradu, v donské stepi, vyrazilo do útoku půl milionu mužů. Rozdrtili rumunské jednotky a významně narušili německé křídlo. 20. listopadu byla zahájena druhá fáze Operace Uran. Tentokráte Sověti udeřili z jihovýchodu. 23. listopadu se oba útočící fronty setkaly a Němce obklíčily. U jednotek generála Pauluse se velmi brzy začal projevovat nedostatek munice, paliva a jídla. Od 25. listopadu tak zásobovala vojáky ve stalingradském kotli Luftwaffe. Dodávky však nestačily jejich potřebám. K tomu všemu propukla pravá ruská zima. Utrpení útočníků, ze kterých se nechtěně stali obránci, trvalo ještě dlouhé dva měsíce. Hitler odmítal variantu kapitulace. 31. ledna 1942 vše skončilo. Nejkrvavější bitva 2. světové války stála životy 400 000 Němců a jejich spojenců. Sovětských vojáků a civilistů zahynulo 800 000.

zobrazit celé »

Putin, Putout

kino svět / pоссийские небоstředa, 2. března 2016

Katyň

kino svět / pоссийские небоstředa, 28. října 2015

  Polští důstojníci padli do sovětského zajetí v rámci dělení Polska mezi nacistické Německo a Sovětský svaz v září 1939 na základě paktu Molotov-Ribbentrop o neútočení mezi oběma velmocemi. Tajná policie NKVD v Katyni i na jiných místech na jaře 1940 postřílela na 22 tisíc Poláků, kromě důstojníků také intelektuály, duchovní nebo policisty. Bylo mezi nimi i několik stovek Čechů.
  SSSR z masakru až do roku 1990 obviňoval nacistické Německo, pravdu přiznal až sovětský prezident Michail Gorbačov. Vraždy nařídil Josif Stalin. Za vraždu nebyl nikdy žádný ze strůjců ani vykonavatelů potrestán. Varšava naléhala, aby Moskva masakr uznala jako genocidu, Rusové ale odmítli. Jejich prokurátoři dospěli k závěru, že popravy zajatců nelze považovat za vyvražďování národa. (idnes)

  V roce 2007 natočil polský režisér a scénarista Andrzej Wajda celovečerní film. Dal mu jednoduchý a jasný název: Katyň. Téměř dvouhodinový snímek dokresluje situaci v Polsku v období nacistických a bolševických zločinů.

zobrazit celé »

Berija, Stalinova stvůra

kino svět / pоссийские небоúterý, 20. ledna 2015

  Lavrentij Pavlovič Berija se narodil, stejně jako Stalin, v Gruzii. Stal se Stalinovým nejvýkonějším nástrojem masových vražd. Svému osudu nakonec neušel, po Stalinově smrti prohrál mocenský boj s Chruščovem, který ho nechal koncem roku 1953 popravit.

Oblast 51: tajné spisy CIA

kino svět / american skyzobrazit »

 
© 2015-2018 | Mario Czernay Infinity || © 2008 | Mario Czernay Revival || czernay@volny.cz || vytvořeno | janatomsu.cz

 

 


 

 počítadlo.abz.cz